Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: BROUCI: Utajení broučci - I. (Lumír O.Hanuš)

29.5.
Kdy vstávají kočky (Marie Crossette)

28.5.
Kočičí chutě a nechutě (Klára W.)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kdy vstávají kočky

Časová rozpětí kočičích budíčků jsou různá, ale jedno mají skoro všechny kočky společné - vstávají totiž mnohem dříve, než jejich majitelé. Některé kočky dokáží celou noc klidně prospat, jiné zase rošťačí po bytě a často své pány provázejí při nezbytných nočních cestách na záchod. Všechny tyto činnosti ovšem kočky provádějí jen pro ukácení nočních hodin a rozhodně se ani v nejmenším necítí vinni tím, když vás svými hry náhodou i oprobudí.

Ten pravý kočičí alarm si nechávají až na hodinu, kdy jejich páníčkům spánek právě nejvíce chutná, tedy většinou tak půl nebo hodinu před tím, než zazvoní nařízený budík :-). Platí to jak pro kočku, která spí na posteli svých pánů, tak i pro tu, která má pelíšek někde jinde v bytě.

V obou případech vám přijde kočka neomylně oznámit, že podle ní nadešla ta správná doba přivítat nový den :-/.

Do práce sice nechodím, ale vstávám kolem půl šesté ráno, třicet minut před zazvoněním manželova budíčku, protože oběma našim kočkám se ten jejich "mozkový budíček" rozdrnčí právě o tu sladnou půlhodinku dříve...

Ještě loni mívala každá kočka svůj vlastní způsob, jak nás burcovat z postele.

Smoky se mi většinou začala dolovat pod peřinu, nebo mi zavrtávat čumáček do tváře. Dixie mi zase chodila házet svoji donešenou vydří packu přímo na nos, nebo vyskakovala na manželův prádelník, odkud pak "tichounce" packou sešupovala na zem věci vyndané z kapes jeho oděvu - svazek klíčů, tužku, malou peněženku na mince, balíček kapesníků.

V posledních měsících ale na sebe kočky upozorňují společnou a podle nich zcela nevinnou ranní honbou po domě :-). Naše postel je při tom jednou z překážek, kterou musí při běhu zdolat - většinou několikrát tam a zpět :-))).

Opakovaný dopad několikakilových kočičích těl na peřinu dokáže bezpečně přetrhnout i ten nejsladší sen :-/. Rázné okřikování, nebo ignorování jejich snahy nás probudit by možná stačilo k tomu, aby se kočky po nějaké době uklidnily. Jelikož chci ale manželovi dopřát každou minutu "zaslouženého spánku pracujících", raději vstanu tak, jak si to kočky přejí...

Nejsem vůbec ranní typ a to, že nedobrovolně vylezu z postele ještě neznamená, že jsem úplně probuzená. Moje mozkové závity se v tu dobu velmi pomalu rozbíhají a jsem-li nucena mluvit, pletou se mi slova a šlapu si na jazyk.

Tenhle můj ranní handicap kočkám samozřejmě nevadí :-), neboť vědí, že mi nebrání v tom, abych se ohnula k pohlazení, nebo i zvednutí kočky do náruče a šla se podívat, zda nepotřebují doplnit granule v jejich miskách.

Tato krátká procedůra je většinou uspokojí, mají pocit, že si jich panička po dlouhé noci zase všimla a "dovolí mi", abych si znovu vlezla do postele :-). Kočky si pak ke mně buď vyskočí, najdou si jiný pelíšek, nebo se pohybují po domě, ale pozornost už ode mne nevyžadují.

Dokonce pochopily, že ani manžel na ně po ránu nemá čas. Když vstane, přijdou si za ním do koupelny pro pohlazení, ale jinak mu dají pokoj. Trpělivě čekají, až krátce po jeho odchodu do práce vstanu i já.

Smoky nenechá Dixie v klidu spát (16 kB)

Potom se mi musí nejprve chvilku nebezpečně motat kolem nohou, aby si tak vyžebraly nová pohlazení a obě bedlivě v koupelně dohlížejí nad mojí ranní očistou. Teprve pak dostanou svůj ranní příděl dětské masové kašičky a projeví zájem jít ven na zahradu.

Přesto, že mně kočky budí kolem půl šesté, jsou to vlastně zlatíčka v porovnání s jejich předchůdkyní Kotětem. Když tu jsme našli, měla hned od prvních dnů u nás svůj mozkový budíček nařízený většinou na dvě hodiny ráno a bylo to o nervy :-). Okřikování v různé síle a délce hlasových decibelů nepomáhalo, zavírání do koupelny a jiných místností také ne, protože při hlasitém mňoukání a škrabání za zavřenými dveřmi se stejně už nedalo spát...

Dokonce jsem tehdy na vnitřní stranu dveří naší druhé ložnice, kam jsme kočku v tu děsnou ranní dobu nejvíce zavírali, zavěsila deku, abychom tolik neslyšeli Kotětino škrabání a trochu ztlumili její mňoukání. Kotě se ovšem brzy naučila po té dece vyšplhat nahoru, tam se usadila, škrabala pro změnu vrchní rám dveří a hlasitě mňoukala dál :-).

Navíc, když jsem pak celá rozespalá dveře otevřela, předoucí kočka mi žuchla přímo na ramena, šťastná, že "docílila svého" :-))). Postupem času jsme ji přeci jen vytrénovali, že mě nechávala spát alespoň do pěti hodin do rána, ale způsob, jakým nás budila zůstal celý život stejný.

Kočka začala běhat po ložnici, "protivně" pokvikovat a drápat matraci postele, protože moc dobře věděla, že tenhle zvuk mně z ní stoprocentně vyžene. Musela jsem vstát, Kotě pohladit a pomuchlovat, otevřít jí čerstvou kočičí konzervu a chvilku s ní u misky posedět.

Pak teprve mi dovolila, abych si lehla znovu do postele a pokračovala v přerušeném spaní. Kotě se přišla stočit těsně u mé hlavy, jakoby mně chtěla odprosit za svoji neplechu (a samozřejmě jí bylo odpuštěno), předla a nechala mne dospat, jak dlouho jsem chtěla.

Byly ale dny, kdy se Kotě rozhodla zlobit dál a tehdy bývala z ložnice vyhoštěna do koupelny. Kdykoliv jsme během roku s kočkou někam cestovali a proti její vůli jsme jí strčili do přenosky, začala žalostně mňoukat. Ovšem ta samá klec stojící na podlaze s dvířky dokořán jí nevadila, naopak to byl jeden z jejích oblíbených pelíšků, do kterého lezla i během dne dobrovolně a ráda.

Tato přenoska, vystlaná tlustým ručníkem proto stávala celý rok v koupelně, kde Kotě měla i svůj záchůdek. Tam jsem pak zlobivou kočku po ránu zavírala. Kupodivu přijímala tento svůj trest bez protestů, ani nemňoukala, ani neškrabala na dveře. Když jsem později dveře koupelny znovu otevřela, Kotě ležela stočená v přenosce a kolikrát pokračovala ve spánku i když dveře už zůstaly otevřené.

Kotě byla skvělá a pro mne nezapomenutelná kočka, ale zlozvyk předčasného ranního buzení jí zůstal až do smrti. Čím byla starší, tím spávala ráno déle, ale i v pokročilém věku se jí vždycky - třeba jen o deset minut - podařilo nás vzbudit dříve, než zazvonil manželův budíček.

Proto i když mně naše současné kočky tahají z postele dříve, než bych si přála vím, že by to mohlo být horší a vlastně se na ně ani nezlobím. Oproti Kotěti se Dixie a Smoky probouzejí v dobu velice civilizovanou - zato ale pěkně čiperně !

Marie Crossette, USA

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos zatím poslala povídání jen paní Klára a jmenoval se Kočičí chutě (a nechutě).

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se bílomourovatý kocour Vojtíšek Od pátku 23.5. postrádáme bílomourovatého kocourka Vojtíška, který se nevrátil z procházky. Kocourkovi jsou asi dva roky, je plašší, kastrovaný, drobnější postavy s "cvikem" na pravém oušku. Čelákovice, Praha východ.
Pomozte prosím! Kontakt: 607 538 486 - Marcela, 728 127 477 - Pavel, marci_p@email.cz. Můžete se podívat i na větší fotografii Vojtíška.
Hledáme nový domov pro kočičky a kocoury
2letá rezavá kočička s bílou náprsenkou
2letá tříbarevná kočka (májovka)
2letá mourinka
2letý rezavý kocour
10měsíční "van" kocour (bílý s několika rezavými skvrnkami)
10měsíční bílorezavý kocour
Tyto kočičky hledají nové bydlení proto, že jejich majitelka onemocněla rakovinou plic a uvěřila "zaručeným informacím" spoluvesničanů, že za to mohou právě kočky. Její dcera, která se teď o kočky stará, má na tento vrtoch svůj názor, nechce však matce v její nemoci odporovat. Kočky nechala naočkovat, kastrované nejsou.
Pokud byste chtěli těmto "adeptům na útulek" pomoci a dát některému z nich nový domov, kontaktujte paní Žalskou (dcera) na tel. 732 139 829.
Více informací najdete stránkách Libereckého mikroazylu pro kočky.

Hledám hodného páníčka či paničku pro tříbarevné koťátko (prostě celá Dumka - no ty barevné skvrny má přece jen trošku jinak...), má to ale jeden háček. Kočička je od pravé vesnické myšilovky (výborné - chytí i krysu nebo lasičku) po mamince bude mít určitě milou povahu a bude chytrá až vychytralá.
To je tak, když se kočičky na vesnici nenechávají kastrovat a pak to takhle vypadá. A já lituju úplně každý zvířátko a malý kotátko, však si to dovedete představit! Jenže vysvětlujte tohle lidem, kteří podle této šablony žijí už léta. Koťata se topí a to jsem vždycky vnímala jako tragédii. Dodnes si pamatuju ty pocity, které jsem měla jako malá holka. Hrůza. Veterinář pro kočku - to neexistuje!!!
Ale na toto téma jsem již četla několik článků v Dumce a tak přeju všem dobrým lidem, ať mají zdravý rozum a soucit s kočičkami. Protože kočky (aspoň ta naše, která nás má "na háku") jsou chytřejší, moudřejší než lidi.
K odběru bude za 6 - 8 týdnů, narodila se minulou středu. Chce-li někdo kočičku na vesnici nebo má-li odvahu z ní udělat "domácí číču", ať se mi ozve na Dumku.
Moc děkuji Renata z Pardubic

Čiku (4 kB) Čiku hledá nový domov Jmenuji se Čiku (přikládám foto), jsou mi necelé 3 roky. Spokojeně jsem žila u svých páníčků, ale teď jejich 1,5 ročnímu mrňousovi našly u paní doktorky alergii na číči a rybičky a nějaká další zvířátka. Rybičky se dají pryč snadno (o to bych se i postarala :-)), ale já bych se ráda dostala k někomu hodnému. Jsem čistotná, přítulná, kastrovaná, čistě bytová kočka (panička někdy tvrdí, že jsem trochu víc na "chlapy"). Dostala bych s sebou prý kompletní kočičí výbavu. Páníčkové mne bohužel nemohou dát někomu v okolí.
Ráda bych se dostala k nějakému kočkomilovi. Jinak budeme samozřejmě hledat nějaké bydlení i tady v okolí (mimo internet :-)).
Za Čiku děkuje Petr Weissar, weissar@kae.zcu.cz

Hledá se nový domov pro asi !!! dvacetiletou kočku, která žije na jednom brněnském sídlišti a hrozí jí utracení. Informace na tel.čísle: 547 212 303 po-pá 8:00 - 14:00 nebo E-MAIL: helaza@msn.com Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky