Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  GOLANY: Příběh jednoho červnového dne (Lumír O.Hanuš)
 
4.3.
Bachova květová terapie a magnet na kočičí chlupy (Marie Crossette)
3.3.
Kočičí povídání 43 - část 1 (Mirka Červenková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Bachova květová terapie a magnet na kočičí chlupy

Kapky Bachovy květové terapie (13 kB) Od loňského září, kdy naše kočky zažily ošklivý šok, uplynulo již pět měsíců. Smoky na tento zlý den zapomněla poměrně rychle, Dixie naopak dlouho vypadala špatně a začínali jsme si dělat starost. Vyzkoušela jsem na ní uklidňující účinky třezalky tečkované a později i kozlíku lékařského. Sice se nám krátkou dobu zdálo, že bylinky zabraly, protože Dixie se trochu uklidnila, na Smoky se přestala ježit, ale jinak se její chování změnilo jen nepatrně a ošklivá na ní byla dále.

Smoky je ve svých tři a půl letech stále nesmírně hravá kočička, kdykoli ochotná pro hru s námi, ale ještě mnohem raději má honičky a kočkování s Dixie. Proto jsme doufali, že její až dosud nezlomný optimismus i tentokrát zabere a Dixie se zase udobří...
Dixie už zase líže Smoky (18 kB)
Jenže Dixino vytrvalé a často stejně bezdůvodné jako nečekané vrčení a syčení nakonec omrzelo i všepromíjející Smoky a ona se začala Dixie vyhýbat. Dokázala kolem ní chodit, jakoby Dixie byla neviditelná, aby se tak vyhnula její zlobě.
Smokyn ústup byl o to dojemnější, že ona sama na Dixie nikdy ani jednou nezasyčela. Dokonce byly chvíle, kdy neodolala a byla znovu a znovu ochotná na všechno příkoří zapomenout - jen kdyby jí to Dixie dovolila. Dixino chování ale zůstávalo i přes nepatrné záblesky zlepšení stále tak nevypočitatelné, že když jsme odjížděli přes noc nebo dvě pryč z domu, raději jsme kočky od sebe oddělovaly.
Již před lety jsem s velkým zájmem četla o účincích Bachovy květové terapie na bolavé duše nejen lidí, ale i zvířat. Protože jsme u Dixie byli ochotní vyzkoušet všechno, našla jsem si jejich stránky na Internetu, vyčetla u jednotlivých esencí "Dixinu diagnózu" a objednali jsme kapky hned troje - Rescue Remedy (Krizová esence), Rock Rose (Devaterník penízkovitý) a Cherry Plum (Slíva třešňová).
Shodou okolností mi skoro ve stejnou dobu právě tuto terapii doporučila také paní Horáková, za což jí děkuji.
U kapek Bachových esencí není třeba přísně dodržovat ani dávkování ani časová rozmezí ani způsob podávání - je možné je použít samotné, ve vodě, nebo s jídlem. Podle naléhavosti je možno podávat až deset kapek jedné esence (nebo i směsi z několika) třeba každou půlhodinu.
Smoky si vedle Dixie drbe tvář o kartáč (14 kB)
Dostat jakýkoli lék do Smoky je vždycky perný zápas "kdo z koho" :-/, naopak Dixie je v tomto směru zlatíčko a mohu jí dát cokoli bez nejmenších problémů. Proto jsem se rozhodla kapky nemíchat do žádné tekutiny, ale dát jí je přímo neředěné.
Deset kapek ovšem byla tak mrňavá loužička, že ani nešla vtáhnout do malé stříkačky, kterou mám od tekutých antibiotik. Ulomila jsem tedy držátko u lžičky z plastu, abych měla při podávání větší kontrolu a z ní jsem kapky lila Dixie přímo do pusy.
Počkala jsem, až kočka někde spokojeně spala, jakoby nic jsem k ní přišla, rychle jí zaklonila hlavičku a šup - než si vůbec uvědomila, co se stalo, kapky měla v sobě, jen se olízla. Dostala za to ode mně patřičnou pochvalu, takže se uklidnila a dál nerušeně pokračovala ve svém spánku :-).
Prvních několik dnů jsem Dixie dávala kapky skoro každé dvě až tři hodiny, později 4x denně a nakonec už jen ráno a večer. Střídala jsem kapky z jednotlivých esencí s kapkami různě míchanými dohromady.
Dixie ráda lehá u kartáče (14 kB)
Jelikož bylinkám věřím, možná si někdy jejich léčebné účinky přímo vsugerovávám, takže asi po týdnu této Bachovy květové terapie se mi zdálo, že Dixie už na Smoky nesyčí tak často, jako dříve :-). Ale pokaždé, když už jsem byla připravená prohlásit, že tentokrát léčba opravdu zabrala, Dixie mně opětně zklamala :-(.
Asi po měsíci jsem s léčbou přestala vůbec, nechtěla jsem kapkami jen tak zbytečně plýtvat a rozhodla jsem se udělat na čas pauzu. Ve stejné době jsem byli na návštěvě u jedné známé, která má pět psů - boxérů a přestože má ráda i kočky až donedávna doma žádnou neměla. Pak se jí ale do garáže přitoulala opuštěná bílá číča a svojí novou majitelku si omotala kolem prstu tak dokonale, jak to kočky dokáží udělat s každým :-), kdo má jen trochu měkčí srdce...
Tahle kočka má sice stále strach z cizích lidí, před kterými se utíká schovat (my jí známe jen z fotografií), ale jinak si prý dokázala získat respekt všech pěti velkých hafanů a paní domu jí neváhá koupit kdejakou hračku a výběr pelíšků. Nejnovějším kusem "kočičího nábytku", který jsem při naší návštěvě zahlédli byl tzv. "magnet na kočičí chlupy" - oblouk jakoby z kominické štětky, jehož konce byly zastrčené do těžkého kusu dřeva pokrytého kobercem.
'Vlkodlak' Smoky zívající u kartáče (17 kB)
Když jsem vyslechli, jak její kočka drbátko miluje, bylo nám jasné, že také my musíme tohle potěšení dopřát našim kočkám :-). Hned druhý den jsem zajela do obchodu a tento nový výrobek koupila. Doma jsem ho nedočkavě vyndala z krabice, ohnutý kartáč zastrčila do kulatého dřeva a celý "magnet na kočičí chlupy" jsem postavila na zem.
Obě kočky téměř okamžitě přiběhly novou věc očichat. Dixie doběhla jako první, takže Smoky trochu zaváhala a raději se zastavila o kus dál. Dixie kartáč očichala a pak se nejprve trochu nejistě, ale postupně s čím dál tím větší vervou začala o jeho stranu otírat.
Tomu už Smoky nedokázala jen přihlížet a musela tuhle zajímavou věcičku také zblízka prozkoumat. A Dixie - světe div se - místo, aby na Smoky zasyčela, zůstala klidně sedět a jen pozorovala, jak Smoky začala do kartáče opatrně narážela čumáčkem. Byla to tak ohromná a nečekaná změna, že jsem z toho byla stejně paf jako Smoky, která si musela myslet, že se jí přítomnost Dixie u kartáče jenom zdá...
Tato kominická štětka se rázem stala hitem a pro kočky "kouzelným sbližovadlem", u kterého teď obě rády nejen lehávají, ale si i hrají. Jejich vztah se od toho dne jako zázrakem změnil - teď už jsem si tím tak jistá, že se o tom dokonce odvažuji napsat !
Kočky si hrají u kartáče (13 kB)
Jen nevím co tuhle neuvěřitelnou změnu způsobilo - zda kapky Bachovy květové terapie, které se v Dixině těle časem "rozležely" a přeci jen vyléčily její nemocnou dušičku, nebo tenhle zajímavý kartáč ? Myslím, že pomohlo oboje i když přesně nevím jak, ale na tom už tolik nezáleží.
Výsledek je takový, že Dixie se teď ke Smoky chová dokonce lépe, než kdykoli před tím, tedy od té doby, kdy Smoky máme. A co víc, vrátila se i její dřívější hravá nálada - zase si hraje buď sama, nebo s námi, což jí po příchodu Smoky do domu téměř přestalo bavit.
Dříve Dixie vyjímečně tolerovala Smoky vedle sebe, ale to jen tehdy, když už sama někde spala a Smoky se k ní přidružila. Zato teď si Dixie celkem běžně sama od sebe přijde lehnout vedle Smoky a není nijak vyjímečné vidět jí, jak s velkou vervou líže nejen Smokyn kožich, ale i celou její hlavu.
Smoky při této očistě pokaždé znehybní, aby náhodou Dixie neodradila a jen blaženě přede :-). Kdykoli zaslechnu zvuk kočičího "stampede" z jednoho konce domu na druhý, přeruším práci, kterou právě dělám a s úsměvem na tváři naslouchám mohutnému dusotu kočičích nohou, který teď končívá přátelskou rvačkou, nebo pádem dvou vyčerpaných těl, místo dřívějšího Dixina syčení, prskání a útěku.
Kočky stočené na mých nohách (12 kB)
Vyjímečně se ozve i to zasyčení, ale jen tehdy, když se Smoky hrou natolik rozparádí, až se "zapomene" a při rvačce Dixie bolestivě kousne - zlozvyk, kterému se prostě nedokáže odnaučit :-/.
Teď už beze strachu necháváme kočky spolu pár nocí samotné a po návratu se nám vždycky zdá, že jim tahle občasná samota dokonce prospívá. Sen, abych jednou viděla kočky spát "zabořené" jednu do druhé - tak ten se mi asi nikdy nesplní, ale vlastně jsem se ho už dobrovolně vzdala.
Říká se "jak můžeš chtít více, když nedokážeš ocenit to co máš". My tento současný kočičí vztah ale ocenit dokážeme a teďsi jen přejeme, aby jim takový i nadále vydržel a ani jedna kočka už nikdy nezažila šok podobný tomu v září.
Marie Crossette, USA          

P.S.: Pro zájemce o Bachovou květovou terapii připojuji českou webovou stránku http://www.bachovaterapie.cz/index.php a navíc stránku anglickou, s částí věnovanou právě léčbě zvířat http://www.shirleys-wellness-cafe.com/a/+bacflowremfo.html
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.

 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Perská kočička Činčucha
Virtuální adopce
Myslíte si, že čistokrevné kočkly mají jednodušší život, než ty obyčejné? Že když si někdo kočku koupí za několik tisíc, nevyhodí jí na ulici? Opak je pravdou... nedávno jsme měli v útulku siamky, orientálky, balinésky i barmy - s PP a cenou od 6 do 30 000 Kč (víc je o jednotlivých číčách na našich stránkách - www.kocici-utulek.cz).
V tuhle chvíli ale potřebuje pomoci Činčucha. Tu nepřinesli do útulku majitelé - ti jí rovnou vyhodili do zimy :-(. A jak víme, že vyhodili? Nikdo jí nehledá, nikde není vylepený inzerát, nikdo neobvolává útulky... zubožená, kdysi krásná, kočička nikomu nechybí :-(((. Více si o ní přečtete v úterní Dumce. Petra Ondráčková
Výstava pro kočku
V neděli 4. dubna 2004 se bude konat v prostorách Muzea dětské kresby (dům U Zelené žáby) u Staroměstského náměstí Výstava pro kočku - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířáta (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Více info o výstavě najdete na adrese: www.kocky-online.cz Andrea Němečková
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487
Cicero v náručí (5 kB)
Hledáme domov pro tříletého černého kocoura,

který se jmenuje Cicero - je totiž velmi výmluvný a neustále se dožaduje vaší pozornosti a mazlení. Cicero je vakcinovaný, kastrovaný, zvyklý na život v bytě - čistotný. Dobře snáší další kočky, ale potřebuje především člověčí společnost - rád se mazlí a nechává drbat. Handicapem tohoto povahově báječného kocoura je chybějící očičko a a "cink" na tom druhém. Proto pro něj hledáme domácnost, která spíš než perfektnímu zjevu dá přednost perfektnímu kamarádovi. Praha a okolí.
OS podbrdsko, email: podbrdsko@kocky-online.cz, tel. 274784719 (Jirka)
Prcička pod stolem (9 kB)
Kočička Prcička hledá domov

Za letošních velkých mrazů se kamarádi ujali drobounké černobílé kočičky, kterou její dosavadní majitel vyhodil z domu :-(. Kočička dostala, vzhledem ke svému drobnému vzrůstu, pracovní jméno Prcička. Kamarádi mají již tři kocoury, kteří pohlížejí na vetřelkyně nevraživým okem, proto hledají někoho, kdo by Prcičku adoptoval a měl ji rád. Je asi pětiměsíční, už se zmotořila, ale ještě se bojí neznámých lidí. V případě zájmu, prosím, volejte na telefon 603360993. Díky!

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci