Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  ŽELVY: Jiřinka ztracená a nalezená - druhá část (Marie Crossette)
 
5.2.
Kočička Moureček - jak k nám přišla (Marta R.)
4.2.
Kočky, zvuky a hudba (Renata V.)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Kočička Moureček - jak k nám přišla

Kočička Moureček a její kotě spí na gauči (17 kB) Již druhý rok jsem pravidelnou čtenářkou Dumky. Chtěla bych Vám vyprávět jeden kočičí příběh.

Jsou to již dva roky co jsme po patnácti letech museli nechat utratit naši pudlici, která jak bývá ve všech rodinách byla rodinným mazlíčkem. Pro mne její odchod byl o to horší, že to bylo v době, kdy dospěli oba synové a už se moc doma nezdržovali...
Najednou bylo doma prázdno a mě bylo smutno. Pořídit si, ale nové zvířátko jsem se bála. Hlavně mě děsila představa, že bych měla znovu rozhodnout o tom, že náš zvířecí mazlíček, až přijde jeho čas, bude muset být uspán na věky.
Přišlo jaro a my s manželem jsem začali jezdit pravidelně na chatu. Po nějaké době jsem si všimla, že se po zahradě občas mihne kočička, která byla plachá, jen večer bylo slyšet její mňoukání, které když jsem vyšla ven před chatu bylo výraznější. Dávala tak najevo, že má hlad a abych tedy něco udělala :-).
Jelikož jsem byla dost pevně rozhodnutá, že už nechci znovu prožít odchod domácího mazlíčka, tak jsem několik dní odolávala a dělala, že nic neslyším. Kočička byla, ale vytrvalá a já málo tvrdá. Dopadlo to tak, že jsem jí začala dávat pod keř pravidelně jídlo a ona vzorně mističky vyprazdňovala.
Takhle uplynulo několik víkendů.
Jednou při večerním posezení se známými, kteří mě vyhecovali, jsem se šla podívat jak vlastně vypadá náš nový strávník. Byl to klasický mourek s výraznou kresbou. Začali jsme jí říkat Moureček. Vlastně jsem ani nevěděla jestli je to kočička nebo kocourek.
Kočička Moureček a její kotě v pelíšku (10 kB)
Dny dál ubíhaly a kočička chodila pravidelně na stravu a já se dál bránila bližšího kontaktu s ní. Aby měla častější přísun potravy začala jsem manžela přesvědčovat, že potřebuji i uprostřed týdne zajet na chatu zalít truhlíky atd. :-). Chatu máme naštěstí pár kilometrů od Prahy. Kočička Moureček na nás pravidelně v blízkosti chaty čekala.
Pak se začala na zahradě zdržovat i v době kdy jsem zahradničila. Z pod keřů jsem viděla jak mě sleduje, ale pořád si udržovala určitý odstup. Jednou při dalším pravidelném krmení jsem si dala kousek konzervy na prst a nabídla jí ho. Po chvilce váhání začala prst olizovat pak znovu a znovu.
Druhou rukou jsem udělala pokus jí pohladit. Trošku se vylekala, ale neutekla.
Kočička Moureček na svém škrábadle (20 kB)
Pak už šlo všechno rychle. Už se nám předváděla v celé kráse častěji a hlazení si taky nenechala ujít. Když si začala lehat na záda a ukazovat bříško a vrnět, tak jsem věděla, že jsem prohrála svůj boj odolat kočičímu kožíšku :-).
V knihách jsem se postupně dověděla jak postupovat při ochočování polodivoké kočky. Proces jsem naplánovala na období dovolené. Vše probíhalo bez problému. Kočička Moureček (už jsem věděla, že je rodu ženského) se naučila chodit žrát z mističek, které už nebyly pod keři, ale v chatě.
I první noc s námi byla bez problému, kdy jsme ji předvedli kočičí záchod, který nejdříve považovala za nový pelíšek. Dny ubíhaly a my se rozhodly že jí necháme prohlédnout u veterináře. Z knih jsem se dověděla, že existuje antikoncepční injekce, kterou jsem se chtěla pojistit případnému oplodnění, protože většinu času trávila sama venku.
Pan doktor kočičku důkladně prohlédl, odhadl, že je jí asi 3 roku a pak přišla řeč na antikoncepční injekci. Bedlivě ji začal promačkávat bříško a řekl, že jí injekci nemůže dát, protože už koťátka jsou na cestě.
Byl to šok.
Kotě kočičky Mourečka a spí na zádech na guči (15 kB)
I když jsem mu vysvětlovala, že než jsem odjížděli snědla celou svou oblíbenou paštičku a proto má tvrdé bříško nedal se přemluvit a na své diagnóze trval :-/.
Dovolená se chýlila ke konci a mě začalo další dilema. Co teď s kočičkou, která bude mít ke všemu ještě koťátka. Že jí nechci nechat napospas venku už bylo jasné. Nebylo, ale jasné jak se bude chovat v uzavřeném bytě v paneláku, kde mám spoustu kytek novou sedací soupravu a v kleci andulku.
Nad očekávání vše dopadlo dobře. Naučili jsme jí drápkovat na špalíku dřeva což jsme vypozorovali na chatě, kde pravidelně drápkovala na složených špalících na topení. Místo okusování kytek chodí spořádaně na trávu, kterou jí pravidelně vypěstuji. Ani jsem nedoufala, že vše proběhne tak hladce.
Hledá se kočička
Ve čtvrtek dne 29. 2. 2004 se ztratila v odpoledních hodinách tříletá (kastrovaná) bílo-mourovatá kočička jménem Aninka (viz. foto). Je velmi plachá, ale velice hodná a moc se její ztrátou trápíme (viz nejstarší povídání).
Prosíme všechny hodné lidi, aby dali jakoukoliv zprávu, pokud byla někde viděna, na mobilní číslo: +420607714754 nebo na adresu: Mercedes Šmídová, Návršní 15, Praha 4.
Celá naše rodina moc všem děkuje za pomoc!    
Aninka (10 kB)
Říkala jsem si, že buď s námi bude chtít žít a nebo se bude muset vrátit a zůstat venku. Je asi dost chytrá, aby pochopila, že je lepší žít v pohodlí s lidmi...
Začali jsme se připravovat na příchod koťátek.
Připravili jsme bedýnku, ale nevěděli jsme kdy se mají koťátka narodit. O víkendech jsme ještě jezdili na chatu už i s kočičkou, která cestování snášela dobře. Na chatě byla jen na naší zahradě a kdykoliv jsem na ní zavolala, tak vždy vzorně přiběhla.
Jednou při zpáteční cestě byla neklidná a naříkala. Když jsme přijeli domů tak jsme zjistili, že začíná rodit. Do připravené bedýnky nechtěla tak jsme ji nechali, ať si sama najde místo kde porodí koťátka.
Zalezla si pod válendu. Chodila jsme ji kontrolovat a pak viděla, jak se narodilo koťátko. Kočička ho očistila a pak se narodilo ještě jedno, které ale záhy umřelo. Byla jsem překvapená jak hlasitě kočka při porodu předla.
Od té doby už nikdy tak hlasitě nepředla.
Další dva měsíce jsme si užívali radostí i starostí s kočičkou Mourečkem a naším malým koťátkem, kterému jsme našli hodnou paničku.
Kočička je pořád vzorná a poslušná a stala se jako to bývá naším novým domácím mazlíčkem.
Syn se jen směje a říká, nikdy se nemá říkat nikdy :-).

Marta R.          

 
 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prcička pod stolem (9 kB)
Kočička Prcička hledá domov

Za letošních velkých mrazů se kamarádi ujali drobounké černobílé kočičky, kterou její dosavadní majitel vyhodil z domu :-(. Kočička dostala, vzhledem ke svému drobnému vzrůstu, pracovní jméno Prcička. Kamarádi mají již tři kocoury, kteří pohlížejí na vetřelkyně nevraživým okem, proto hledají někoho, kdo by Prcičku adoptoval a měl ji rád. Je asi pětiměsíční, už se zmotořila, ale ještě se bojí neznámých lidí. V případě zájmu, prosím, volejte na telefon 603360993. Díky!
Máma - želva (14 kB)
Stále se hledá domov
pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          
Prosba o pomoc - kocour navštěvuje sousedy
Prosím zkušené čtenáře o radu. Máme trochu "problém" se sousedy. Náš roční kocour k nim rád chodí na návštěvy. Všechno co může na jejich zahradě zničit, to zničí (vyhrabává kytky, zahrabává své exkrementy). Souseda to dost štve a já se obávám toho nejhoršího :-(. Poradí mi někdo co s tím?? Existuje nějaká rada??? Prosim o ni na adresu: psovova@seznam.cz. Děkuji Petra Sovová
Daruji z důvodů zjištěné alergie
na kočičí srst devítiletého, kastrovaného, perského, bytového kocoura, který nikdy nepobíhal venku a je naučený chodit na kočičí záchod. Má rád klid, dětem neublíží, ale nemá rád jejich "tahání" a nesmí se koupat, to mu nedělá dobře. Myslím si, že by mu bylo dobře u někoho, kdo ho přijme za součást svého života, kdo se třeba nerad vrací do prázdného bytu, komu bývá občas smutno.
Marie Heřmánková, 602 954 210      

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci