Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PSI Navoněnej frajer (Pavel Steiner)

3.2.
Šťastné a veselé (Ivana Jirková)

29.1.
Kocouři Filip a Forest (Roman Dubravský)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Šťastné a veselé

Vánoce jsou svátky klidu a míru (obávám se, že při této větě většině žen vstanou vlasy na hlavě), což jsem se pokoušela i já vysvětlit svým kočičím miláčkům. Slibovala jsem jim, že s nimi budu dlouho doma. Nevím, jestli to vzali na vědomí, ale asi ano, protože se mě nepokoušeli na Štědrý den ráno vyhnat z postele :-).

Štědrý večer jsem měla trávit u staršího syna, zatímco mladší měl přijít odpoledne, proto jsem si tentokrát koupila stromeček malý, kam až mi paměť sahá nejmenší, a prvně v životě umělý. Dva dny před svátky jsem jej ozdobila.

Protože jsem počítala s divokostí Filipa a zvědavostí Markétky, skleněné ozdoby zůstaly, kde byly, a já jsem koupila pár neškodných drobných kouliček, ozdobných stužek, červených umělých jablíček a hvězdiček ze slámy. Stromek byl moc hezký i přes to, že byl umělý.

Spokojena se svým dílem jsem si sedla k televizi, Šimon zaujmul strategickou pozici co nejblíže ke mně a Markétka s Filípkem se dali do zkoumání nové hračky. Asi po půl hodině usoudili, že už to stačí a začali odstrojovat :-)).

Markétka mašličky, Filípek kouličky, které přičinlivě roznášel po pokoji. Vstala jsem, sezbírala ozdoby a znovu je umístila na stromek...

Když jsem to dělala už po čtvrté, přestalo mě to bavit a odnesla jsem stromek do vedlejšího pokoje, kde zůstal s malými přestávkami až do Tří králů, kdy jsem ho definitivně odstrojila a uklidila (pochopitelně za intenzivní spolupráce Markétky a Filipa).

Velmi čilí byli moji chlupatí pomocníčci i při balení dárků. Pravda, doba, kterou jsem na to potřebovala se díky jejich pomoci značně prodloužila, ale zas to rozhodně nebyla nudná činnost. Připravila jsem si papír, Markétka se do něj (nejspíš v představě, že ona je ten nejlepší dáreček) zabalila :-).

Sáhla jsem pro stužku, abych zjistila, že právě s ní Filip kamsi odchází. Vydrápla jsem Filipovi stužku, Markétka zatím zalezla do sáčku s dárkem. Vypudila jsem Markétku, vyndala dárek, zabalila ho do papíru, sáhla po stužce a zjistila, že se jí právě Filip vedle pokouší zavázat, čímž jí patřičně "upravil", takže jsem si připravila novou stužku a - papír, protože ten mezitím Markétka zplizovala, nebo jinak upravila.

Prostě jsem se při balení opravdu nenudila. Od té doby si ale dovedu jasně představit pocity nebohého Sysifa :-).

Že mi moji drobečkové pomáhali i s dalšími činnostmi, jako třeba pečením cukroví, je jasné. Moje maminka pekla cukroví, kterému říkala "nadávací", protože při jeho výrobě ztrácela slušné vychování, těsto se totiž strašlivě drobí. I já jsem při jeho výrobě používala výrazů, kterým kdyby moje kočičky rozumněly, měla bych první červené kočky široko daleko, ale dílo se podařilo, tři plechy té dobroty byly připraveny na pečení, načež se mi po jednom Filip prošel :-).

Výsledek jeho procházky je nasnadě.

Uvítací výbor po mém příchodu z práce (9 kB)

Ani výroba salátu neunikla jejich pozornosti, hlavně salám museli zkontrolovat, ale kvalita vajec a majolky také byla podrobena jejich zevrubnému zkoumání. Prostě předvánočnímu šílenství propadli i moji chlupáči, jen Šimon se choval decentně.

Sice zvědavě obcházel, ale to bylo všechno. Šimon nikdy nežebrá, vždycky počká, až co dostane, nikdy neskáče na linku, nesápe se po ničem, je si vědom své vážnosti. Nakonec, je nejstarší, tak přece musí mít rozum :-), on je vůbec takový vážný. Sice se občas zapomene a chová se chvilku jako malé kotě, ale nebývá to často.

Dělá to hlavně, když si hraje s myškou, to pak skáče a metá kozelce, nebo se honí s těmi dvěma dobráky.

Na Štedrý den odpoledne přišel Petr s Irenou, Kvídem a ...Káčou. Tedy dalším psem, asi tak tříměsíčním štěnětem, holčičkou, která vypadala nejspíš na Kavkazáka nebo něco podobného. Ten den dost mrzlo a bylo nasněženo a Irena, která byla dopoledne s Kvídem na procházce, jí našla v nějaké ohradě, kňučící na sněhu a hladovou, takže nelenila a odvedla si jí.

Když šli ke mně s Kvídem, vzali i Káču.

Na Kvídovi bylo jasně vidět, že by milou Káču nejraději viděl někde v horoucím pekle, byl zle uražený a dával to Kačence znát, kde se dalo.

Šimon s Filipem okamžitě zmizeli, oni se nehodlají bavit ani s Kvídem, natož pak s nějakým dalším cizím psem, tak se nad Kačenkou smilovala jen Markétka, která se od ní nechala (poněkud rozpačitě) olízat, a chvilku si s ní "povídala". Malá se snažila, bylo vidět, že se chce novým lidem zalíbit, což se stalo, ona byla opravdu kouzelná :-).

Nemít doma tři kočky, z nichž Šimon se psů opravdu bojí (on znervozní i při štěkotu psa z ulice), a Filip s nimi také není zrovna kamarád, uvažovala bych sama, že si ji vezmu.

Protože Kvído byl ale na Kačenku opravdu zlý a obě Petrovy kočky ji také odmítly, vzali si ji nakonec nějací jejich známí, u nichž je z ní opečovávaný miláček, takže nedopadla špatně, určitě lépe, než na tom sněhu v té ohradě. Petr s Irenou jí mají možnost navštěvovat, takže snad je všechno v pořádku.

Večer si pro mne přijel Honza s tím, že na večeři budu u nich. Jen jsme vyšli z domu, zůstal Honza koukat, protože se na mne vrhl obrovský pes. Amynka, která mě viděla dřív, než já jí, takže mě musela pozdravit :-). A už se mi cpala čumákem do kabelky, protože ví, že tam pro ní vždycky něco bývá. Ani tentokrát jsem jí nesklamala, a svůj mls dostala.

Ještě jeden pes dostává svojí dobrůtku, labrador Heran, ale ten většinou jen, když jde s páníčkem. Panička je totiž nevidomá, takže se Heran stává vodicím psem, a je si vědom důležitosti svého úkolu. To pak sice paničku vede ke mně, ale opatrně, a dává mi znát, že mě sice zná, ale teď nemá čas.

Následující dny jsme se s kočičkami užili, dívali jsme se na pohádky :-), nějaká ta dobrota také byla, prostě bylo nám fajn.

Sobota a neděle už pak byly docela normální, následujících pár dní také, až přišel Silvestr. A rachejtle, dělbuchy a ostatní rámusící a blikající věci.

Když tohle šílenství vypuklo, zmizel Šimon na půdičku a Filip alespoň na chodbu, kde ten rámus nebyl tak hlasitý.

Markétka se schovává za packu v peřinách (7 kB)

Jen Markétka už při prvních rachejtlích honem spěchala na okno, aby jí snad něco neuteklo, a vydržela tam i přes půlnoc. Její zvědavost byla silnější než případný strach.

Filip ale pak několik dnů chodil kakat do koupelny pod umyvadlo, což je u něj znamení, že něco není v pořádku.

Je zajímavé, že Filip mi v poslední době odmítá konzervy, a žere skoro jen suchou stravu. Syrové maso si dá, ale také jen kousek. Konzervy sní opravdu jen trochu a to ještě se mnou diskutuje. On vůbec odmlouvá a hádá se. Je to až legrační, jak má ke všemu komentáře. Já ho za něco kárám a on má ke všemu připomínky :-).

Naučil se perfektní ne, které také, kromě dalších komentářů, dost často používá. Jinak si Filip s chutí dá konzervu, ale pouze tu, kterou nesu Líze se Sášenkou, tu musí ochutnat, kdyby na sůl nebylo. Když mu totéž dám do jeho misky, přikrčí se, prohlásí ne ne a uteče :-/...

Dlouhá doba vánočního volna mi dělala trochu hlavu kvůli kočindám v práci, pět dní je přece jen dost. Nakonec se ale všechno vyřešilo, 26. sloužil jeden z techniků, který se o kočičky postaral.

Navíc v sobotu večer se cosi semlelo a já jsem musela mimořádně do práce, takže kočičky dostaly i ode mne, takže svátky zvládly docela dobře.

Nový rok pak byl jen den, a na Silvestra jsme byli v práci, takže bylo všechno v pořádku.

Trošku složitější bylo všechno s kočičkami pouličními. Ještě před svátky zůstala Líza zas uvězněná v bramborárně, takže jsem si to, když nepřišla na krmení, tam rovnou namířila a Líza dostala najíst osvědčenou metodou, kdy jí pošlu jídlo asi pěticentimetrovou škvírou mezi zdí a vraty, každý tenista by ze mne měl radost :-).

Druhý den už Lízinka přišla, asi se tam někdo zastavil a ona se dostala ven. Když přišla po Novém roce ta sněhová záplava a tuhý mráz, byla Líza zas v bramborárně čtyři dny, takže jsem si zatrénovala mrsk skrz škvíru. Jinak se to Lízince docela vyplatilo. Nemusela se brodit sněhem (od toho jsem tu já), nemrzla tolik a ještě dostala lepší baštu, protože se do té škvíry vejdou jen ty desetidekové paštičky :-).

Ale Sašenka přišel jednou a vypadal jako ježek. Celý kožíšek na zádech měl slepený ledovými krystalky. Měla jsem obavy, aby nenastydl, ale zdá se, že je všechno jak má být, on je Sášenka mladý, silný a odolný kocour s hustým kožíškem.

Je zajímavé, že kdykoli přijde špatné počasí, objeví se u kočičí "jídleny" i další černý kocour a nechá se pohostit. Myslím, že to je Světluška, o kterém jsem také kdysi psala, a který pak najednou zmizel. V každém případě mě vždycky pozdraví mňouknutím. Jinak Silvestra kočičky zvládly dobře, já mám vždycky strach, aby zas Líza někde neuvízla, jako před několika lety, ale asi si zvykla.

Tak takhle jsme si užívali konec roku a začátek nového.

Ivana Jirková

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Máma - želva (14 kB) Stále se hledá domov
pro "paní" kočku Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová

Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová
Daruji z důvodů zjištěné alergie na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.
Marie Heřmánková, 602 954 210

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky