Za Kubou Ve středu umřel můj 13-ti letý kocour Kuba - zakladatel mojí a maminy práce v ochraně zvířat. Byl to člen rodiny a pro stovky koček památný kocour, aniž by o tom ony, nebo on věděl. Teď odpočívá v hrobečku u nás na zahradě, vedle svého mladšího kamaráda Matýska. Budeme na něj vždycky vzpomínat... Petra Ondráčková

Co všechno zavinil jeden kocour - část první

Jako každý rok, tak i letos k nám začátkem září přiletěli naši londýnští přátelé. S manželem jsme byli oba velice zvědaví, jak rychle je kočky poznají a jak se k nim zachovají. Podle očekávaní obě nejprve utekly, ale tentokrát za necelou půlhodinku zase z úkrytu vylezly a přišly se hostům ukázat.

Dixie se od nich bez protestů nechala vzít do náruče, předla a také Smoky se k nim chovala přátelsky. Jasně tím obě daly najevo, že si tyhle lidi dokonale pamatují.

Nejvíce nás svým chováním překvapila Smoky u které jsme přeci jen očekávali trochu větší zdrženlivost. Ona si ale klidně chodila do jejich pokoje pro pohlazení, na které hosté nebyli nijak skoupí a pak během dne spokojeně lehávala těsně u kraje bazénu po celou dobu, co jsme v něm všichni byli.

Necelý týden před odjezdem naší návštěvy se kočky nečekaně postaraly o "zpestření" zbývajících dnů. Ze soboty (13.září) na neděli nás s manželem kolem druhé hodiny ráno probudilo Dixino silné mručení na židli u okna, kde v poslední době nejraději spává...

Šla jsem se tedy bez rozsvícení - abych lépe viděla do tmy - podívat, co tam má a k mému překvapení venku těsně pod oknem, které je necelý metr od země, seděl ohromný siamský kocour. Tedy měl sice siamské zbarvení, ale byl tak mohutný, že musel být křížený s nějakou jinou rasou.

Nikdy předtím jsem ho v našem okolí neviděla a jeho přítomnost mně překvapila tím více, že jsme až dosud spoléhali na to, že naše zadní zahrada je svým současným oplocením dokonale chráněná nejen proti útěku našich koček, ale i proti nežádoucím nočním návštěvám koček cizích. Tenhle kocour tedy dokázal vyskočit do větší výšky, než jsme si mysleli.

Sedící kocour mně zahlédl, ale místo aby utekl, odrazil se a prudce vyskočil na okenní rám, kde skrze sklo zasyčel přímo do Dixiny a mojí tváře. Rychle jsem dlaní bouchla na okenní tabulku, abych kocoura odehnala, což se mi podařilo, protože on seskočil a zmizel ve tmě.

Co se ale v následujících několika vteřinách událo byl začátek našich pozdějších problémů.

Dixino vrčení totiž přivolalo Smoky, která zrovna v ložnici nebyla, ale teď se chystala vedle Dixie vyskočit, také se podívat, co se děje. Malér byl v tom, že právě v ten moment se Dixie otočila a silně vylekaná nejen kocourem, ale i mojí ranou na sklo seskočila se židle na zem, bohužel těsně před Smoky. Pro Dixie se v ten okamžik Smoky "převtělila" v kocoura za oknem a Dixie jí celá rozzuřená napadla :-/.

Ve tmě, která stále v ložnici byla jsem zaslechla pouze příšerný jekot a zahlédla tmavé klubko valející se po podlaze u mých nohou. Co nejrychleji jsem zašmátrala do tmy a kočky rozehnala, ale k zabránění šoku, který obě zažily už bylo pozdě :-(((.

Semlelo se to tak rychle, že si rozespalý manžel ani nestačil uvědomit, co se to vlastně v ložnici stalo. Smoky sice utekla do jídelny, ale Dixie se s téměř nepříčetným řevem pustila za ní, takže Smoky nezbylo nic jiného, než se otočit a proti téhle - k nepoznání změnené kočce se postavit na obranu.

Miloučká Smoky, která za celé tři roky, co je u nás na Dixie zatím ani jednou nezavrčela, nezasyčela či neprskla stála teď pod jídelním stolem vyklenutá do oblouku, každý chlup nabitý elektřinou, s hřbetem jako břitva, uši dozadu a vřeštěla tak, že mi naskakovala husí kůže.

Asi metr od ní ve stejně bojovné pozici nehybně stála Dixie a obě kočky vydávaly takové příšerné zvuky, že jsem vůbec nevěděla jak zasáhnout, abych situaci ještě nezhoršila. Jako dva nanejvýš rozzuření kocouři na sebe obě plnou silou svých plic vřeštěly hlasy, které jsem zatím v životě od žádné kočky neslyšela a nevěřila bych, že ty naše mohou být něčeho takového vůbec schopny.

Snaha o chlácholení byla marná a jakmile jsem k některé z nich jen vztáhla ruku, uskočila ode mne jako odpálená - snad mně ani nepoznávala a vřeštěla dál...

Stáli jsme nad nimi s manželem sami také v jakémsi šoku - zcela bezradní, jak je uklidnit. Byli jsme vděčni alespoň za to, že zůstalo jen u těch bojových postojů a kočky se spolu nepopraly, protože při jejich rozzuření to mohlo velice špatně dopadnout.

Po chvíli, která se nám ale zdála věčností kočky trochu "splaskly", na místech, kde stály si proti sobě lehly a jejich vřískot pozvolna přešel v hluboké hrdelní mručení. Dixie, kterou se manžel pokusil vzít do náruče utekla, zato Smoky - která se normálně velice nerada chová - se nechala ode mne zvednout.

Odnesla jsem jí do ložnice a lehla si s ní na postel. Chudák kočka odpočívala téměř bezvládně na přikrývce, chraplavě dýchala a vyčerpáním jen poškytávala.

Po několika dalších minutách přišla do ložnice i Dixie a my jsem se bláhově domnívali, že zlá bouře je zažehnaná...

Když ale Dixie vyskočila na postel, kde zahlédla Smoky, znovu šíleně zavřeštěla, takže Smoky už podruhé tu noc bleskově vystřelila z ložnice do jídelny, Dixie za ní a celé to hrozné divadlo se opakovalo :-(.

Zatímco manžel hlídal, aby se kočky neservaly, já jsem si rychle přenesla polštář a přikrývku do studovny na kanape, protože v naší druhé ložnici spali přátelé.

Jak nám pak ráno řekli, ten řev samozřejmě slyšeli, ale domnívali se, že jedna z koček dostala nějaké křeče nebo záchvat a že bude lepší, když oni zůstanou v pokoji a nechají nás jednat jak sami uznáme za vhodné. V dané situaci to bylo určitě správné rozhodnutí.

Rychle jsem v garáži připravila a odnesla do studovny druhý náhradní záchůdek, stejně jako misku s jídlem a vodou. Kočky se mezitím "zklidnily" z toho uši drásajícího vřískotu na mručení a stejně jako prve, tak i teď se Smoky nechala vzít do náruče.

Tentokrát jsem s ní odešla do studovny a rychle za sebou zavřela dveře. Smoky nesnáší být někde v domě zavřená sama (kromě verandy, která má skleněné dveře, takže vidí dovnitř), škube koberec a propadá panice a její vystrašená dušička už toho ten den zažila až dost.

Sotva jsem ulehla na kanape, Smoky se mi natáhla na hruď, vyčerpaně dýchala, ale při mém hlazení postupně začala příst a mazlivě mi čumáčkem vrážet do brady. Usnout se mi podařilo až někdy kolem čtvrté hodiny ráno a krátce po šesté už jsem byla zase vzhůru - unavená, nevyspalá a s otázkou "co bude dál?".

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), zatím poslední bylo od paní Evy B..

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete 18.září 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Nový domov v klidnější domácnosti hledá kočička Muška, asi čtyřletá statná kočičí dáma s výraznou tečkovanou kresbou a s nádhernýma, podmanivýma očima. Kočička je vakcinovaná, kastrovaná, uvyklá životu v bytě, nikdy nebyla venku. Vzorně chodí na kočičí WC, má klidnější povahu a ráda se mazlí. Zpočátku bude potřeba trpělivosti - Mušce zemřel páníček, na kterého byla zvyklá, takže je teď velmi smutná. Muška je aktuálně "na hlídání" u hodné paní ve Vsi u Frýdlantu, tam však nemůže zůstat napořád (a umístění do útulku, mezi desítky dalších zvířat, by pro ní bylo velmi kruté). Kočičku je možné dovézt ji do Liberce nebo do Prahy. Kontakt na Muščinu dočasnou pečovatelku - tel. 728 757 934 (paní Holečková). Mušku si můžete prohlédnout na webu libereckého Mikroazylu pro kočky. Zuzana S. Fenclová

Opuštěné kočky v Plzni Dva týdny před konáním propagační a umísťovací výstavy v Ústí nad Labem (viz vlevo) si přijdou na své i příznivci koček v Plzni - Svoboda zvířat, sekce na ochranu koček, pořádá v sobotu 18. října 2003 1. umísťovací výstavu opuštěných koček v Plzni. (Informace o výstavě.) Zuzana S. Fenclova

Umisťovací výstava v Ústí n/L. 1. listopadu se koná v Ústí nad Labem propagační výstava ušlechtilých koček spojená s umísťovací výstavou koček opuštěných. Na své si tedy přijdou jak milovníci luxusních krásek, tak ti, kteří chtějí pomoci opuštěným čičinám. Pokud jste z regionu, přijďte se určitě podívat! A pokud máte u sebe nějakého nalezence, můžete se ho tam pokusit umístit (vakcinace, odčerveni atd. jsou podmínkou účasti) - nabídka samozřejmě platí pro nalezené kočičky a podobné případy, ne pro lidi, kteří si kočky úmyslně namnožili. Podrobnější informace o ústecké výstavě. Zuzana S. Fenclova

Kočička bez ocásku hledá domov Ráda bych poprosila čtenáře Dumky o pomoc. Minulý pátek jsme před dveřmi do bytu našli asi pulroční kotátko s poraněným ocáskem - kus ho chyběl a pahýlek mělo krvavé mokvavý. Sháněla jsem pomoc u městské policie, která v Brně provozuje útulek, ale hlídka přijela jen proto, aby mi řekli, že berou jenom psy, protože kočky nejsou nebezpečné :-/ (i když na stránkách městského útulku píšou, že se starají o všechna zvířata). Pomoc jsem našla v soukromém útulku v Brně - Lesné, kde v sobotu kotě ošetřili a zatím umístili, ve čtvrtek mu byl ocásek odstraněn a bude to bobtailek. Je to hezká kočička, mourek s bílou špičkou na čumáčku a jantarovýma očima. Je přítulná, mazlivá, na lidi zvyklá, naučená na písek. Nejspíš si ji někdo přivezl z prázdnin a teď vyhodil :-(. Je mi jí hrozně líto, protože z oší jí kouká důvěra v lidi a někdo ji takto zradil :-(((. Hledám někoho, kdo by se jí ujal. Já bych si ji nejraději vzala sama, ale máme doma osmiletého kocoura, který byl z přítomnosti další kočky téměř nepříčetný a nemluví s námi doteď. Pokud by se našel někdo, kdo by se kočičiky ujal, ať mě kontaktuje na mail JMalanikova@seznam.cz, já už bych mu dala kontakt na útulek. Nebo mi alespoń poraďte, jak zařídil, aby si ten náš kocour na kotě zvykl. Předem děkuji za jakoukoliv pomoc. Jitka Maláníková

Přijďte v neděli 19. října od 10 do 17 hodin do KC Zahrada v Praze 4 (od metra Chodov vás povedou šipky) na 16. Umisťovací výstavu koček z útulku O Vaši pozornost se bude ucházet několik desítek opuštěných koťátek i dospělých koček z Kočičího Azylu PSOZ (Radlická 108, Praha 5). Sebemenší byt je větší, než přeplněný útulek… Prosíme, pomozte. Vstupné na celou akci: KOČIČÍ KONZERVA Akci pořádá Pražský spolek ochránců zvířat spolu s časopisem Naše kočky. Veškerý výnos půjde ve prospěch opuštěných a týraných koček. Součástí 16. umisťovací výstavy bude i první ročník soutěže krásy domácích koček - MISS KOČKA. VŠE O SOUTĚŽI, VÝSTAVĚ A SPOLKU NAJDETE NA www.psoz.org.

Nový domov u laskavých lidí hledá 22 kočiček, o které se stará paní Blažková z Jirkova na chomutovsku. Kočičky, mezi nimiž je i mohutný "sibiřák", perská činčila a krásná dvouměsíční koťátka, jsou vakcinované, kastrované, zvyklé na domácí prostředí. Telefon na paní Blažkovou je 732 201 686, ale pozor, zlobí ji baterka, takže domluva může být složitější. Paní Blažková ocení i materiální, případně finanční pomoc. Sandra už nový domov našla a Alex stále domov hledá - více se dozvíte a obrázky uvidíte ve středeční Dumce.

V Praze 6 na Hanspaulce se zběhla kočka Stalo se to 21.7.2003. Je jí 8 let, váží kolem 3 kg. Je celá černá s malým bílým slintáčkem pod krkem, má hodně huňatý ocásek i celou srst. Je to kočka domácí, kteřá nechodí ven, takže nezná okolí a proto asi netrefí domů. Jmenuje se Jácinka, když chce tak na to i slyší. Má ráda olivy bez pecky, kukuřici a protože ostře sleduje televizní reklamy, tak taky Whiskas - ostatní kočičí krmivo pořádá s despektem, ale kyž je hlad... Kontaktní telefon 604 312 812. Děkuji!

Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.