Za Žofinkou Černá Žofinka umřela už v říjnu 2003, byla to moje první kočička, měla jsem ji moc moc ráda, byla to víc než kočka, byla to moje laskavá a shovívavá společnice. Nějaký čas mi trvalo než jsem se s touhle ztrátou alespoň trochu vyrovnala... A víc nenapíšu, protože už zase... Linda BX

Černá Žofinka byla už od začátku r. 2003 trochu pošpatnělá, ale chvílemi se to lepšilo a byla jako za starých časů. Když jsem se nakonec od veterináře dozvěděla smutnou diagnózu (selhávání ledvin), předpokládala jsem, že ještě nějaký měsíc spolu pobudeme, ale v půlce září to vzalo sešup :-(, jaký jsem nečekala, a nakonec to byla otázka dnů :-(((.

Nálezkyně kotěte, která měla drobka v poledne odnést do městského útulku, zbledla a začala ronit slzy (jinak je to kus ženské, která zamete i s čertem, když je potřeba) a to už jsem nevydržela. Domluvila jsem se s jiným útulkem, se kterým trochu spolupracuji, že kotě zatím ponechám u sebe v domácím depozitu, a až budou mít volno, tj. asi za 14 dní, kotě jim přineseme.

Nechtěla jsem si na kotě nějak zvykat. Samozřejmě jsem se mu věnovala, ale hlavně jsem se věnovala Černé s Bílým, ať nejsou smutní. Černá Žofinka mi právě v té době začala dělat velké starosti...

Zírala jsem jako u vytržení. Kotě se přitulilo a Sněhulák ihned začal s velkou kotěcí očistou: jedno ucho, druhé ucho, jedna packa, druhá packa... velmi důkladně a pomalu. Když už se to kotěti zdálo dlouhé a zavrtělo se, Sněhulák ho pěkně párkrát rafnul pod krkem a na břiše, kotě znehybnělo... a Sněhulák začal znovu: jedno ucho, druhé ucho...

Jednou jsem při dost srdceryvném pištění uviděla neuvěřitelnou scénku: Sněhulák měl v tu chvíli očividně dost kotěcích provokací, milé kotě obrátil na záda a šlápl mu do uší jako do kornoutů a tím je bezpečně přišpendlil k podlaze. Kotě pištělo bezmocí, ale sotva ho Sněhulák pustil, začalo s vervou znovu :-/.

Žofinku jsem mohla do poslední chvíle držet a uklidňovat ji, já sama už byla klidná jako ledovec - nechtěla jsem jí to ztěžovat. Žofinku jsme pochovali na zahradě.

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Stále se hledá domov pro "paní" kočku Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo. Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce. Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy. Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit. Zuzana S.Fenclová

Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová

Daruji z důvodů zjištěné alergie na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno. Marie Heřmánková, 602 954 210