Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  BROUCI: Všude samí brouci (Lumír O.Hanuš)
 
31.3.
Pravidelný jarní report (Ivana Jirková)
30.3.
Jedním dechem (Dagmar Šípová) / Ajdička je doma (M.Šmídová) / Kocour bez očička našel nový domov (Zuzana S. Fenclová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Pravidelný jarní report

Pepík ve střehu (10 kB) Delší dobu jsem se odmlčela, ale nebyl čas, nějak nic nestíhám...

Moji domácí milánkové jsou v pohodě. Teď, ale nebylo to nic moc. Jak jsem už psala, neminula našeho Filípka kastrace. Říká se, že se po ní kočky poněkud zklidní. No, to tedy pro Filípka neplatí. Řádí jako Černá ruka a Markétka s ním. Pravda, po kastraci byl asi tak dva dny klidnější, ale pak to začalo.
Z Filipa, který přece jen nebyl zrovna chovací, se ze dne na den stal mazel k pohledání. Chodí za mnou po bytě jako pejsek, stále ho mám na klíně, na posteli, za patami. Prostě se řídí zásadou "kudy bába, tudy já", a já musím být jako ostříž, abych na něj někde nešlápla, případně ho jinak nepoškodila.
Jen k přenosce, ve které se nesl na veterinu, má silnou nedůlvěru. Ostatní, které už se nepoužívají, vzal na milost a spokojeně po nich i do nich leze, případně v nich spinká. S Markétkou řádí jako koťata, což té černobílé potvůrce naprosto vyhovuje, a k lumpárnám se nechá svést kdykoli.
Pravda, občas ještě Filip Markétku zalehne, zatváří se ale, jako by chtěl říct "sakra, co jsem to vlastně chtěl?" a pustí ji. Šimona honí jen tak ze sportu a z přemíry energie. Někdy Filípek dostane od Šimona výchovný pohlavek, nebo ho na oplátku prožene zas Šimon, ale většinou se Šimon někam uklidí a vyčítavě zírá, aby mi dal znát, jak ho ten mladý lotřík zlobí.
Filip a Markétka horizontálně (9 kB)
Jednou z oblíbených Filípkových her je rolnička na vlasci. Ona přece tak krásně cinká! Hlavně tak ve čtyři ráno, to je panička hned vzhůru, a když ne, Filípek se připlíží k posteli a začne mě lovit pod peřinou :-/. A protože má drápky jako nože, je to budíček zcela stoprocentní.
To se nedá přejít.
Vyletím, zahromuji a znovu zalehnu, jenže ještě ani nestačím usnout, a už se ten černý záškodník připlíží znovu. Nakonec, vždyť už jsem spala (alespoň podle něj) dost dlouho, a on si chce hrát :-).
Naštěstí se ale k tomu připlete Majka a začne honička. A protože mám byt dost velký a nechávám jim zotvírané dveře, mají k tomu prostor. Filípek má 3,60 a Markétka 3,90 kg, ale dokážou dusat jako stádo závodních koní. Myslím, že si děvčata pode mnou užijou. Dobře jim tak, ony mě také ruší, tak jim to moji drobečkové vrací... On takový Šimon, který má přes pět kilo, když skočí z botníku, tak to také pěkně zaduní, zvlášť v noci.
Když si tak vzpomenu, že jsem po tom, co se ke mně Filípek nastěhoval, v dobré víře, že ho třeba někdo hledá, rozvěsila po okolí cedulky, jsem moc ráda, že se nikdo nepřihlásil, stejně jako Markétku se Šimonem, bych Filipa nedala ani za nic.
S Markétkou byly nedávno starosti. Přišla jsem večer domů a Markétka na mne koukala jedním očičkem. Druhé měla jako dírku od zimníku. Druhý den už měla oteklou i tvářičku, očičko úplně zavřené, přetažené blankou. Takže jsme spěchaly na veterinu. Pan doktor zjistil, že má silný zánět spojivek. Takže jsme dostaly mastičku, vymývaly očičko očními kapkami a mazaly mastičkou. Týden jsme měly o zábavu postaráno.
Markéta a Filip vertikálně (7 kB)
Ale očičko je v pořádku a naše rošťanda už zas řádí jako tajfun. Ona vlastně řádila i tak, ale přece jen byla trošku skleslá. Jenže velice rychle přišla na to, kdy beru mastičku, kterou nenáviděla, do ruky, a mizela jako pára, takže jsem chodila po bytě a hledala, ve které škvíře zmizela :-/. A lákala, číhala, lovila, až jsem milou Markétku odchytila. Pak už bylo všechno hotovo během chvilky :-).
Šimon je spokojený kocourek, hlavně když si může vlézt ke mně na klín, pustit motorek a užívat si. To je ten nejhodnější kocour, kterého jsem kdy viděla, takový dobrák, který by neublížil snad ani té mouše. Po pravdě řečeno hlavně proto, že by jí musel chytat :-), a on Šimůnek zas na pohyb moc není :-/.
Je to takový rozšafa, být to člověk, už ho vidím v kostkovaných bačkorách s fajčičkou v houpacím křesle :-). To by se mu líbilo, jenže ti dva loupežníci ho nenechají odpočívat moc dlouho, takže se i on chtě nechtě musí pohybovat.
Jen s plyšovou myškou řádí dobrovolně jako malé kotě, důstojnost nedůstojnost. To se zapomene, skáče, dělá přemety, vyhazuje myšku a chytá jí, prostě se vrací do kotěcích let.

Nemocniční kočičky jsou v pořádku, když mohou, užívají si sluníčka. Je pravda, že jich bylo v nemocnici celkem 45, dnes je jich tak patnáct. V poslední době se tu objevuje nová kočička, nebo spíš asi kocour. Krásné bílošedé zvíře s moc hezkým vybarvením - prostě krasavec. Chodívá navštěvovat naše dva starousedlíky na dvoře. Zdá se sice, že je to zrovna moc netěší, ale jsou zdvořilí a návštěvu nevyhánějí. Jen jí dávají najevo, že oni jsou tu doma.

Markétka a Mášou v 'horních patrech' (7 kB)

Líza se Sašenkou - moji denodenní strávníci, mi chodí pravidelně naproti, což pozoruje noční hlídač v jednom podniku. Asi se nudí a je pro něj vítaná změna pozorovat, jak mě běží přivítat, a jdou se mnou ke své jídelně. Několikrát se v poslední době objevil mourovatý kocourek, který mi vždycky s nimi běží s halasným pokřikem naproti.

Nechá se pochovat, pohladit, ale jídlo si nevezme, jen mlíčko. Je zřejmé, že někomu patří, takže není hladový, ale chodí mě pak vyprovázet a někdy běží přede mnou. Ví přesně kam, je to asi některý z mých bývalých strávníků. Ze všeho nejvíc bych řekla, že je to Bráška, o kterém jsem hodně psala a s kterým jsme se měli moc rádi.
Pak jednou zmizel, myslím, že si ho někdo vzal. On to byl opravdu moc milý kocour. Dnes by mu bylo tak šest sedm let. Občas potkám i nějakou jinou kočičku na výletě a kdykoli je ošklivo, přijde se najíst i další černý kocour. Možná že je to můj známý Světluška, který zmizel, když se objevil Čumák, který byl dominantní a cizí kocoury (mimo Sášenku, který se nedal) vyhnal.
Nedávno, když naposled sněžilo - před tím oteplením - jsem si, cestou k Líze a Sášenkovi, zahrála na stopaře. V čerstvě napadlém sněhu to nebylo nic těžkého. Lidské ťápoty mě nezajímaly, ale hádala jsem, který pes to asi prošel, viděla jsem stopy kočky, která nebyla žáádná z mých kamarádek, protože si ani nevšimla místa, kam jim dávám krmení, sledovala jsem stopy kuny.
Když jsem přišla až k Lízině jídelně, zarazily mě další stopy. Zajíc! Ty stopy se nedají splést. Asi tu nějaký bydlí v křoví a já ho v noci nepotkám, ale zprávu, že tam byl, mi nechal.
V první jarní den jsem také viděla prvního ježka, jak si to metelí do houští. Také kosové vždycky zpívají, až se hory zelenají. Je vidět, že se příroda probouzí, a doufám, že se brzy oteplí a Líze se Sašenkou zas bude venku veseleji.

Ivana Jirková          
 
 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Čtyřletý peršánek hledá bydlení
Kocour Mikeš, přítulný červený peršan s delším nosíkem, hledá bydlení bez dalších koček. Mikeš je bývalým chovancem Azylu pro opuštěné kočky LUCKY (Černiv), v jeho stávajícím domově se bohužel projevila silná alergie majitelky. Paní nechce kocourka stresovat převozem zpátky do útulku, proto se dočasně odstěhovala a usilovně pro něj hledá nový domov. Kocourek se aktuálně nachází v Jihlavě. Pokud byste měli o tohoto fešáka, který lidi miluje, ale další kočky nesnáší, zájem, volejte 607 848 992 nebo 602 410 064. Podrobnější informace o Mikešovi.
Perská kočička Činčucha
Virtuální adopce
Myslíte si, že čistokrevné kočkly mají jednodušší život, než ty obyčejné? Že když si někdo kočku koupí za několik tisíc, nevyhodí jí na ulici? Opak je pravdou... nedávno jsme měli v útulku siamky, orientálky, balinésky i barmy - s PP a cenou od 6 do 30 000 Kč (víc je o jednotlivých číčách na našich stránkách - www.kocici-utulek.cz).
V tuhle chvíli ale potřebuje pomoci Činčucha. Tu nepřinesli do útulku majitelé - ti jí rovnou vyhodili do zimy :-(. A jak víme, že vyhodili? Nikdo jí nehledá, nikde není vylepený inzerát, nikdo neobvolává útulky... zubožená, kdysi krásná, kočička nikomu nechybí :-(((. Více si o ní přečtete v úterní Dumce. Petra Ondráčková
Výstava pro kočku
V neděli 4. dubna 2004 se bude konat v prostorách Muzea dětské kresby (dům U Zelené žáby) u Staroměstského náměstí Výstava pro kočku - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířáta (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Více info o výstavě najdete na adrese: www.kocky-online.cz Andrea Němečková
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci