Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI & KOČKY Bufeťáci (Pavel Steiner)
 
13.1.
Matys (Lucie Pomahatschová)
8.1.
V. Malé všeobecné kočičí zamyšlení (Růža Vaništová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Matys

Je tomu asi tak šest let. Taťka šel koupit do večerky chleba a pod nohy se mu ve frontě přimotalo malé kaťátko...

Je to velký milovník zvířectva (včetně pavouků, které dokonce chodí krmit), tak ho přinesl domů. Upřímně řečeno, bylo to to nejošklivější kotě, jaké jsem kdy viděla :-/. Byl šedočerný, obvod hrudníčku se dal změřit pouhým spojením prstů jedné ruky. Okolo čumáčku měl po obou stranách až k očím krvavé stroupky. No prostě po prvním ohledání jsem chtěla říct taťkovi ať ho někam vrátí, ale... jeho oči.
Obrovské, smutné, vyděšené, ale krásné.
Bylo potřeba ho poměrně dost důkladně umýt. Myslím, že po této zkušenosti mělo i to malé klubíčko chuť se vrátit na ulici...
Po údržbě se k našemu překvapení jeho kožíšek změnil na sněhobílý s černými fleky. Večer to malé klubko i nás čekala další procedůra. Přes dvě hodiny jsme mu vytahovali z kožíšku blechy. Po zběžném přepočítání měl okolo 80-ti už pěkně vypasených kousků :-/. Hlavně okolo čumáčku.
Byly tam naskládané vedle sebe jako šupiny. Při této operaci nám ležel na klíně vůbec se nebránil, asi cítil, že mu chceme jen pomoct. Mamču jsme sice museli pár chvil přemlouvat, aby u nás zůstal, ale nakonec jeho kukadlům taky podlehla :-).
Bylo mu jen pár týdnů, možná měsíc. Navštívili jsme veterináře a dostal jméno - MATYS Pomahatschů.
Po pár týdnech se začal otrkávat a už se tolik nebál rychlých pohybů nebo cizích zvuků. Pak přišla první velká zkouška.
Maloval se obývák a proto jsme museli nechat otevřené dveře na balkon, aby barva co nejdříve uschla...
Bydlíme ve 3.patře panelového domu a protože bylo celkem pěkné počasí na září, rozhodlo se město Děčín překopat nám pod balkony nějaké ty kabely. Byla z toho jáma ze které čučely dráty, tyče,... no prostě samé pěkné věcičky určené skoro tak na nabodnutí :-(.
Asi po 10 minutovém větrání jsme se začali shánět po Matýskovi, ten ovšem nikde. Tuhla nám krev v žilách a nikdo z nás neměl sílu podívat se z balkonu.
Nejodvážnějším se nakonec ukázal taťka. Hodil jedno očko přes zábradlí a kocourek, to malé klubíčko, tam byl. Ovšem seděl celkem spokojeně na schodech u hlavního vchodu a čekal až si ho přijde někdo z jeho rodiny vyzvednout.
Z tohoto zážitku si odnesl jednu vlastnost. On nemňouká - on VRKÁ. Usoudili jsme, že se chtěl přizpůsobit a změnit se v holuba :-).
Kráska se chovala přednostně u maminky (8 kB)
Museli jsme ho nechat vykastrovat - to, že je "bezkulčák" se před ním nesmí říkat nahlas, protože - jak mamka tvrdí - by z toho mohl mít mindrák...
Z malého, chlupatého, špinavého, zablešeného nic s obrovskýma kukadlama za těch pár let vyrostl kocour obřích rozměrů, vážící necelých 6 kg. K jeho nejoblíbenějším kouskům dodnes patří noční skákání na nevinné a slepé oběti, toužící se po tmě dostat co nejdříve na záchod a tímto svým jednáním jim způsobovat nejen skoro infarkt, ale někdy už i žádnou starost s rychlím vyhledáním toužené místnůstky :-).
Miluje zvuk otvírající se lednice, pokud mu z ní ovšem nic nevypadne, přesune se ke své misce, kde sedí jako socha a když má pocit, že si ho nikdo stále nevšímá, padne na bok a dělá mrtvého - ANO - náš 6 kg kocour právě zemřel hlady :-).
Jednou jsem ho dokonce našla sedět v lednici mezi rajčaty a džusy. Byl tam asi půl hodiny od poslední taťkovi návštěvy pro trochu šunky, což byl asi Matesův TAJNÝ cíl :-).
Občas si hraje na průvodčího. Sedne si do středu mamky nejoblíbenějšího ibišku a jede. Cvaká, cvaká a cvaká až má pocit, že většina nejbližších lístků dostatečně zoubkama procvakal, odchází.
Pak učí mamčiny keramické husy létat. Je to pro něj asi dost nepochopitelné, že ta housata - pro maminku dost podstatná součást výbavy kuchyně - prostě jen tak nehnutě sedí na poličkách - takže Frrrr a Bum.
Stal se z něj stálý člen rodiny, řekla bych že se samozvolením dostal těsně za taťku, který ho dokáže "ovládat" jako pejska - pískáním. I přesto, že leží pod postelí, kde je nejlepší místo na šlofíka, stačí jedno zapískání a je u taťky. My můžeme pískat, volat, šustit pytlíky (které z nejistého důvodu nesmírně miluje, snaží se do všech, i těch nejmenších velikostí, vecpat) nic - my jsme na jeho monarchistickém žebříčku dost vespod.
Ale občas se uvolí udělat nám s mamkou a bráchou radost a přijde na zavolání, ovšem neskočí na klín, ale sedne si před židli přesně tak daleko, aby na něj nebylo možné dosáhnout. Takže vztyk, klek a smůla. Zdrhne!
Manipulace patří k jeho nejoblíbenějším vlastnostem a plně ji využívá. V očích má pak otázku, výzvu či uspokojení - TO JSEM TĚ ALE DOSTAL, CO? Jak říká taťka úplná ženská! :-)
Je to ovšem naše zlatíčko, přítel, který nás vždy vítá doma u dveří (i když někdy se zdá, že ho mnohem víc zajímá obsah tašek, než ta osůbka, co je s námahou přinesla), přijde, zavrká a podívá se na nás jako by chtěl říct... HEEJ, já jsem tady a jsem Váš.
Myslím, že je super, že taťka před lety přinesl místo chleba tohle malé klubíčko - našeho Matýska.

Lucie Pomahatschová          

 
 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Máma - želva (14 kB)
Stále se hledá domov
pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          
Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy
Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová
Daruji z důvodů zjištěné alergie
na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.
Marie Heřmánková, 602 954 210      

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci