Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI Kterak Waldemar přibyl do rodiny [W1] (George Švehla)
 
6.11.
Co všechno zavinil jeden kocour - část třetí (Marie Crossette)
4.11.
Kamarádky straky (Pavel Steiner)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Co všechno zavinil jeden kocour - část třetí

Začátek vyprávění o znesvářených kočkách vyšel před měsícem a poslední pokračování o týden později. Dnes je připravéné dokončení

Dixie na polštáři kde teď v noci spává Smoky (13 kB)

Následující ráno - v pátek, jsme odváželi naše přátele do Atlanty na letište a protože jedna cesta trvá čtyři hodiny jízdy, doufali jsme, že když budou kočky spolu celý den samy, zase se zkamarádí. Jenže po našem večerním návratu domů nás kočky nepřišly přivítat a každou jsme našly spát někde jinde.

V noci nás pak znovu probudil jejich vřískot a opakovalo se již známé divadlo - naježené kočky a můj rychlý přesun se Smoky na zbytek noci do studovny.
Ráno nám bylo jasné, že Dixie opravdu zažila šok, ze kterého se asi bude těžce vzpamatovávat a který ještě zhoršila návštěva Smoky u veterináře. Byli jsme bezradní, co s tím dělat, a začali jsme se obávat, že jestli to takhle půjde dál, stane se nakonec agresivní i Smoky, což jsme si zatím vůbec nechtěli připustit :-/.
Manžel tedy znovu volal našeho veterináře, tentokrát domů (byla sobota ráno) a teprve teď mu popsal co se minulý týden v noci stalo a jestli doporučuje nějaké uklidňující prášky. Pan doktor řekl, že v tomto případě by je předpisoval jen dost nerad a máme prý nejprve zkusit několikadenní oddělení koček. Kdyby to nepomohlo, máme znovu zavolat.
Dixie nedůvěřivě pozoruje Smoky (11 kB)
To oddělení koček jsme byli ochotni udělat, ale protože Dixie byla vždycky spíše nervózní typ usoudila jsem, že bychom pro urychlení "léčby" mohly zkusit i nějaké bylinné sedativum. Ovšem o žádném "kočičím" jsem nevěděla. Napadly mně pouze kozlík lékařský a třezalka tečkovaná o kterých vím, že se používají jako uklidňující bylinky u lidí. Třezalka tečkovaná se dokonce v Americe asi před čtyřmi lety dočkala pomalu slávy "bylinky roku", kdy byly zjištěny její blahodárně uklidňující účinky na lidský organismus a jako bylinku pro "positive mood" jí najednou nabízel snad každý obchod a katalog s vitamíny :-/.
Tak jsme se rozhodli zkusit to s třezalkou a manžel jí zajel koupit - prodává se tu v želatinových tobolkách. Na skleničce je sice uvedeno dávkování pro lidí, ale o tom, jak postupovat u kočky tam samozřejmě nic nebylo. Tak jsem se šla poučit na Internet. Do hledáčku jsem napsala "tranquilizing cat" a začala číst odkazy...
K mému údivu jsem hned v tom druhém našla pod názvem "Redirected aggression" (česky snad "přesměrovaná agrese") popis, který odpovídal slovo od slova našemu případu - kočka zahlédne venku za oknem cizí kočku a pak nenávist přesměruje na jinou kočku v domě, kdy ale její majitelé většinou ani netuší, odkud se ta agrese tak najednou vzala.
6.11.2003My jsme tedy měli alespoň to "štěstí", že jsme se téhle proměny stali svědky a jak se ukázalo, náš původní odhad, proč Dixie tak zle Smoky napadla byl správný. Veterinář sice Dixino chování v rozhovoru s manželem přímo nepojmenoval, ale teď nebylo pochyby o co šlo.
Současná situace - kočky se proti sobě myjí na kanapi ve studovně (14 kB)
Když jsem si pak do počítače naťukala rovnou "Redirected aggression", zjistila jsem, že se to kočkám stává častěji, než bych si byla myslela. Tahle nečekaná agresivní změna kočičí povahy pak může trvat několik dnů, měsíců a někdy zůstane kočka už nevyléčitelně "zkažená". Stávají se i případy, kde kočka zaútočí nejen na jinou kočku, ale také na lidi.
Jako léčbu radili - přesně jako nám to doporučil náš veterinář - několikadenní oddělení koček.
Pročítáním dalších odkazů jsem pak našla i původně hledané zmínky o tom, že se zvířatům může pro uklidnění podávat jak kozlík, tak i třezalka, ale dávkování nebylo uvedeno ani jednou. Rozhodli jsme se zkusit oboje - třezalku i oddělení koček a u třezalky jsem Dixie "naordinovala" vlastní dávkování.
Z jedné želatinové tobolky jsem odsypala tak na špičku nože prášek do dětské masové kašičky, kterou mají obě kočky rády, zamíchala a dala Dixie vylízat. Dávku jsem pak během dne opakovala ještě asi třikrát, několik dnů za sebou.
No a s oddělení koček se u nás v následujích dnech hrála hra škatule hejbejte se - když byla venku Smoky, byla v domě zavřená Dixie a opačně, aniž se kočky vzájemně viděly...
Na Dixie ale zřejmě začala působit třezalka, protože ani nestála o to být venku, jen se trochu prošla po domě, najedla se, ale jinak převážně spala. Samozřejmě jsem jí bedlivě sledovala a kdyby mi připadala nějaká příliš apatická, přestala bych jí okamžitě třezalkový prášek dávat.
Současná situace - Smoky to nedá a provokuje Dixie (13 kB)
Dixie ale pokaždé, když jsem za ní přišla "zavrkala", protáhla se a začala příst, takže byla podle mého soudu v pořádku. V noci jsem pak se Smoky spala na poctivé posteli v teď už prázdném pokoji pro hosty a manžel měl Dixie v ložnici.
Prohazovali jsme takhle obě kočky od soboty do úterý.
Ve středu ráno, když manžel odjel do práce, poprvé jsem kočky zase "připustila" k sobě a čekala jsem, co se bude dít. Smoky radostně s ocasem nahoru vyrazila k Dixie, která na ni ospale zamrkala, ale ani nekňíkla. Smoky tím byla tak potěšená, že se okamžitě pokusila Dixie olíznout hlavu, ale to už bylo pro Dixie trochu moc a zasyčela.
Bylo to ale její "normální", krátké a dost mírné zasyčení, takové, kterým Smoky častovala už dříve. Smoky to musela vycítit, protože jen cukla hlavou jakoby říkala "no aby tě neubylo" a klidně odešla pryč.
Žádný zázrak se tedy nestal, tedy ne v tom směru, že by třezalka naladila Dixie natolik do "positive mood", aby se se Smoky začala radostně muchlovat. Vlastně ani nevím, jestli bylinka měla s její změnou co společného a zda by bývalo stačilo jen to samotné oddělení koček. Ale protože bylinkám věřím, myslím, že třezalka také udělala své - každopádně Dixie neuškodila.
Úrčitý úspěch tu tedy byl i když Dixie, oproti Smoky, žádnou radost se shledání nedávala najevo.
Kočky pak během dne chodily, kde chtěly a večer se s námi dívaly na filmy, kdy ale ležely dost daleko od sebe. Tu samou noc jsme zkusili nechat kočky spolu, ale kolem třetí ráno se zase ozvalo příliš silné Dixino zasyčení a zavrčení. Tak jsem na víc nečekala a rychle se Smoky putovala do ložnice pro hosty.
Od té doby tam raději stále spím, aby od sebe měly klid nejen kočky, ale abychom se vyspali i my. K nám se kočky chovají jakoby se nebylo vůbec nic stalo, ale jejich vzájemný vztah byl narušen. Smoky se Dixie teď najednou více stranní, buď z ní přeci jen dostala trochu strach, nebo má toho syčivého odstrkování už dost. Kolikrát kolem Dixie proklouzne, aniž by se na ní podívala.
Dixie dříve dost často Smoky myla
Také venku běhá sama, místo aby se snažila Dixie vyprovokovat k honičce, jako to dělávala dříve. Přesto jí to někdy nedá a radostně se k Dixie rozeběhne, ale ta na ní okamžitě zasykne a Smoky má po radosti. Dixie se zase od toho osudného dne drží spíše doma, jakmile ráno na zahradě zaslechne jen trochu neznámý zvuk, peláší domů, kde pak už zůstane skoro celý den.
Ale záblesky naděje tu přeci jen jsou. Když si Dixie někam lehne a Smoky se v klidu položí vedle ní, Dixie proti tomu nic nemá. Ale jakmile by se Smoky pokusila o bližší kontakt - Dixie většinou zasyčí a uteče.
Udělali jsme pro kočky, co jsme mohly, nutit je nemůžeme, podle popisu téhle "nemoci" je to prý ta nejhorší chyba, kterou někteří majitelé dělají a situaci tím ještě zhorší. Nezbývá nám než doufat, že si svoje problémy vyřeší samy mezi sebou.
Doufat, že tak jako v prvních začátcích jejich soužití Smoky svým nezlomným kočičím optimismem překonala Dixinu zášť, tak i teď se jí podruhé podaří zahnat její hněv.

Marie Crossette, USA          

P.S.: Je to možná na hodně dlouhé povídání, ale psala jsem to i tak trochu pro sebe jako deník, abych si pamatovala, jak se události seběhly. A kdyby se náhodou něco podobného stalo některé kočce čtenářů (kéž by ale ne!), možná to pomůže se upamatovat, že "o tom už někde četli" a na co musí být připraveni :-/. M.C.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

Omlouvám se čtenářům Dumky, že Dumka minulých 14 dní nevycházela - měl jsem nemocný počítač :-(. Z nezjištěného důvodu se mi smazal systémový disk a já tak přišel o část archivů Dumky a PET, které jsem se teď přes 14 dní snažil (se střídavými úspěchy) obnovit a zachránit. Potřeboval jsem taky uvést do chodu počítač a všechny používané programy. Pro jistotu jsem si koupil i Antivirus, takže doufám, že už vše bude v pořádku a Dumka začne zase vycházet... Ferda 

 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), zatím poslední bylo od paní Evy B..

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete 18.září 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Umístění dvou kocourků - spolu nebo i jednotlivě
Narodili se 13. srpna, jsou klasicky mourovatí a tak koncem listopadu budou k odběru. Pokud by ale někdo spěchal, myslím, že už jsou dost samostatní (záchudek zvládají oba dva). Jsou zvyklí v bytě, takže nejsou určení někam na chalupu nebo do cizího prostředí k baráku, ale spíš jako domací mazlíci. Kontakt je paní Jarka Trnková, mobil 606 463 983, Praha 5. Mouratí kocouři (10 kB) Mouratí kocouři (10 kB)
V Praze 6 na Hanspaulce se zběhla kočka
Stalo se to 21.7.2003. Je jí 8 let, váží kolem 3 kg. Je celá černá s malým bílým slintáčkem pod krkem, má hodně huňatý ocásek i celou srst. Je to kočka domácí, kteřá nechodí ven, takže nezná okolí a proto asi netrefí domů. Jmenuje se Jácinka, když chce tak na to i slyší. Má ráda olivy bez pecky, kukuřici a protože ostře sleduje televizní reklamy, tak taky Whiskas - ostatní kočičí krmivo pořádá s despektem, ale kyž je hlad... Kontaktní telefon 604 312 812. Děkuji!
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci