Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Úklidová četa (Pavel Steiner)
 
24.2.
O Filípkovi (Ivana Jirková)
19.2.
Kočička a kocurek hledají nový domov (Elen Maňasová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

O Filípkovi

Filípek odpočívá na koberečku (9 kB) Tak to máme za sebou. Den D, hodina H nastaly a Filípek je "bez". Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, kdy ten okamžik nastane, jsem se Filípkovi omlouvala a on, jako by tušil, že má po legraci, řádil jako kočičí Černá ruka.

Kastrace u kocoura je prý věc snadná, a kocour se rychle vzpamatuje. To mě jedině uklidňovalo. Milého broučka jsem popadla, šoupla do přenosky a šlo se. Takhle to vypadá jednoduše, ale jen vypadá. Předcházelo tomu 20 hodin hladovění, což je pro našeho broučka tragédie.
Ve středu jsem přišla z práce, naložila kočindám plné mističky a doufala, že si Filípek napráskne bříško, jenže on, jako by něco čul, jídlu zrovna moc nedal :-/. Když nastala doba, od kdy má zůstat o hladu, lstivě jsem otevřela dveře do druhého pokoje, což Filípka přilákalo a byl lapen. Říkala jsem si, že ho tam nechám až do doby odchodu. Dostal misku s vodou, misku s pískem a volnou ruku, aby řádil podle svého, což - podle rachotu, které se odtud ozýval - také dělal, jenže ne dlouho...
Za chvilku se pod dveřmi vysunula černá packa a zpoza dveří se ozývalo srdceryvné mňoukání :-(. To vyprovokovalo Markétku, která zalehla ke dveřím z druhé strany a pro změnu zas ona strkala tlapky na druhou stranu. Za chvilku nakráčel i Šimon, zalehl za zem a jukal škvírou, co se to na druhé straně děje :-).
Bylo mi jasné, že můj záměr nedopadne podle očkávání, tak jsem obešla kočičí misky a odstranila suché. Doufala jsem, že Filípek, který v poslední době nechtěl maso (a to ani syrové) si nevzpomene, že vybílí misky Šimonovi a Majce.
Majčinka leží za batohem (7 kB)
Mezitím Šimon, který, když chce, umí ty těžké dvoukřídlé dveře otevřít, je také otevřel a Filip se hnal do kuchyně. Můj předpoklad vyšel a Filípek marně obcházel mističky, jeho oblíbené suché nikde :-(. O konzervu zájem nejevil, ale Markétka se Šimonem se začali domáhat suchého. Nedalo se nic dělat, mističky zůstaly prázdné, takže drželi oba s Filipem alespoň částečnou hladovku také...
Druhý den jsem Filipa popadla a rychle ho nacpala do přenosky. Pak jsem šla naplnit misky druhým dvěma hladovcům. Popadla jsem přenosku a šlo se. Jen jsme za sebou zavřeli dveře, spustil Filípek nářek, jako by ho na nože brali a pokračoval tak celou cestu až do nemocnice, kam jsem se chtěla cestou zastavit, abych ostatním kočkomilům Filípka předvedla v celé jeho kráse.
A že je z něho pěkný kočičák!
Odtud jsme šli na veterinu. Ve chvíli, kdy jsem zavřela dveře čekárny, Filípek přestal naříkat, jako by utnul a jen svítil očima. Když jsme vešli do ordinace, a pan doktor se sestřičkou chtěli broučka vyndat, sdělil jim velice důrazně, že si na něj dovolovat nebudou. Byli ale na něj dva, takže ho zvážili - máme 3,65 kg -, pan doktor mu prohlédl uši, poslechl si plíce a srdíčko a zkonstatoval, že je to krásný kocour, i když malinko těžší, než by měl být.
Filip dostal injekci a byl, přes své protesty, umístěn zpátky do přenosky, aby tam usnul. Já jsem byla odeslána ven s tím, že mám přijít asi za třičtvrtě hodiny. Po uplynutí příslušné doby jsem převzala kocourka, spícího s otevřenýma očima a tlamičkou, a vyplazeným jazykem. Moc živě nevypadal. Dostala jsem instrukce, co dál a šla domů.
Po příchodu domů jsem uložila kocourka, který vypadal jako hadrová panenka do pelíšku, upraveném vedle mojí postele, a čekala až se chlapec probudí. Každých pět minut jsem ho chodila kontrolovat.
Asi po hodině se začal vrtět a za chvíli vylezl z pelíšku a vydal se do obýváku. Vydal je ovšem velice přehnané tvrzení. Vyplížil se po předních packách, zadní tahal za sebou. Každých čtvrt metru se překotil na záda a zůstal ležet s packami trčícími do vzduchu. Šimon se na něj podíval a zmizel na půdičce, ze které ještě ráno odmítal slézt.
Markétka si k Filipovi čichla a začala vrčet a syčet. Chtěla jsem ho pohladit, ale on se pokusil přede mnou utéct. Při tom sebou zas praštil na záda a na chvilku usnul. Dala jsem mu mističku s vodou. Dvakrát k ní přičichl, složil se a musel si schrupnout.
Až při třetím pokusu si alespoň položil bradičku na okraj misky a usnul tak. Když se probudil, pokusil se postavit na zadní. Když se mu to konečně podařilo, chodil, nebo spíš lezl, po pokoji tak, že šoupal bradičkou po koberci, přední packy vlekl za sebou a vrávoral po zadních s vystrčeným zadečkem.
Máša ze skříně pozoruje (14 kB)
No, bylo mi ho líto, ale musím se přiznat, že jsem chvilkami brečela smíchy :-). Pozdě večer už "chodil" po všech čtyřech, až na to, že se chvílemi překotil na záda. Dokonce se napil, trošinku najedl (aby byla změna tak konzervy a suchého si ani nevšiml) a chtěl se chovat, což je u něj dost neobvyklé, protože to jsou opravdu vyjímečné chvilky. A tak jsem chovala, chovala a chovala.
Dokonce už vyskočil na gauč, většinou úspěšně, ale na konferenční stolek to ještě nezvládl. Markétka chodila okolo, očichávala Filípka od ocásku k hlavě a když došla k čumáčku, zasyčela a zaprskala.
Filípek na ní vždycky jemně mňoukl, ale nedostalo se mu milosti, byl z toho celý nešťastný. Vzpomínala jsem, jaké to bylo s Markétkou. Ta se probrala a za chvilku chodila po bytě. Sice vrávoravě, ale mnohem líp. Navíc si k ní do pelíšku lehl Šimon a zahříval jí a opečovával.
Noc trávil Filípek v mé posteli a ráno už chodil docela dobře - jen trošku nejistě. Jenom, když se chtěl otočit, tak ještě zavrávoral. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až přijdu domů, ale doufala jsem, že už bude Filípek z nejhoršího venku.
Teď už mám všechno kočičí osazenstvo doma kastrované, Petr s Irenou mají Mášenku i Pepíka také, takže u nás se množit kočičky nebudou. Ne, že by mi to nebylo líto, koťata jsou moc fajn, ale koček je i bez nás habaděj.

Když jsem přišla domů a zjistila, že Filípek už je dobrý, až na to, že mu to ještě neskákalo, takže si odpustil návštěvy na kuchyňské lince. Tedy, ne, že by mě to mrzelo. On mi teď v poslední době řádil v koření :-/. Nevím, co ho tam tak láká, ale, jak může, už tam strká hlavu i packy, občas se do poličky nacpe celý, takže skleničky jsou po celé podlaze.

Další den už Filípek ukazoval Majce, kdo že je tady mužský. Pravda, poněkud vlažněji, ale přece. Dokonce prohnal i Šimona, ale taky jen tak aby se neřeklo. Ale v něčem se změnil ihned.
Mnohem víc chodí za mnou, chce se mazlit, leze mi na klín, což před tím udělal jen vyjímečně. Dokonce mi chodí spát na peřinu. To před kastrací také dělal pouze tehdy, když jsem tam nebyla já. Ale většinou spí v noci tak, že si mi lehne k posteli na trepky. A je velice příjemné, když vstanu, a mám trepky pěkně vyhřáté. Navíc Filípek v poslední době nejedl konzervy, jen suché, a teď pěkně dlabe zas oboje.
Legrační je Markétka. Tak si zvykla, že jí Filípek soustavně předváděl, jaký že je chlap, že jí to asi chybí a tak milého Filíska provokuje :-). Přímo ho svádí :-))). Potvůrka jedna, ženská se v ní nezapře.
No, ale já mám teď tři mazly, takže kdykoli si sednu nebo lehnu, už jsem "chovací panička", střídají se jeden po druhém, nebo se mi na klín cpou hned dva najednou. Dokonce to zkoušeli všichni tři současně :-))). Já jsem pak jak obložený chlebíček :-).
Nejlepší je to, když člověk třeba vaří a musí se častěji zvedat a oni si hlasitě stěžují, když je schodím. A jen se vrátím, už spěchají, aby byli první. Prostě mít kočku je fajn, mít dvě je lepší, ale mít tři je super a já už bych bez nich nechtěla být ani za nic.

Ivana Jirková          


 
 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Výstava pro kočku
V neděli 4. dubna 2004 se bude konat v prostorách Muzea dětské kresby (dům U Zelené žáby) u Staroměstského náměstí Výstava pro kočku - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířáta (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Více info o výstavě najdete na adrese: www.kocky-online.cz Andrea Němečková
Cukrovka u kočky
Ráda bych se poradila se čtenáři Dumky o diabetes u kocoura. Je to kastrovaný devítiletý kocour, u kterého nám veterinář našel cukrovku. Hladina cukru dosahovala k hodnotám 29,6. Má někdo zkušenosti s touto nemocí a potřebovala bych poradit i s dietou u takhle postiženého kocoura.
Děkuji Vám předem Giulia Pasini e-mail: d.pas@seznam.cz
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487
Cicero v náručí (5 kB)
Hledáme domov pro tříletého černého kocoura,

který se jmenuje Cicero - je totiž velmi výmluvný a neustále se dožaduje vaší pozornosti a mazlení. Cicero je vakcinovaný, kastrovaný, zvyklý na život v bytě - čistotný. Dobře snáší další kočky, ale potřebuje především člověčí společnost - rád se mazlí a nechává drbat. Handicapem tohoto povahově báječného kocoura je chybějící očičko a a "cink" na tom druhém. Proto pro něj hledáme domácnost, která spíš než perfektnímu zjevu dá přednost perfektnímu kamarádovi. Praha a okolí.
OS podbrdsko, email: podbrdsko@kocky-online.cz, tel. 274784719 (Jirka)
Prcička pod stolem (9 kB)
Kočička Prcička hledá domov

Za letošních velkých mrazů se kamarádi ujali drobounké černobílé kočičky, kterou její dosavadní majitel vyhodil z domu :-(. Kočička dostala, vzhledem ke svému drobnému vzrůstu, pracovní jméno Prcička. Kamarádi mají již tři kocoury, kteří pohlížejí na vetřelkyně nevraživým okem, proto hledají někoho, kdo by Prcičku adoptoval a měl ji rád. Je asi pětiměsíční, už se zmotořila, ale ještě se bojí neznámých lidí. V případě zájmu, prosím, volejte na telefon 603360993. Díky!
Máma - želva (14 kB)
Stále se hledá domov
pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci