Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  BROUCI: Posvátný skarabeus ve Svaté zemi (Lumír O.Hanuš)
 
25.2.
VII. Kočičí trio aneb chovatelské začátky (Růža Vaništová)
24.2.
O Filípkovi (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

VII. Kočičí trio aneb chovatelské začátky

Když jsme našly a zdomácněly Zevrátka, měly jsme stále na paměti babiččiny smutné zkušenosti s jejími miláčky. Někdejší výpadovka na Karlovy Vary, jejíž ruch babičku rozčiloval a trápil, se změnila během let ve velmi rušnou křižovatku, a existence koček v její blízkosti, která již za babičky byla hazardní, se v době našich kočičích začátků zdála být již zcela absurdní.

Proto jsme zpočátku programově usilovaly o to, abychom se na Zevrátka přespříliš citově nevázaly. Přesvědčovaly jsme se navzájem, že kočce je možné pouze dát šanci, vše ostatní je hra náhod nebo osudu, a pod tímto heslem se náš zvěřinec tiše utěšeně rozrůstal.
Zevrátek portrét v mém náručí (17 kB)
Později se ukázalo, že je sice trpkou pravdou, že kočce lze dát pouze šanci, ale ukázalo se také, že měkké kočičí tlapky si omotají lidské srdce nezávisle na heslech a zásadách. Se statečným tvrzením na rtech jsme vypouštěly kocoura na jeho noční vycházku, s narůstajícími obavami a nervozitou jsme se pak střídaly v číčání a slibování "maso, masíčko", dokud se kocour nevynořil ze tmy...
Zvláštní opatření nastávala, pokud se nevrátil do půlnoci :-/.
V takovém případě jsem vyrážela nejprve na malý a v případě neúspěchu na velký číčací okruh (kolem jednoho nebo dvou bloků zahrad) a narušovala jsem noční klid lákáním "kocoure, kocourečku, pojď domů, dostaneš maso, masíčko". Chápala jsem, že budu pro smích celému širokému okolí, ale konečně, po mně šly ještě dvě velké party opilců ze dvou blízkých hospod, takže o nočním klidu se stejně nedalo mluvit.
Když přibyl Hubík a krátce po něm Kráska, bylo nutné číčací postupy nějak vylepšit, tím spíš, že revoluce a doba po ní následující se v českých zemích projevily viditelně zejména obrovským rozmachem motorismu. Během velmi krátké doby vzrostl provoz na přilehlých komunikacích tolik, že na sebe dnes na zahradě hlasitě hulákáme, aniž bychom se slyšely :-(.
Hrubík (12 kB)
Běžné kočičí svolávání se začalo ztrácet v hluku aut, náklaďáků a tramvají a přestávalo být účinné. Vynalezly jsme proto další způsob, postavený přímo na vědeckém základě.
Již Pavlov popsal podmíněné reflexy u zvířat, my ale jeho objev každodenně využíváme v praxi již 13 let :-): vezmeme porcelánový talířek nebo skleněnou mističku s kočičí porcí, vyjdeme na terasu a zacinkáme na něj lžičkou. Akci doprovázíme příslibem "kočky, kočky, kočky, maso, masíčko".
Cinkání se zřetelně odlišuje od hluku pozadí a nese se dostatečně daleko, aby informovalo i nejhorší tuláky. První zájemci se hlásí téměř okamžitě :-), těm vzdálenějším trvá pár minut, než se přiloudají.
Celá věc má vlastně jen jeden háček :-/. Všichni, kteří se dostaví, musejí být pochváleni a hlavně na té mističce musí něco dobrého být, jinak by se příště snaha minula účinkem...
Existuje ještě jeden výborný způsob kočičího svolávání, který jsem si vypůjčila zase od Karla Čapka. Ten totiž píše o tom, že kočky mají rády hvízdání a vysoké tóny. Vyzkoušela jsem to a ejhle, všem našim kočkám se to moc líbilo.
Kráska - portrét v mém náručí (15 kB)
Dnes, po mnoha letech, mohu směle říct, že hvízdání je nejúčinnější způsob svolávání, ve dne i v noci se nese daleko a jsou kočky, které reagují naprosto uchváceně. Leckdy bohužel i kočky zcela neznámé a cizí :-/.
Tehdy, v dobách našich kočičích začátků, jsem měla pro každou z našich koček jinou melodii, takže jim bylo hned jasné, koho volám. Dnes, při tolika jedincích, už bych si nepamatovala, komu co zahvízdat, takže mám tři až čtyři hity, které střídám :-).
Poslední svolávací metoda je jen pro povahy velmi otrlé, eventuálně exhibicionisty recidivisty a používám ji v případech, kdy některý z našich miláčků nadměrně přetahuje vycházky a nereaguje na žádný z předchozích způsobů.
Bývá to pozdě v noci, kdy již utichla i hlučná okolní doprava. Reakce okolí se snažím si nepřipouštět, ostatně počet hospod v okolí se za poslední roky ztrojnásobil...
Posadím se v zahradě a prozpěvuji. Nevadí, zda "Kočka leze dírou", "Mámo, táto, v komoře je myš" nebo "Měsíčku na nebi hlubokém". Po jisté době bývá účele dosaženo - opozdilec se dostaví. Obvykle s výrazem, jako kdyby mne již dlouhé hodiny usilovně hledal :-).
Hubička odpočívá na židličce od piána (13 kB)
Také já předstírám nelíčenou radost ze shledání, ačkoli bych ho v tu chvíli nejraději roztrhla a udělala z něj dva menší a poslušnější :-/.
Ke kočičím vycházkám jsem slyšela kdysi zajímavé pojednání v německé televizi, ačkoli nevím, zda bylo původní nebo přejaté. Doporučovali tam všem chovatelům, kterým na jejich zvířeti záleží, aby je nenechávali venku přes noc, protože je to v dnešní motorizované době pro kočky příliš nebezpečné. A také kladli všem na srdce, aby kočky vypouštěli až po desáté hodině ranní, to aby se ptáci stihli v klidu najíst a zahnat hlad, pak už se mohou soustředit na slídící kočky.
Souhlasím s těmito moudrými zásadami a snažím se je dodržovat tak důsledně, jak jen je možno.

Růža Vaništová          

Pokračování příště.
P.S.: Můžete si přečíst i prvních pět dílů vyprávění, které vyšly vloni a letos, jmenovaly se I. Jak jsme přišli ke kocourovi, II. Kocour předrevoluční, III. Znovu se rozrůstáme, aneb porevoluční kůň, kočičí populační exploze, IV. Krásčina koťata, V. Malé všeobecné kočičí zamyšlení a VI. Kočičí hry a hračky.

 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Výstava pro kočku
V neděli 4. dubna 2004 se bude konat v prostorách Muzea dětské kresby (dům U Zelené žáby) u Staroměstského náměstí Výstava pro kočku - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířáta (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Více info o výstavě najdete na adrese: www.kocky-online.cz Andrea Němečková
Cukrovka u kočky
Ráda bych se poradila se čtenáři Dumky o diabetes u kocoura. Je to kastrovaný devítiletý kocour, u kterého nám veterinář našel cukrovku. Hladina cukru dosahovala k hodnotám 29,6. Má někdo zkušenosti s touto nemocí a potřebovala bych poradit i s dietou u takhle postiženého kocoura.
Děkuji Vám předem Giulia Pasini e-mail: d.pas@seznam.cz
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487
Cicero v náručí (5 kB)
Hledáme domov pro tříletého černého kocoura,

který se jmenuje Cicero - je totiž velmi výmluvný a neustále se dožaduje vaší pozornosti a mazlení. Cicero je vakcinovaný, kastrovaný, zvyklý na život v bytě - čistotný. Dobře snáší další kočky, ale potřebuje především člověčí společnost - rád se mazlí a nechává drbat. Handicapem tohoto povahově báječného kocoura je chybějící očičko a a "cink" na tom druhém. Proto pro něj hledáme domácnost, která spíš než perfektnímu zjevu dá přednost perfektnímu kamarádovi. Praha a okolí.
OS podbrdsko, email: podbrdsko@kocky-online.cz, tel. 274784719 (Jirka)
Prcička pod stolem (9 kB)
Kočička Prcička hledá domov

Za letošních velkých mrazů se kamarádi ujali drobounké černobílé kočičky, kterou její dosavadní majitel vyhodil z domu :-(. Kočička dostala, vzhledem ke svému drobnému vzrůstu, pracovní jméno Prcička. Kamarádi mají již tři kocoury, kteří pohlížejí na vetřelkyně nevraživým okem, proto hledají někoho, kdo by Prcičku adoptoval a měl ji rád. Je asi pětiměsíční, už se zmotořila, ale ještě se bojí neznámých lidí. V případě zájmu, prosím, volejte na telefon 603360993. Díky!
Máma - želva (14 kB)
Stále se hledá domov
pro "paní" kočku
Nový domov u laskavých lidí našla po povodních a vykrmění, téměř sedmikilová Máma. Máma želva z Mělníka ale pobývá aktuálně v domácím depozitu libereckého Mikroazylu pro kočky ve Vsi u Habartic (Frýdlantský výběžek), protože spolubydlící v panelovém domě sepsali petice proti držení zvířat v bytech. Ačkoliv Želva nechodila ven a bydlela pouze v bytě, i to vadilo.
Celý, dříve nadějný, příběh vyšel loni, koncem listopadu v Dumce.
Máma želva bude šťastná ve funkci jediného domácího mazlíka. Je vhodná jak do bytu, kde se chová čistotně, tak do domku se zahrádkou na bezpečném místě. Dobře snáší neagresivní psy.
Pokud byste byli ochotní dát Mámě želvě ještě jednu šanci na nový domov, ozvěte se Marušce Holečkové do depozita ve Vsi, kde kočka aktuálně pobývá. Telefon je 728 757 934. Eventuální převoz kočky do Prahy můžeme zařídit.
Zuzana S.Fenclová          

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci