Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  VČELY: Obří včela drvodělka (Lumír O.Hanuš)
 
8.4.
Macík a Macík II. (Dana Anftová)
3.4.
Packa v sáčku (George Švehla)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Macík a Macík II.

Dumka na 'svém místě' požaduje rybu k večeři (10 kB) Jako malá holka jsem měla kocourka Macíka, ale bydleli jsme v prostředí plném myší a krys a kocourek dostal, jak se říkalo, prašivinu :-(. Tenkrát jsem nevěděla, že je to nemoc léčitelná a vyléčitelná a ani nebyly peníze, doma bylo šest hladových krků, když nepočítám ten kočičí.

Macíček byl všežravec, chutnaly mu i kyselé okurky a brambory. Moc jsem ho milovala a dodnes, po třiceti sedmi letech, cítím moje zoufalství, když..., když jsem o Macíka přišla :-(((
Za nějakou dobu jsme se odstěhovali do jiného města a já jsem neustále toužila po nějaké kočičce. Jednou jsem si koťátko i domů přinesla, ale můj otec, dej mu pánbu lehké spočinutí, neměl kočky rád...
Pak jsem byla najednou dospělá a vdala jsem se. Povila jsem synáčka a hrála si s myšlenkou, že u nás doma kočka bydlet bude! Tím spíš, že můj muž pocházel z kočičí rodiny, u nich se to chlupatými krasavicemi jenom hemžilo a všichni je měli rádi.
Když bylo mému synkovi sedm let, přinesl mi můj nejstarší bratr černobílé klubíčko. Vážilo to asi patnáct deka a já věděla, že se mi vrátil můj Macíček :-).
Z malého klubíčka se vyklubal statný kocour. Prováděl kočičí alotria a sotva dospěl, chtěl ven... Pokud se stalo, že jsme mu neotevřeli dveře, zvedl ocásek a navoněl nám byt svým kocouřím parfémem :-(. Většinou jsme se potom mohli všichni přetrhnout ve snaze umožnit Macíkovi volný průchod do přírody, ale bylo to už málo platné, ten koberec, co se na něj podepisoval jsme museli dávno vyhodit...
Bohužel, Macíček značkoval i dveře sousedů, jejich tašky a různé věci, které neopatrní sousedé nechali ležet na chodbě a tak přesto, že jsou lidi u nás v domě tolerantní a normální, museli jsme Macíka přestěhovat na zahradu. Já jsem to prožívala jako újmu na sobě, kocourovi se změna bydliště jednoznačně zamlouvala.
Každý den jsme mu nosili papání, Macík už věděl, kdy přijdeme (mimochodem, neví někdo, kde mají kočky schované hodinky, já bych si podle nich ty svoje mohla nařídit :-)), očekával nás ve svém pelíšku nebo stačilo zavolat a už se otíral o nohy.
Dumka na židličce u sporáku čeká na rybu k večeři (11 kB)
Nebyl na té zahradě sám, měl tam konkurenci v kocourech ze sousedních domků, ale faktem je, že většinu koček těm kocourům bez velké námahy přebral. Jednou v zimě byly takové mrazy, že jsme si s manželem řekli, že Macíka vezmeme domů, než se trochu oteplí. Vzali jsme přepravní kabelu a vydali se pro kocoura.
Byla jsem šťastná, že bude doma a myslela jsem si, že on bude vděčný za trochu tepla a že spolu strávíme pár krásných večerů. Macík po příchodu domů všechno očichal, zkontroloval, zda jsou jídelní misky na svém místě a patřičně plné a vydal se ke dveřím, jako že je mu v tom bytě dusno a horko :-/.
Ve dvacetistupňovém mrazu se natáhl na břicho pod nejbližší pouliční lampu a chladil si svůj hustý kožich ve sněhu. Měla jsem o něho strach, aby ho něco nepřejelo, aby někam nespadl, aby mu někdo neublížil. Ráno jsme čekali, kdy se ten tulák vrátí, ale nepřišel ani odpoledne ani večer ani několik dalších dnů :-(.
V té době u nás na sídlišti vyměňovali horkovodní potrubí, všude byl hrozný nepořádek, samé roury, které vedly odnikud nikam, samý výkop. Sousedka mi sdělila, že jiná sousedka slyšela kočičí mňoukání z jedné takové roury, kterou ale dělníci už zasypali...
To bylo něco pro mně. Už jsem viděla všechno černě a brečela jako želva, protože jsem si nedovedla představit, že by někdo kvůli mému Macíčkovi znovu vybagroval a otevřel ty hnusné roury. Chodili jsme kolem ještě otevřených příkopů a volali, až se hory zelenaly...
Dumka si čekání na rybu krátí ležením na židličce u sporáku (11 kB)
Po týdnu hledání se jedno odpoledne manžel vrátil ze zahrady, kde byl zkontrolovat skleník se svými kaktusy, a už když vcházel do dveří, poznala jsem, že se něco děje. Vyprávěl mi, jak mu náš Macíček vynadal, že jsme mu celý týden nedonesli žádnou mňamku a on se chudinka musel živit tím, co mu dali sousedé a ještě se dělit s těmi jejich kocoury, kteří mu prý nesahají ani po tlapky :-).
Náš Macík se prostě vrátil tam, kde se mu líbilo nejvíc, měl rád volnost, přiliš si na ni zvykl a dobře věděl, že nás neztratil, viděli jsme se denně.
Dodnes mi není jasné, jak tu cestu na zahradu našel, jsou to dobré čtyři kilometry podél hlavní silnice, přes několik železničních přejezdů. Pamatovat si to nemohl, když jsme ho převáželi, nikdy neviděl na cestu, byl schovaný.
V každém případě jsme Macíčka měli asi pět let a pak se definitivně zaběhl. Jednou se prostě nevrátil ze svých toulek a já se utěšuji tím, že si ho možná někdo nechal, byl to velký fešák :-).

Dana Anftová, Neratovice          

P.S.: Paní Anftová mi sice poslala oscannované fotky Macka II., ale ty byly nascannovány příliš kontrastně, takže se nedaly použít... Proto jsem k jejímu povídání přidal obrázky Dumky z minulého týdne. Ferda

Dumka po večeři na koberci v obyváku (16 kB)


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

3. výstava opuštěných koček (16 kB)
Sedmiletá černá číča hledá nový domov
Svízelná situace mne nutí využít Dumky jako cesty k jejímu řešení. Nedávno mi zemřela maminka a zůstala po ní pěkná, milá sedmiletá černá číča. Nemohu si ji bohužel vzít k sobě, což mne velmi mrzí; mám totiž v rodině alergiky a to hned v počtu dvou kusů :-(.
Současně se mi ovšem zdá nemyslitelné utratit zvíře, které si "odsloužilo" svá léta a - ač nikoliv nejmladší - je v podstatě zdravé. Píši v podstatě, protože je tu jeden háček, který celou situaci velmi komplikuje a milou kočku poněkud hendikepuje - musí držet speciální dietu (vzhledem k výskytu ledvinových kamínků) a užívat antiepileptika.
Proto hledám hodného člověka, který by ustál tyto menší problémy a poskytl kočce nový domov. Až překoná počáteční plachost, odvděčí se zvíře mírnou a mazlivou povahou. Jsem případně ochoten se na péči o kočku i podílet, a to tak jak se předem dohodneme.
Děkuji za pomoc Kolářmobil: 724 152 029 nebo tel. 224 322 951 večer.
Kočičky hledající nový domov
jsou Elsa, Rezík, Madlenka, Kašpar, Oskar, Šimon, Kirinka, Plešulka, Stařík. Všechny kočičky můžete najít na stránkách Sružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, případně si o nich přečíst v Dumce - kočičky k umístění byly často odebrané pro týrání. Prosíme - pomozte ! Tel.: 603 225 948, 251 562 334
Petra Ondráčková          
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci