Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  HMYZ: Náhodná setkání na květech (Lumír O.Hanuš)
 
7.8.
Paní na hlídání (Ivana Jirková)
6.8.
Novinky u kočičky Felinky (Irena Rajnyšová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Paní na hlídání

Máša je nad věcí (14 kB) Tak, abych vylíčila svůj "týden v tichém domě" :-/. Stalo se to minulý týden...

Paní na hlídání ze mne udělal syn Petr, když se rozhodl odjet s Irenou na týden na dovolenou. Fretka Megi byla "přidělena" Ireniným (Petrova přítelkyně) rodičům, bígl Kvído byl vzat na milost, a odjel na dovolenou s nimi, kočičky Máša a Pepík byly doručeny mně s tím, že je mám přece ráda, a že mi jistě chyběly, tak si je alespoň užiju :-/.
No, užila jsem si...
Ale vraťme se k mému hlídání. V neděli Petr přivlekl dvě přenosky, v každé jednu kočku. Máša se tvářila, že je "nad věcí", Pepík řval jako tygr, tlamičku rozevřenou, dýchal jako pejsek, s vyplazeným jazykem.
Po vypuštění z přenosek Máša okamžitě vyskočila na své oblíbenné místo na mé staré tašce, kterou měly kočindy, hlavně kvůli Máše, v předsíni na skříni, a kterou jsem tam nechala. Tam zaujala strategickou pozici a odtud sdělila mým třem andílkům, Šimonovi, Majce a Filipovi, kteří se přišli na to nadělení podívat, že se s nimi nehodlá vybavovat :-).
Na mne byla podstatně přívětivější, nechala se pohladit, dokonce i trochu zavrněla.
Něco jiného byl Pepík, který v přenosce řval (jinak se to opravdu nedá nazvat), jako když ho na nože bere. Když byl osvobozen ze svého vězení, postavil se na zem, přehlédl nás všechny jedním pohledem, a začal syčet jako papiňák. Na to zareagoval Filip, naježil hřbet, naježil ocásek, a co nejhlasitěji na něj zařval.
Vzhledem k tomu, že Filípek nemňouká, ale jen tak pípá, mě to dost překvapilo. Protože jsou Pepík s Filipem skoro stejně staří, oba černí, zatím nekastrovaní kocouři a Petr tvrdil, že je z Pepíčka pěkný lotřík, měla jsem z jejich setkání obavy, bála jsem se, že Pepík bude Filípkovi ubližovat...
A teď tedy stály proti sobě dvě černé koule, mrskaly ocásky a ječely na sebe z plných plic :-/. Útok se dal čekat každou chvilku, a také velice brzy přišel, jenže útočník nebyl Pepík, ale Filip!
Vyletěl jak z praku, a už hnal nebohého Pepíka před sebou, přičemž oba ječeli z plna hrdla. Pepík se zachránil útěkem až na půdičku na chodbě, tam seděl a vrčel na všechno, co se pohnulo, včetně Markétky, která ho přišla pozdravit, a Máši, která se tam pro jistotu přišla uklidit také.
A seděl tam celý zbytek dne a noc. Při jakémkoli Pepínově pokusu půdičku opustit, se odněkud vyřítil rozzuřený Filip a už ho hnal zpátky, takže milý Pepíno zůstal bez jídla, i možnosti použít záchůdek.
Šimon na skříni s dřevěným buldokem (10 kB)
V noci asi Pepík usoudil, že Filipova ostražitost polevila a vydal se na záchod. Filip ho nechal provést zamýšlené, ale jen do chvilky, kdy Pepík ukončil svou důležitou činnost a chtěl odejít...
V té chvíli se přihnal černý blesk, zaječel a už milého Pepíka hnal po celém bytě, až do mého pokoje, kde ten nebožák vyběhl po skle okna a napasoval se na rám horního dílu, do cca pěticentimetrové škvíry, kde zůstal čtvrt hodiny a mně se ho nepodařilo dostat dolů, ať jsem se snažila sebevíc :-(.
Pak slezl a odplížil se do pokoje, kde dřív bydleli, lehl si na gauč a schváceně dýchal. Šla jsem ho uklidnit, ale nechtěl na sebe nechat sáhnout. Najednou v předsíni zaječel Filip a v té chvíli Pepík překonal veškeré fyzikální zákony. Kdybych to neviděla, neuvěřím.
Pepík vyletěl po zdi (podotýkám, že mám místnosti 3,90 metrů vysoké), přeběhl po stropě a po druhé zdi seběhl dolů, vyběhl do předsíně a zpět na půdičku, všechno snad během sekundy!!!
Byla jsem z toho úplně paf. Kočku, která běží po stropě čtyři metry vysoko, jsem ještě neviděla a už asi neuvidím...
I další dny mu dával Filip pěkně zabrat. Ještě dnes mají oba bílé flíčky po vyrvané srsti, jejíž chomáče byly až na mé posteli.
Mňau dáma aneb elegantní Markétka na skříní (12 kB)
V pondělí jsem to vyřešila tak, že jsem Filipa prostě zavřela do pokoje, aby měl Pepík možnost se uklidnit.
Mělo to výsledek, když jsem ho večer pustila, byl trochu mírnější. Už se nervali, jen seděli proti sobě a ječeli na sebe, chvílemi ale Filip Pepíka zas prohnal.
V úterý jsem do pokoje zavřela Pepíka. Jenže kam na Pepíčka se zavřenými dveřmi, pokud nejsou zamčené, spolehlivě je otevře, na to je expert. Dokázal otevřít i dveře, k nimž jsem postavila dvě židle!
Ve středu jsem měla den dovolené, tak měl Pepík trochu klid, Filipovi jsem jeho výboje přece jen zatrhla. Jenže on objevil v kuchyni Mášu, na kterou ve víru boje s Pepíkem zapomněl :-/.
Zaječel a prohnal jí, ale jen tak, aby se neřeklo, hned zase začal pátrat po nepříteli č. 1. Ale už nechal Pepíčka existovat, i když se každou chvilku postavili proti sobě a začali hlasitě zpívat, Pepík si většinou lehl na zem a Filip ho pak nechal být, protivník byl poražen.
Do soboty, kdy si Petr večer pro svoje drobečky přišel, jsem sice já mírně zešedivěla, ale kocouři už mohli projít kolem sebe, aniž by se sežrali i výhružné zpěvy byly méně časté.
Ještě několik týdnů nebo měsíců a byli by snad i kamarádi :-/.
Myška mezi Šimonem a Pepíkem (16 kB)
Ke konci týdne si i Pepík mohl hrát s Markétkou, která se poctivě snažila ty dva uklidnit. A užíval si aportování plyšové myšky, což je jeho snad nejoblíbenější činnost. V tom je Pepíček lepší než kterýkoli pes.
Jen Šimon polehával stranou s výrazem, který jasně říkal: "Ať se klidně zakousnou, co mi je do nich, když se neuměj chovat!" A do jejich sporů se nemíchal, dokonce ani neproháněl Mášu, ačkoli to před tím, když u mne bydleli, dělal s gustem.
Je zajímavé, že Mášenka, která bývala dost netykavka, se nechala hladit, i se sama mazlila, snad cítila, že jsem záruka, že na ní Filipa nepustím, kdo ví.
V každém případě si mladí užili týden dovolené a já galejí :-). Ale příště prý nechají svoje miláčky doma a někdo (kdo asi?) je bude chodit krmit k nim. Fakt ale je, že jsem si Pepíčka, který mi moc chyběl, alespoň užila a on, jak mohl, přišel ke mně, chytil mě kolem krku a mazlil se a olizoval mě, až jsem byla celá mokrá.
Když odcházeli, natahoval ke mně z přenosky packy a celou cestu domů prý zas proplakal...
No, myslím, že si sousedi tenhle týden užili, to kocouří ječení muselo být slyšet široko daleko. Filip, když zjistil, že jsou doma zas jen oni, už je zas hodný kocourek, lotr jeden :-).
Hlavně, že jsem měla obavy, aby mu Pepíček, jako starší, větší, a silnější, neubližoval! :-/

Ivana Jirková          

 
 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos zatím poslala povídání jen paní Klára a jmenoval se Kočičí chutě (a nechutě).

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete hned 17.července 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Praze 6 na Hanspaulce se zběhla kočka
Stalo se to 21.7.2003. Je jí 8 let, váží kolem 3 kg. Je celá černá s malým bílým slintáčkem pod krkem, má hodně huňatý ocásek i celou srst. Je to kočka domácí, kteřá nechodí ven, takže nezná okolí a proto asi netrefí domů. Jmenuje se Jácinka, když chce tak na to i slyší. Má ráda olivy bez pecky, kukuřici a protože ostře sleduje televizní reklamy, tak taky Whiskas - ostatní kočičí krmivo pořádá s despektem, ale kyž je hlad... Kontaktní telefon 604 312 812. Děkuji!
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Koťata hledají nový domov
Nový domov pro koťata nalezená ve sklepě hledá paní Blažková z Jirkova u Chomutova. Jedná se o tři devítitýdenní mourovaná koťátka, kocourka a dvě kočičky. Koťata mají za sebou odčervení a jsou též vakcinovaná. Zájemci se mohou obrátit na tel. 732 201 686.
Flóra odpočívá (14 kB)
Hledá sa trvalý domov pre jednu úžasnú mačku
ýmto článkom by som chcela nájsť konečne trvalý domov pre jednu úžasnú mačku, ktorá sa ale asi nenarodila na šťastnej planéte - jmenuje sa Flóra.
Všechny informace o Flóře vyšly v úterý 10.6.2003 v Dumce.
Ak by sa u vás našlo miesto pre prítulnú a milú mourinku a ste si istí, že by ste jej dokázali poskytnúť už trvalý domov a hlavne lásku, moc by ste jej pomohli. Čaká na vás v Prahe na maile Sylvia_S@seznam.cz alebo na mobile 777 850 740. Sylvie

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci