Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PTÁCI: Opeřený budík (Pavel Steiner)

10.12.
Podzimní povídání (Ivana Jirková)

9.12.
Očkování 'venkovních' koček (M.Šmídová)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Podzimní povídání

Už jsem dlouho nic nenapsala o svých kočičkách. Ne, že by nebylo co psát, ale nějak nebylo kdy, takže to musím napravit. O kočkách je vždycky co psát :-). A proč psát :-).

Tak nám dospěl Filípek. Filípek je nalezenec (vlastně já jsem nalezenec, protože on si našel mne), takže nevím, jak přesně je starý, ale bude mu asi tak rok. Jeho dospění přišlo nenápadně, začal ho honit Šimon...

Pak začal Filip chodit po bytě a kňourat. Snažila jsem se ho utěšit, pak mi ale došlo, o co jde, a zkoušela jsem dělat, že nic neslyším. Jenže kampak na Filípka, když jsem dlouho nereagovala, vyskočil si na škrabadlo a začal cinkat svou oblíbenou rolničkou :-).

Tyhle jeho noční produkce byly tedy dost hlasité. Následovalo pronásledování Markétky. Jenže Markétka je po kastraci, takže Filípkovy milostné nabídky tvrdě odmítá. Když je moc neodbytný, přetočí se na záda, obejme ho packami a tak ho kousne, že milého Filipa vášně pro tu chvíli přejdou :-).

A situace se otočila, Filípek začal honit Šimona. Ten se, chudák, ani pořádně nenajedl, protože Filip na něj zrádně číhal u jídla. Dnes je situace taková, že chvíli honí Filip Šimona, chvíli Šimon Filipa, a občas je prožene Markétka oba. Nebo honí Filip Markétu, a když ta bolestně vykvíkne, objeví se trestající ruka (nebo spíš packa) Šimonova, který jde Filipa uslušnit.

V každém případě ale Filípka čeká návštěva veterináře.

Začal i značkovat, což odnášejí poslední kytky, které mi zbyly, protože ten lotr značkuje je. Nevím, má-li to s tím souvislost, ale Filípek je teď mnohem mazlivější. Sám si přijde pro pohlazení i na klín mi vleze, dokonce jsem ho slyšela spustit motorek. Nechá se i vzít do náruče, aniž by mi to pěkně osladil. ení to sice takový mazel jako Šimon, který spustí motorek už, když mě jen napadne ho pohladit, nebo Markétka, která vrní jako malá helikoptéra :-), ale je to pokrok, protože Filip na mazlení moc nebyl.

S Filípkem jsem si vůbec pěkně užila. Když k nám přišel, měl tak zasvrabená ouška, že je měl zevnitř stejně černá jako zvenku. Na veterině mu uši pořádně vyčistili, dostali jsme Stronghold (i pro Markétku a Šimona, kteří to okamžitě chytli od něj :-(), pravidelně jsem mu je čistila Jakutinem.

Pomohlo to, ouška jsou v pořádku, ale... Když Filípek jednou vyrobil svojí hromádku, se zděšením jsem zjistila, že jsou v ní červíci. Takže opět na veterinu, dostali jsme tablety pro všechny tři, aby to těm ostatním nebylo líto. Markétka se sice tvářila znechuceně, ale rozpuštěný prášek spolkla, Šimon se bránil, seč mu síly stačily, ale přece jen nakonec polkl. Filípek, který je proti Šimonovi drobný, bojoval jako lev. Člověk by nevěřil, co síly v tom drobném tělíčku je. I přes jeho odpor jsem do něj ale prášek dostala...

Jenže to nebyl všem dnům konec, začal prskat, plivat, slintat, ale červíci se už neobjevili, tak snad byla akce úspěšná. Jenže týden na to najednou Filípek začal blinkat... Vyblinkal asi pět centimetrů dlouhou škrkavku. Takže znovu odčervit. Filípek pak týden nejedl a blinkal, ale škrkavka už v tom nebyla. Takže je snad všechno v pořádku.

Doufám.

Šimon, který byl spíš takový lenoch, lehnout a pozorovat cvrkot, se nám rozhýbal. Nejdříve se honil s Filipem, pak začal skákat po výškách, což dřív nikdy nedělal, a nakonec si začal hrát s myšičkami. Myšičky Šimona nikdy moc nezajímaly. Až do nedávna. Najednou si s nimi začal hrát a dnes má svou oblíbenou šedivou myšku, kolem které skáče, běhá, metá kotrmelce, jako malé kotě :-).

Veškerá důstojnost usedlého kocoura je ta tam. Má i jiné myšky, ale tahle šedivá je naprostá favoritka. Občas jí půjčí Markétce, ale za chvilku už si jí zas nese někam pryč, nebo s ní řádí v obýváku.

Šimon má jednu zvláštnost. Má rád syrové maso, ale nikdy si ho nevezme z ruky. Musím ho před něj položit, teprve pak ho sní. Stejné je to i s ostatními lahůdkami, jako je třeba kousek šunky a podobně, jen sýr ze sýrového rohlíku si vezme i z ruky. To je asi takové lákadlo, že neodolá :-).

Takže Šimon se teď schovává i na půdičce, chodí spát na skříň, nebo do krabice od bot na sekteráři, která je mimochodem tak oblíbená, že, když v ní jeden spí, druzí dva chodí pravidelně kontrolovat, jestli už není volná :-). Jen na kuchyňskou linku nikdy neskočí. To si sedne dole, dělá na mne hladové oči, ale trpělivě čeká, až mi "něco upadne". A ono upadne :-).

Šimon, když spí opravdu tvrdě, hrozně chrápe. Je to legrační, když spí u televize vedle mne na sedačce, a hlasitě k tomu pochrupuje.

Markétka je kastraci - pokud je to vůbec možné - ještě větší mazel, než dřív. Je to kočička vítací, kdykoli kdokoli přijde, vrhá se Markétka k němu a už se mazlí. Já jí mám věčně na klíně, kdykoli jdu spát, už je u mne, spustí motorek, hladí mě pacinkou a chce, abych jí vzala tu packu do dlaně a hladila jí jí.

S Filipem řádí jako tajfun, ale jeho milostné návrhy, jak už jsem psala, dovede pěkně odmítnout. Se Šimonem spí v jednom chumlu, vzájemně se drhnou, prostě mají se pořád moc rádi. Včera například Šimon Markétku objal, položil si jí hlavu na záda, a blaženě usnuli.

Irena o Markétce říká (s trochou závisti), že je to taková něžná kočička, a má pravdu. Ona je Markétka pořád dost drobná, a taková měkkounká a teplounká, prostě přímo vyzývá k polaskání.

Markéta po kastraci spí se Šimonem (9 kB)

Markétka má také svou zvláštnost. Je to hrozně legrační. Vyskočí si nahoru na horní skříňku stěny, která má zhruba 30 cm šířku, chytí si ocásek do tlamičky, a točí se dokola. Pak běží na konec skříňky, ocásek si nese v zubech a až když chce skočit dolů, ho pustí :-))).

Jinak je Markétka takový malý montér. Dostala jsem od kluků už předem k Vánocům televizi, protože ta moje stávkovala, Markétka jí už dvakrát zapla ovládačem. Pokojová anténa je prý taky fajn, každou chvilku jí zkouší přeladit. Mám do světlíku velké okno. Jeho horní díl je zabezpečený drátem, aby mohl být pootevřený a kočky se nedostaly do světlíku. Markétka každou chvilku stojí na skříni a zkouší ho rozmotat.

Všechna dvířka u nábytku jsou každou chvilku zotvírána a Markétčin kukuč na mne juká mezi ručníky, nebo hrnky. Dovede zamáčknout budík, když dlouho zvoní. A předevčírem mi Honza chtěl opravit kotel. Jakmile sundal kryt, už tam byla Markétka, a zkoušela, jestli by nemohla něco rozmontovat :-)). Protože na tom musel ještě něco udělat včera, zastavil se u mne a pustil se do toho. Celou tu dobu se mu malá pletla pod ruce, strkala packy kam se dalo, prostě mu pomáhala.

Příště asi drobné opravy svěřím jí :-). Už zbývá jen jí naučit brát telefon.

Upřímně musím říct, že by bez mých tří broučků byl život strašně nudný, a já jim za jejich lásku nepřestanu být vděčná.

Ivana Jirková

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a zatím poslední letošní (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete 27.listopadu 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se domov pro "paní" kočku Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel ve čtvrtek v Dumce, včetně Máminy fotky.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová

Kocourek Adam hledá nový domov v klidné domácnosti. Vyrůstal v bytě a ven může jen na vodítku, neboť je hluchý. Je starý dva roky, kastrovaný, zdravý, očkovaný. Do nového domova dostane i výbavu. Nebyl zatím zvyklý na jiné zvíře v domácnosti, ale jistě by přivítal společníka k hrám. Dominantní a sebejistá povaha. Bude chloubou a potěšením svému majiteli (foto viz níže). Nechci, aby se kocour ocitl v mém "útulku". To by jeho povaze rozhodně neprospělo :-/. Elen Maňasová, tel. 603504660, mail: info@detekta.cz. Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová

Daruji z důvodů zjištěné alergie na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.

Marie Heřmánková, 602 954 210

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky