Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  BROUCI: Všude samí brouci (Lumír O.Hanuš)
 
1.4.
Kočky a já - 1. část - Podmanění tatínka, kastrace (Markéta Matějková)
31.3.
Pravidelný jarní report (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Kočky a já
Podmanění tatínka, kastrace

(1. část)

Předmluva
Pro sepsání těchto řádků jsem se odhodlala vzhledem ke každodennímu soužití s těmito čtyřnohými svéhlavými a vysoce inteligentními tvorečky, kteří mi pokaždé při návratu domů připraví nějaké příjemné či nepříjemné překvapení, prý abych se nenudila. Do této katastrofy :-) jsem byla uvrhnuta ne vlastní vinou, ale silnou tužbou mé maminky, které prý tatínek už při svatbě slíbil koťátko a skutečně svůj slib (maminkou mnohokrát připomenutý) nedodržel :-(.
Hrajeme si (18 kB)

Po pětadvaceti letech upomínání mamina jednoho krásného víkendového dne navštívila útulek pro kočičky v Dolních Měcholupech a manželův slib si splnila sama. Vzhledem k těmto okolnostem bych tedy ráda toto povídání věnovala své mamince, která mě (možná netušeně) uvrhla do víru událostí.

1. část
Podmanění tatínka, kastrace

Než jsem poznala svého manžela, bydlela jsem jako každá spořádaná dívka u svých rodičů a jako každá spořádaná dívka bydlící u svých rodičů jsem od tatínka poslouchala věty typu "dokud u nás bydlíš", "dokud tě živíme" a podobně. Měla bych předeslat, že můj tatínek je v podstatě hodný pán (který díky své řidší pokrývce hlavy vypadá o deset let starší), ale také má rád svůj klid a drží se svých zajetých kolejí, takže večery u nás doma vypadají tradičně: tatínek spící na gauči, puštěná televize, noviny spadlé z otcovy hrudi na podlahu a maminka běhající z kuchyně mezi obývacím pokojem a ložnicí - vařící, uklízející a nadávající na tatínka, který však díky svému hlubokému a nerušenému spánku o ničem neví a když ví, nenechá se rušit a vypustí pouze svou oblíbenou větu "dej nám pokoj".

Do této idyly jednoho dne vpadla kočka. Pardon! Byla násilně dovlečena v náručí mé kočkomilné matky, která se ve své bláhovosti zřejmě domnívala, že jí číča bude vděčná :-). První týden jsem skoro nevěděla, jak naše nová spolubydlící vypadá, protože svůj úkryt za gaučem opouštěla pouze tehdy, když nikdo nebyl v dosahu nebo když hrozilo reálné nebezpečí, že se počůrá, pokaká, nebo zemře hladem a žízní.
Jednou jsem ji překvapila v kuchyni u misky se žrádlem, to frnkla pod jídelní stůl a já konečně viděla krásnou malou kočičku celou bílou jen se hřbetem, nosánkem a tlapkami mourovatými, jak na mě kulí obrovské oči plné strachu. Ta byla krásná a roztomilá! Ve své nezkušenosti jsem ji litovala chudinku, jak se bojí, a tak jsem jí i s maminou dávala jídlo ke gauči, aby nemusela překonávat tak dlouhou pouť plnou strachu a ostražitosti.
Co nás rušíte (14 kB)
Jenže první dny v novém prostředí utíkaly jak voda a Šišinka, jak jsme blondýně začali říkat, si pomalu zvykala.
Abych se vrátila k tomu praštěnému jménu, tady je právě vidět, jak si vás kočka omotá okolo prstu :-), aniž to sama chce! Myslím, že v počátcích budování našich vztahů by se nejraději viděla úplně někde jinde než v naší společnosti. Taky když se vám pak stane, že voláte "čičinko" a šišláte přitom tak, že si prskáte na bradu, vznikne Šišinka. Každý veterinář, jakmile zaslechne jméno vašeho mazlíčka, okamžitě ví, kam si vás zařadit.
To, že si Šišinka u nás začíná pomalu zvykat jsme poznali podle toho, že do ní v noci vjel ďábel - ani nemohu říct ďáblík, protože to byl opravdu ďábel. Běhala, lítala, levitovala, mňoukala, vřískala, kničela, mrouskala každou noc a jednou měsíčně, když její cyklus dostoupil vrcholu, tropila toto všeobecné pohoršení stonásobnou silou. Tyto stavy jistě zná každý zkušený chovatel, který má doma kočičí dámu se vším všudy.
Proto jsme se rozhodli, že jí to všechno všudy odebereme. Jelikož jí byl už rok, když jsme si ji vyděšenou přinesli domů, nic nebránilo v úspěšné kastraci. To, jak se na nás veterinář zatvářil, když jsme poslušně nahlásili její jméno, už jsem naznačila :-/. Pak jí uspal, vyholil bříško a udělal zákrok.
Jen ať mne nezalehne! (12 kB)
V tu chvíli jsme se cítili jako nelidové, kteří v rámci zachování svého spánku trápí bezmocné a bezbranné zvířátko. Tento pocit trval celou cestu autem domů, kdy Šišinka pokojně spinkala u mamky na klíně, s pootevřenýma očima (musíte vždy jednou za pět minut mrknout za Šišinku, aby ji neoschla očička!), s vyplazeným jazykem a s uvolněnými veškerými svěrači, co jí příroda nadělila.
Trval dokonce i doma, když se Šišinka pomalu probrala a jako opilá se motala po bytě a tvrdošíjně se snažila vlézt na parapet od okna (nesmíte ji nechat lézt po výškách, protože by mohla spadnout a ublížit si!) a ještě vzrůstal, když si úplně probraná Šišinka začala rvát stehy z bříška (bude si vykousávat stehy, nesmíte jí to dovolit, protože by si to mohla roztrhnout a vykrvácet nebo si tam zanést infekci!).
Naše lítost a sebeodsuzování odeznívalo přímo úměrně tomu, jak jí bříško zarůstalo srstí. Dokonce se rozhodla, že se jí u pana doktora nelíbilo a stehy si postupně vytahala sama, takže v termínu vyndávání stehů už nebylo co vyndávat :-/. Nakonec nás ale sama přesvědčila, že jsme to celé absolvovali jen pro její dobro, když se poznenáhla naučila spát v noci, bdít ve dne (sice vstává v půl páté a stále s mírným kuňkáním, ale proti předešlým nocím je to rajská hudba) a v podstatě se z ní stala milá a vyrovnaná číča :-).
Naše paní vyrovnaná se chodí vyrovnaně vykadit zrovna ve chvíli, kdy u nás na stole zavoní nedělní oběd. Jakmile maminka vstane, uklidí po ní bedýnku, začne vyrovnané hrabání v bentonitu znovu, tentokrát pouze malá strana. Takže mami, šup!
Siesta (14 kB)
A jak vyrovnaně dokáže Šíša žebrat o jedno malinkaté soustíčko (z kterého se postupně vyklubala celá mámina porce na talíři), to byste nevěřili :-). Co je ale úplně k nevíře, když si jako objekt zájmu vybrala mého otce a ten jí musel na klíně místo obvyklého spaní u televize s novinami hladit, drbat nebo česat a vůbec, ale vůbec se nezlobil, ani neříkal "dej nám pokoj"!!!
Než nám Šišinka zlenivěla (omlouvám se, to nebyl správný výraz, ona pouze dospěla a pár činností se již na dospělou kočičí dámu prostě nehodí, jak jistě uznáte), vyžadovala po tatínkovi, aby jí házel plyšovou myšku, kterých od té doby, co bydlela s námi válelo všude dost a dost, a ona jí aportovala. Při aportu ovšem nebrala ohled kde co nebo kdo je a vrhala se za myškou s příkladným zápalem, takže různé škrábance a šrámy všude na těle i v obličeji nebyly - hlavně zpočátku - žádnou výjimkou.
Později však celá naše rodina získala tímto tréninkem takový postřeh, že cokoli letělo vzduchem (ať to byla kočka, myška, talíř nebo květináč), nemělo proti nám žádnou šanci :-).
Šišinka také velice záhy přišla na to, že nejlépe se sedí na místě, které čerstvě někdo opustil, nebo na které si někdo zrovna chystá sednout, takže časté zařvání zpod zadnice při dosedu nebylo a není dosud žádnou novinkou :-).

Markéta Matějková          

Pokračování příští týden.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Čtyřletý peršánek hledá bydlení
Kocour Mikeš, přítulný červený peršan s delším nosíkem, hledá bydlení bez dalších koček. Mikeš je bývalým chovancem Azylu pro opuštěné kočky LUCKY (Černiv), v jeho stávajícím domově se bohužel projevila silná alergie majitelky. Paní nechce kocourka stresovat převozem zpátky do útulku, proto se dočasně odstěhovala a usilovně pro něj hledá nový domov. Kocourek se aktuálně nachází v Jihlavě. Pokud byste měli o tohoto fešáka, který lidi miluje, ale další kočky nesnáší, zájem, volejte 607 848 992 nebo 602 410 064. Podrobnější informace o Mikešovi.
Perská kočička Činčucha
Virtuální adopce
Myslíte si, že čistokrevné kočkly mají jednodušší život, než ty obyčejné? Že když si někdo kočku koupí za několik tisíc, nevyhodí jí na ulici? Opak je pravdou... nedávno jsme měli v útulku siamky, orientálky, balinésky i barmy - s PP a cenou od 6 do 30 000 Kč (víc je o jednotlivých číčách na našich stránkách - www.kocici-utulek.cz).
V tuhle chvíli ale potřebuje pomoci Činčucha. Tu nepřinesli do útulku majitelé - ti jí rovnou vyhodili do zimy :-(. A jak víme, že vyhodili? Nikdo jí nehledá, nikde není vylepený inzerát, nikdo neobvolává útulky... zubožená, kdysi krásná, kočička nikomu nechybí :-(((. Více si o ní přečtete v úterní Dumce. Petra Ondráčková
Výstava pro kočku
V neděli 4. dubna 2004 se bude konat v prostorách Muzea dětské kresby (dům U Zelené žáby) u Staroměstského náměstí Výstava pro kočku - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířáta (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Více info o výstavě najdete na adrese: www.kocky-online.cz Andrea Němečková
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci