Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  AGAMA: Sinajská agama v Eilatských horách (Lumír O.Hanuš
 
7.4.
Kočky a já - 2. část - Nová hlava rodiny, pastva na chatě, epilepsie (Markéta Matějková)
6.4.
'Nejdražší' kočka - vzpomínka na loňské vánoce (M.Šmídová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Kočky a já
Nová hlava rodiny, pastva na chatě, epilepsie

(2. část)

V prvním dílu jste se mohli dočíst, jak si Šišinka podmanila tatínka a jak byla na kastraci.

Šišinka usnula (11 kB)

Doma tedy byla jasná hlava rodiny :-), my všichni - včetně tatínka - jsme ovšem postoupili na společenském žebříčku o jednu příčku níže, ale byli jsme donuceni a nezbylo, než se přizpůsobit.

Problém nastal, jak skloubit naše milé, rozmazlené zvířátko a chalupu, na kterou jsme se železnou pravidelností jezdili celá rodina víkend co víkend a každou dovolenou, protože každý kdo má chalupu, má také tu zadnici v kalupu a my nebyli žádná výjimka...
Rozhodli jsme se, že zkusíme, jak se naše kočička hodí do lufťácké rodiny, a na začátku jednoho slunného víkendu jsme milou blondýnu naložili do přepravky a šoupli jí do auta. Z důstojné kočičí dámy se rázem stala hysterická fůrie, která nezavřela tlamičku celou hodinu jízdy, co cesta trvala. Velmi jsme si oddechli, když jsme konečně dorazili na chalupu a mohli vypustit Šišinku dovnitř...
Na nové prostředí reagovala velice podobně jako tehdy, když jsme ji přinesli domů a celý víkend se krčila kdesi mimo dosah. Víkend velice rychle uběhl, jak to víkendy s oblibou dělají, a všichni jsme se zase stěhovali zpět do Prahy. I fůrie.
Než co dělat, přece nebudeme naší velitelku nechávat dva dny doma samotnou, takže tyto scény se pravidelně opakovaly každý pátek, a když se něco stále opakuje, tak si i ten nejkonzervativnější tvor zvykne. Zvykla si i Šíša a nastal den, kdy opatrně (co kdyby náhodou) vystrčila čumáček ze dveří chalupy a dlouhá jako proutek s břichem přitisknutým k zemi :-) se rozhlížela po okolí. Jakmile se něco šustlo, v mžiku byla zpátky vevnitř :-)).
Jelikož je to však kočička zvídavá, rychle ji přemohla zvědavost nad strachem a ona se vydala na výzvědy. Nastal však větší problém, když se patřičně otrkala a přišla na to, že jí naše zahrada o výměře sto na sto nestačí. V tu dobu byla ještě štíhlá jak proutek, takže nebyl problém se vydat na procházku (dnes už by se mezi plaňkami nejen neprotáhla, ale také by jí to přišlo zbytečné - proč někde courat, když sluníčko svítí stejně pěkně tady na okně, že? :-)).
Večeře ve čtyřech (14 kB)
Takže jsme najeli na systém kočkopastevectví. Naše maminka s vrozeným organizačním talentem určila služby a kdo měl zrovna službu, chodil všude s Šišinkou a takzvaně jí pásl. Kde se svalila ona, tam se svalila služba, naopak to bohužel nefungovalo :-).
Těžší kalibr nastal, když se Šíša začala zajímat o poletující mouchy, vosy, vážky, lezoucí hmyz, myši probíhající travou a ostatní možnou kořist nebo když vylezla do koruny stromu a pak nevěděla jak dolů... V těchto chvílích jsme se také stávali službou záchrannou.
Říkali jsme si, že nás už nemůže nic překvapit, a to jsme se šeredně zmýlili. Jednoho dne Šišinka začala slintat, pak se počůrala a pak najednou začala nekontrolovatelně běhat, narážela do dveří, skříní a topení, občas někde uvízla, a bylo o strach, aby si nějak vážně neublížila.
Záchvat obvykle trval tak dvě minuty a jakmile odezněl, tak se Šíša vrhla na misku, co tam bylo zbodla a vyžadovala další příděl, přitom se otírala o nohy svých člověčích poddaných a povídala nám, jaké to bylo strašné. Byli jsme úplně vyděšení a stále jsme zkoumali, jestli dobře papá, spinká, jestli si hraje, jeví zájem o život a udržuje hygienu.
To všechno se zdálo být v pořádku.
Jakmile jsme se trošku uklidnili, dostala blondýna asi po čtrnácti dnech další záchvat.
Měla jsem tu smůlu, že jsem jí v ten okamžik držela v náručí (samozřejmě jsem jí nechtěla pustit, aby si někde nerozbila hlavičku). Vyděšeně jsem jí svírala, zatímco ona v křečích trhala noční košili, kterou jsem měla na sobě. Když záchvat pominul, crčela ze mě krev, na celé hrudi jsem měla obrovské šrámy po kočičích drápcích a brečela jsem ani ne tak bolestí jako z leknutí...
To Šišinka neztrácela čas a vesele se dožadovala pokračování jídla :-/. Jen co maminka přišla z práce, tak jsme to hnali k panu doktorovi. Ten kroutil hlavou, že je to epilepsie - u koček velmi vzácná nemoc. S mámou jsme se na sebe podívali - když někdo šlápne do ..., tak my dvakrát. Pan doktor předepsal Šíše prášky a velice nás uklidnil tvrzením, že se to nevyléčí, ale záchvaty nebudou tak časté a tak silné.
Prcek - kdo pozdě chodí... (6 kB)
Léky jsme naší "zdravé - nemocné" dávali přesně podle rady veterináře, ale museli jsme dávku snížit, protože začala být apatická, nehrála si a vůbec působila nadopovaným dojmem :-(. Už to nebyla ta živá kočička, co vyžadovala házet myšky, ale pecivál, co se rozkydnul na topení a už se nehnul.
Záchvaty však trvaly dál :-( a tak maminka navštívila jiného pana doktora, který předepsal jiné prášky s velice podobným účinkem. Po delší době užívání se dokonce stávalo, že Šíše na pár okamžiků ochrnulo zadní svalstvo včetně nohou a ona sebou kecla nebo se počůrala.
V této době jsem se jednou v noci vzbudila zvukem, jako když se něco plíží po parapetu u okna. Ale v osmém patře paneláku? Rozespale jsem se podívala a viděla jsem pouze bílý ocásek naší kočičky, jak mizí k sousedům. V tu chvíli ve mně hrklo, už jsem viděla Šišinku rozpláclou na chodníku, co když jí právě teď ochrnou nožičky a ona spadne. Na nic jsem nečekala, hodila na sebe župan a běžela chodbou zazvonit na sousedy...
Sousedka mi otevřela, sice rozespalá, ale na to, že byly tři hodiny v noci, troufám si říct, že byla i příjemná. Nebyl problém dojít k nim na balkon, naklonit se přes zábradlí a vyzvednout spokojenou Šíšu do náruče.
Hezká dohra byla pak doma, když se celá rodina probudila až ve chvíli, kdy jsem blondýnu triumfálně přinesla zachráněnou domů. Máma se dodatečně osypala, když si uvědomila, co se mohlo stát, táta ji dodatečně vynadal za to otevřené okno, kterým se Šišina dostala ven a mně se tak ulevilo, že jsem šla spát.
Po této zkušenosti jsme i tyto prášky vysadili a maminka opět vyhledala jiného odborníka, který doporučil jiné léky. Zkoušeli jsme je na Šíše trochu skepticky, ale o to větší bylo naše překvapení, když zabraly tak, jak se od nich chtělo!!!
Je to vůbec kočka to malé... (10 kB)
Momentálně Šišinka bere půlku ráno a jeden celý večer a záchvaty se jí ustálily tak jednou za dva tři měsíce. Bohužel jak je už zkušená pacientka, tak jakmile slyší slovo prášek, zdrhá :-/. Na druhou stranu, všechny fígle co vyzkoušela (určitě trhla rekord v disciplíně "flusání prášků na dálku" nebo "soutěž o kamenný ksicht s práškem v tlamě") už známe, takže se defakto stále vylepšujeme i my - trapiči.
Zkrmování léků se prostě v naší rodině stalo oboustranným sportovním zápolením, v němž vyhrává ten, kdo dokáže lépe předvídat a rychleji reagovat :-).

Markéta Matějková          

P.S.: Vzhledem k okolnostem, které jsem popsala v předmluvě, bych ráda toto povídání věnovala své mamince, která mě (možná netušeně) uvrhla do víru kočičích událostí.
Pokračování koncem dubna.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Čtyřletý peršánek hledá bydlení
Kocour Mikeš, přítulný červený peršan s delším nosíkem, hledá bydlení bez dalších koček. Mikeš je bývalým chovancem Azylu pro opuštěné kočky LUCKY (Černiv), v jeho stávajícím domově se bohužel projevila silná alergie majitelky. Paní nechce kocourka stresovat převozem zpátky do útulku, proto se dočasně odstěhovala a usilovně pro něj hledá nový domov. Kocourek se aktuálně nachází v Jihlavě. Pokud byste měli o tohoto fešáka, který lidi miluje, ale další kočky nesnáší, zájem, volejte 607 848 992 nebo 602 410 064. Podrobnější informace o Mikešovi.
Perská kočička Činčucha
Virtuální adopce
Myslíte si, že čistokrevné kočkly mají jednodušší život, než ty obyčejné? Že když si někdo kočku koupí za několik tisíc, nevyhodí jí na ulici? Opak je pravdou... nedávno jsme měli v útulku siamky, orientálky, balinésky i barmy - s PP a cenou od 6 do 30 000 Kč (víc je o jednotlivých číčách na našich stránkách - www.kocici-utulek.cz).
V tuhle chvíli ale potřebuje pomoci Činčucha. Tu nepřinesli do útulku majitelé - ti jí rovnou vyhodili do zimy :-(. A jak víme, že vyhodili? Nikdo jí nehledá, nikde není vylepený inzerát, nikdo neobvolává útulky... zubožená, kdysi krásná, kočička nikomu nechybí :-(((. Více si o ní přečtete v úterní Dumce. Petra Ondráčková
Zveme Vás na
5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna
Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci