Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Výcvik poslušnosti (Pavel Steiner)
 
9.12.
Očkování 'venkovních' koček (M.Šmídová)
4.12.
Spooky a já (Martina H.)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Očkování 'venkovních' koček

Vnoučátko naší Ajdičky - kocourek (10 kB) Koncem října jsme dostali pozvánku na očkování pro Aninku a Ajdičku. Vždy mě potěší, jak veterinární ošetřovna v Lipové ulici si perfektně vede záznamy a neopomene poslat hezký pohled se jménem kočičky, kde připomíná po roce pravidelné očkování. Měli jsme se dostavit v průběhu měsíce listopadu.

Zároveň ale tato pozvánka je pro mne i noční můrou :-/. Očkování jsem odkládala na poslední chvíli. Ale protože se blížil konec listopadu, nedalo se nic dělat a musela jsem začít jednat. Na očkování jsem totiž měla jít s našimi venkovními kočičkami a ty jsou stále hodně plaché. Asi už jiné nebudou.
Přiběhnou na zavolání, Aninka někdy vejde i do předsíně, nechá se pohladit a spí za dveřmi na chodbě ve svém pelíšku. Chytit se ovšem nenechá a vzít do náruče také ne. Ajdička je ještě bojácnější a po kastraci se nechá pohladit jen někdy, když má chuť se pomazlit. Místo na spaní si našla někde naproti přes ulici na půdě jednoho malého domku, která je zřejmě někudy přístupná. Když ji volám tak vidím, jak se najednou objeví na zídce u tohoto domku.
Mám o ni strach, protože musí přecházet silnici, která sice není příliš frekventovaná ale přesto tam auta jezdí. Dříve se držela hlavně na našem dvorku a zahrádce, ale poslední dobou se s Aninkou trochu perou a tak chodí spát na tuto opuštěnou půdičku.
Vnoučátko naší Ajdičky - kočička (9 kB)
Ve čtvrtek 27. listopadu jsem chtěla jít na veterinu a tak bylo nutné Ajdičku odchytit už ve středu večer. Přemýšlela jsem jak to nejlépe provést, až se večer vrátím ze zaměstnání...
Rozhodla jsem se, že Ajdičku odchytím v chodbě domu. Na jídlo chodí za dveře našeho bytu, nechávám ji otevřené dveře chodby a v zimě, když se dveře do dvora zvírají, tak ji pootevřu okno. Obě kočky dobře vědí, kudy do chodby a zase ven. Když jsem přišla domu, zavolala jsem obě na jídlo a když byly v domě, tak jsem zavřela dveře i okno a vrhla se na Ajdičku.
Chtěla přede mnou utéci, ale podařilo se mi ji uchopit pevně, takže se nemohla vytrhnout. Zasyčela na mne a pak se odevzdaně schoulila do náruče. Byla už hodná. Přinesla jsem ji domů a Aninku zatím nakrmila za dveřmi. Naši kocouři se chovali velice způsobně, Ajdička jim nevadila, zato Wanilka byla naježená, považovala ji za vetřelce :-/.
Ajdička byla doma docela klidná. Trochu se najedla a pak si našla pelíšek, kde se uložila ke spánku. Byla jsem ráda a myslela jsem si, že už u nás zůstane...
Druhý den jsem odchytila mezi dveřmi do předsíně i Aninku a s oběma jsem odjeli na veterinu, kde byly očkované a také dostali přípravek na hubení eventuelních blech, protože se pohybují venku. Zároveň jsem si vzala tabletky proti vnitřním parazitům, které jim mám dát asi za týden.
Vnoučátka naší Ajdičky (11 kB)
Ajdička byla mírná a hodná, Aninka celou cestu hlasitě protestovala a na veterině chtěla utéci ze stolu. Byli jsme pochváleni, že jsou kočičky dobře živeny, obě jsou tlusťoučké, mají v pořádku ouška i zuby.
Po návratu domu jsem Aninku pustila ven. Asi se na mne zlobila, protože se dva dny neobjevila :-(. Už jsem o ni měla strach. Přišla až v pátek odpoledne a teď už snad zapomněla, protože se chová jako dříve.
Ajdičku jsem nechala doma a doufala, že to tak zůstane... Vždyť byla doma už celý den a celou noc. Chodila za mnou a mazlila se. Sice ráno začala asi tak kolem půl páté mňoukat, ale doufala jsem, že se to zlepší. Druhou noc ale mňoukala daleko intenzivněji. Manžel tvrdil, že držet ji násilím doma je vlastně týrání :-(. Zdálo se nám, že celé dva dny nebyla na záchodě a tak jsem ji v sobotu ráno s těžkým srdcem pustila na dvorek a čekala, co udělá.
Měla jsem obavy, že se bude také zlobit jako Aninka. Ajdička ale za chvíli přišla za dveře na jídlo. Když se najedla, tak odešla zase ven. Večer se opět přišla najíst. Nechala jsem jí otevřené dveře a lákala do bytu.
Koťátka dcery naší Ajdičky (9 kB)
Seděla přede dveřmi, stříhala ušima a zřejmě usilovně přemýšlela. Několikrát vešla dovnitř, udělala pár kroků po předsíni a zase vyšla ven. Bylo dojemné ji pozorovat, jak bojuje sama se sebou.
Čemu dá přednost.
Teplu a pohodlí domova a nebo svobodě a volnosti.
Hlavičku měla skloněnou a pak se najednou rozhodla.
Vyhrála svůj vnitřní zápas a rozhodla se pro volnost. Odešla ven a od té doby se už nerozhoduje. Chodí jako obvykle ne jídlo za dveře. Vítá mě před domem nebo v chodbě, když se vracím domů ze zaměstnání, ale do bytu už nechce.
Respektuji její volbu i když jsem z toho smutná. Venku číhá mnoho nebezpečí, ale ona je svobodná, může si jít kam se jí zlíbí a přitom ví, že u mne jídlo vždy dostane. Jenom já nedovedu pochopit, proč nepřijde domů alespoň na chvíli se třeba ohřát, ale asi má strach, že už by musela zůstat zavřená v bytě napořád jako moje domácí kočky a to ona nechce :-(.

M.Šmídová          

P.S.: Na fotkách jsou vnoučata naší Ajdičky.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a zatím poslední letošní (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete 27.listopadu 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se domov pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel ve čtvrtek v Dumce, včetně Máminy fotky.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          
Kocourek Adam hledá nový domov
v klidné domácnosti. Vyrůstal v bytě a ven může jen na vodítku, neboť je hluchý. Je starý dva roky, kastrovaný, zdravý, očkovaný. Do nového domova dostane i výbavu. Nebyl zatím zvyklý na jiné zvíře v domácnosti, ale jistě by přivítal společníka k hrám. Dominantní a sebejistá povaha. Bude chloubou a potěšením svému majiteli (foto viz níže). Nechci, aby se kocour ocitl v mém "útulku". To by jeho povaze rozhodně neprospělo :-/. Elen Maňasová, tel. 603504660, mail: info@detekta.cz.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Kocour Adam (10 kB)
Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy
Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová
Daruji z důvodů zjištěné alergie
na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.
Marie Heřmánková, 602 954 210      

 
 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci