Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI & KOČKY: Rituální tance (Pavel Steiner)
 
15.4.
I. Jak jsme přišli ke kocourovi (Růža Vaništová)
9.4.
Knoflíky / Lovy beze zbraní (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

I. Jak jsme přišli ke kocourovi

Hledá se nový domov
pro asi !!! dvacetiletou kočku, která žije na jednom brněnském sídlišti a hrozí jí utracení. Informace na tel.čísle: 547 212 303 po-pá 8:00 - 14:00 nebo E-MAIL: helaza@msn.com
Milá Dumko,

když jsem před časem našla Tvé stránky na internetu, moc mne zaujaly a potěšily zároveň. Dnes postupně pročítám archiv a "kradu" fotky těch krásných kočičáků z tvých stránek :-). Už jich mám doma hezkou sbírku. Asi bych teď měla i já přispět svou troškou do mlýna kočičích zkušeností a historek nejen sloven, ale i obrazem. Obojí bude nesnadné, protože píšu velmi pomalu, v řídkých ukradených chvilkách, navíc nemám k dispozici ani skener, ani digitální foťák. Ale budu se snažit...

Motto: Dlouho se zabývám myšlenkou, že i já napíšu do své oblíbené Dumky své kočičí zkušenosti a příběhy. Ale času je málo a voda stoupá, jak praví klasik... Když jsem Dumku objevila, měla jsem 6 koček a pocit, že to trochu přeháním :-).
Dnes jich je 10 (ale už jich bylo i 13) a v mých pocitech převládá odevzdání se osudu, protože Dumka jasně dokládá, že nejsem sama, že podobně postižených, kteří propadli kočičímu šarmu, jsou jen u nás stovky a celosvětově tisíce, a že je to dobře. Že to vypovídá o dobrých lidských vlastnostech, soucitu, lásce, zodpovědnosti. O lidech, kteří nejsou lhostejní. Zdá se mi, že právě tyhle vlastnosti dávají světu naději do budoucnosti.
Když jsem byla docela malá holčička, měli jsme mourovatého kocoura, který byl mým trpělivým společníkem, nechával se ode mne vozit v kočárku, jedl se mnou oplatky a bramboráky a dědečkovi s oblibou spával na novinách. Na jméno si nepamatuji, snad ani žádné neměl. Byl to kocour dbalý řádného kočičího života, brousil po nocích, lovil myši a v pravidelných intervalech kontroloval, zda je doma vše v pořádku.

Pak mi řekli, že se ztratil, a až po dlouhých letech jsem se dozvěděla, že buď onemocněl, nebo se otrávil, ale vrátil se domů umřít... Tehdy mi to zatajili, abych neplakala. Pro mne byl tento přítel mých dětských let velice důležitý. To on stál na začátku mé lásky ke zvířatům.
Moje babička měla taky moc ráda kočky, ale byly pro ni zdrojem velké bolesti, protože kolem naší zahrady vedla již tehdy rušná výpadovka a na ní chudinky kočky pravidelně končívaly svůj život :-(((. Babička pro ně vždycky plakávala a nakonec, když i ten poslední mourek odešel, zařekla se, že kočku už nikdy...
Jenže já jsem pořád škemrala a moje sestřenice taky. Chtěly jsme koťátko, koťátko, koťátko... až jsme dostaly štěně! Volba nepostrádala logiku - babička usoudila, že kočku nezadrží žádný plot, ale psa ano, a že pes je konec konců taky živý tvor a taky vnučky potěší.
Jednoho dne se v domě objevil chomáček bílých chlupů s černýma očkama a čumáčkem - jako hračka z Hamira - a naše domácnost byla rázem vzhůru nohama :-). A to nám už zůstalo :-)).
Naše psí smečka (11 kB)
Ty nejlepší úmysly se někdy podivně zvrtnou. Tak to bylo i s naším pejskem. Byl to roztomilý bílý špic, se všemi klady a zápory, které takové štěně má. Náš pejsek měl ale jedno negativum navíc - byla to fenička, což jsme bohužel zjistili až hodně pozdě :-/. A jak tak rostla a krásněla, lidé chodili kolem naší zahrady, obdivovali ji a ptali se, zda nebude mít štěňátka.
Tehdy má babička, jinak velmi opatrná, polevila v ostražitosti. Věřilo se tehdy ostatně, že fenka má mít štěňata alespoň jednou za život, zájemců byly spousty… A tak jsme vybrali ženicha a přišli ke čtyřem krásným bílým štěňátkům.
Mládež rostla a bylo už třeba jim vybrat nové domovy, když tu došlo ke zvýšení daní ze psů. Nezodpovědní majitelé začali přivazovat své miláčky v lese a i jinak ohavně se jich zbavovali. Babička proto kádrovala případné zájemce přísněji než všechny tajné služby na světě :-) a konečným výsledkem bylo, že jsme udali jediné štěně - mojí kamarádce, jejíž pejsek krátce předtím uhynul. Ostatní štěňata zůstala doma. Během let nám všichni přinesli spoustu radostí i starostí. Vyprávění by vydalo na knihu, ale do Dumky nepatří (Pozn. F.Š.: Ale do PET ano!!! - snad si tam to vyprávění někdy přečtete...).
Pepíček - sběratel koček (8 kB)
Když už jejich psí maminka byla dávno v psím nebi a našim někdejším štěňatům bylo už požehnaných 12 let, a byli tedy vlastně psí dědečkové a babičky, domnívající se, že život jim už nemá co zajímavého nabídnout, přivedly nám děti ze sídliště bílého špice, protože myslely, že patří nám a že se nám ztratil.
V té době už jsme byly s maminkou samy. Snažily jsme se pejska někde vhodně umístit, ale to se nepodařilo. Zůstal.
Pepíček, mladík snad dvouletý, vyváděl mezi psími kmety psí kusy a ctihodní starci se s nadšením přidali :-). Myslím, že rozjasnil poslední rok jejich života nebývalou měrou a dost nespravedlivě zůstal náhle sám, když oni odešli v průběhu jediného týdne na jakousi virózu :-(. Veterinář nám tehdy nabízel, že nám opatří dalšího pejska, ale my jsme odmítly...
Zevrátek odpočívá na terase (10 kB)
Pepíček byl smutný, ale brzy si poradil sám :-). Zhruba dva měsíce po smutné události se v zahradě objevilo ušmudlané hladové kotě. Dostalo najíst a maminka svolila po dlouhém přemlouvání, že tedy může zůstat jako kočka venkovní :-). Kocourek, nalezený u vrat zahrady, dostal jméno Zevrátek a záhy zdomácněl v kůlně na seně, v noci řádil v zahradě, šplhal po stromech a kamarádil se se sousedními kocoury.
Ukázalo se, že je krásně bílý, s několika apartně rozmístěnými mourovatými skvrnami, a mně přišlo dost líto, že nemůže být s námi doma :-/. Brzo ale nastaly prázdniny a dovolené a já jsem tehdy odjela z domova na jeden jediný týden. Po návratu mě čekalo překvapení - pes ležel v jednom křesle a kocour ve druhém :-). Maminka se tenkrát dušovala, že ona za nic nemůže :-). Když byl v největších horkách otevřený dům, pes přivedl kocoura domů a ukázal mu, jak se má správně bydlet :-))).
Ti dva si moc rozuměli, dělali si společnost doma i v zahradě, hráli si spolu a nejednou jsem byla svědkem, že Pepíček něžně probíral Zevrátkovi srst, lechtal ho po celém těle a kocourovi se to moc líbilo. Jen u misky Pepa neznal bratra :-/ - pes se o žvanec nedělí a cizí porci slupne bez skrupulí. Proto taky pes jedl na zemi a kocour na stolečku :-), kam se pes nedostal.
A my s maminkou jsme se těšily z naší zvířeny a z pohody okamžiku a myslely jsme si naivně, že vydrží věčně...

Růža Vaništová          

Pokračování za týden.
P.S.: Protože se v Dumce mluví o pejcích, můžete si dnes v PET přečíst i o kočkách, když tam Pavel Steiner popisuje Rituální tance kočky Sally a psa Pifa.


Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

OS podbrdsko & Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi & Kočky-online.cz
si Vás dovolují pozvat na 3. celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná 27. dubna od 10 do 17 hodin v Mramorovém sále paláce Lucerna (Václavské náměstí, Praha).
Stejně jako na předchozích umísťovacích výstavách je i nyní cílem najít dobrý domov pro co největší počet opuštěných koček a shromáždit krmení pro ta zvířata, která si z výstavy domů nikdo neodnese (a také ta, která do útulků přinese jarní přívalová vlna nechtěných koťat). Proto je vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky. Na výstavě uvidíte kočičky ze:
Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, OS podbrdska, 1. společnosti za práva koček, Macíka Černiv, Kočky v tísni Litoměřice, Felcy Louny a Dášenky Lučany.
Ve výstavních prostorách si budete též moci koupit za výhodné ceny chovatelské potřeby (krmivo, toalety, WC, hračky, škrabadla, pamlsky a vitamíny) pro své domácí mazlíčky. Jako již tradičně budou prodávány i různé kočičí drobnosti v charitativním krámku.
Vítáme všechny, kdo chtějí s přípravou výstavy pomoci, potřeba je hlavně tisknout a vylepovat propagační plakátky (v okolí bydliště, na pracovišti aj). Podrobné informace o výstavě najdete na akce.kocky-online.cz.
Vyjádřete soucit s opuštěnými zvířaty, přijďte se na výstavu podívat, i když o pořízení kočičího společníka aktuálně neuvažujete! Každý návštěvník a jeho vstupenka pomůže!
3. výstava opuštěných koček (16 kB)
Sedmiletá černá číča hledá nový domov
Svízelná situace mne nutí využít Dumky jako cesty k jejímu řešení. Nedávno mi zemřela maminka a zůstala po ní pěkná, milá sedmiletá černá číča. Nemohu si ji bohužel vzít k sobě, což mne velmi mrzí; mám totiž v rodině alergiky a to hned v počtu dvou kusů :-(.
Současně se mi ovšem zdá nemyslitelné utratit zvíře, které si "odsloužilo" svá léta a - ač nikoliv nejmladší - je v podstatě zdravé. Píši v podstatě, protože je tu jeden háček, který celou situaci velmi komplikuje a milou kočku poněkud hendikepuje - musí držet speciální dietu (vzhledem k výskytu ledvinových kamínků) a užívat antiepileptika.
Proto hledám hodného člověka, který by ustál tyto menší problémy a poskytl kočce nový domov. Až překoná počáteční plachost, odvděčí se zvíře mírnou a mazlivou povahou. Jsem případně ochoten se na péči o kočku i podílet, a to tak jak se předem dohodneme.
Děkuji za pomoc Kolářmobil: 724 152 029 nebo tel. 224 322 951 večer.
Kočičky hledající nový domov
jsou Elsa, Rezík, Madlenka, Kašpar, Oskar, Šimon, Kirinka, Plešulka, Stařík. Všechny kočičky můžete najít na stránkách Sružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, případně si o nich přečíst v Dumce - kočičky k umístění byly často odebrané pro týrání. Prosíme - pomozte ! Tel.: 603 225 948, 251 562 334
Petra Ondráčková          
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci