Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: BROUCI: Krása v broučka zakletá (Lumír O.Hanuš)

20.4.
Jak si mohou žít kočky na vesnici? A jak ve městě? (Petra V.)

14.4.
Kočičí Velikonoce v útulku / Výstava pro kočku - výsledky (Zuzana Fenclová) / Kocourům pomáhá vitamín C (Míla Švehlová) / Umísťovací výstava - prosba o pomoc (Petra Ondráčková)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Jak si mohou žít kočky na vesnici?
A jak ve městě?

Posílám malé povídání o vesnických kočkách, které žijí u dvou lidí ještě poměrně mladých a jednoho dědečka. Přibalila jsem i fotky, které jsem měla momentálně u sebe.

Taky mám ráda kočky, asi jako všichni, co čtou Dumku :-) a tak jsem úplně napjatá četla i povídání paní Červenkové a moc jí fandím, aby byli její kočičky a kocourci už jenom zdraví a rozdávali jenom radost!

Když jsem četla o vztahu lidí ke kočkám ve městě a na vesnici a o vztahu mladých lidí a koček, vybavily se mi vlastní zkušenosti...

Bydlela jsem na sídlišti na kraji města. Sídliště bylo nové, a časem se přistěhovali i kočky. A tehdy jsem si obyvatele tohoto sídliště mohla pěkně rozdělit: kdo má kočky rád a kdo ne. Jedni je krmili a druzí je honili a zlobili se na ně. Nakonec většina koček po pár letech ze sídliště zmizela :-(.

A v tu dobu se ve sklepích začali objevovat myši a potkani. Kam odešli kočky nevím. Ale snad někam, kde je mají radši než je měli na tom sídlišti :-/.

Teď bydlím na vesnici s dědečkem a přítelem a v mém nejbližším okolí mají všichni kočky rádi, když jsou koťátka, většinou se podaří je udat do dobrých rukou. Kupodivu těch koťat nebývá ani tolik.
Zvířecí spolek podniká nájezd na kuchyň (19 kB)

Zvířecí spolek podniká nájezd na kuchyň (19 kB)

My máme kočky tři. A jak jsme k nim přišli?

Nejstarší, 12-letou Micinku jsme si přinesli jako koťátko a teď je nejradši s dědečkem, kde je on, je i jeho milovaná kočka. Už ani nechodí ven, když si vyrazí na procházku ven třikrát do roka, je to skoro malý zázrak. Je to naše beruška a máme ji všichni moc rádi.

A pak, když jsem jednou v sobotu na podzim v roce 2001 dávala do pořádku zahrádku na zimu, šly kolem děti a nabízely mi koťátko, takové skoro celé černé, s očima jako perličky. Jé, hned bych si ho nechala, jenže jsem přemýšlela, jak se asi bude cítit naše Micinka, která byla takový opečovávaný jedináček, ale zase jsem si říkala, jaký osud asi tak čeká to malé koťátko.

A tak jsem dětem řekla, že pokud si to koťátko nevezme nikdo jiný, ať se vrátí, že si ho necháme. No a tak k nám přišla Čertínka, o které děti tvrdily, že je to kocourek :-). Já jsem to ani moc nezkoumala, v podstatě mi to bylo jedno, jestli je to kočičí holka nebo kluk. Bylo to celé hodně chlupaté a živé opravdu jako čert, takže jsme tomu začali říkat Čertík.

Hned v pondělí jsme mazali s Čertíkem k panu doktorovi, který provedl prohlídku, nezbytné očkování a mile mi řekl, že je to kočička a ne kocourek. A tak se z Čertíka stala Čertínka.

No a na podzim v roce 2002 k nám přišel kocour Kvido. Jeho vstup do naší rodiny byl naprosto originální. My jsme si totiž nevybrali jeho, ale on si vybral nás :-). Asi od srpna k nám začal chodit na zahradu, hrál si s námi, rozuměl si s naším psem Arykem i s Čertínkou dovádějící po stromech. Dávali jsme mu pravidelně do kůlny granule a mléko, občas s rohlíkem, to totiž moc miluje.

S postupujícím podzimem se noci stávali chladnější a tak Kvidík dostal do kůlny košík plný sena. Jenže on se rozhodl, že bude bydlet s námi v domě...

A jak toho docílil?

Sedával u dveří, a dělal smutné kočičí kukuče, znáte to, když kočka něco chce, jak se umí tvářit :-))). Ale úplně mně dostal, když jsme šli s přítelem na hřbitov. Kvidík šel s námi, pěkně vedle nás si to došupajdil až na hřbitov, naprosto způsobně si sedl u hrobu babičky, jakoby věděl, jaká to byla milovnice koček, počkal až zapálíme svíčky a zase důstojně kráčel s námi domů.

Ten večer u nás začal bydlet v domě.
Kvído k dědově snídani připraven (19 kB)

Dodnes nevíme odkud přišel, pan doktor při prohlídce říkal, že jsou mu tak dva roky a že je to výstavní venkovský kocour. Má nádherné dlouhé nohy a kouzelné svalnaté tělo.

Všechny tři kočky máme kastrované a tak se nemusíme bát, komu bychom dali koťátka. Máme ty naše kočičí přátele moc rádi a život bez nich si neumíme představit.

Pravidelně nad ránem vstávám, a pouštím vyspinkanou Čertínku a Kvidíka na procházku. Čertínka vždycky přijde a pusinkováním mně upozorní, že už je čas je s Kvidíkem pustit ven. A když Čertínka náhodou zaspí, tak se jde přihlásit Kvidík, který mi přešlapuje na polštáři u hlavy. Každá naše kočkule má jinou povahu a nás baví je pozorovat, ale to by bylo na dlouhatánské povídání :-)))...

Víte, moje babička říkávala: "Kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi". A já se s jejím názorem ztotožňuji. Myslím a ze zkušenosti vím, že je jedno jestli je člověk mladý nebo starý, jestli bydlí na vesnici nebo ve městě, záleží na tom, jaký opravdu je a podle toho se chová i ke zvířatům.

Petra V.

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Čtyřletý peršánek hledá bydlení Kocour Mikeš, přítulný červený peršan s delším nosíkem, hledá bydlení bez dalších koček. Mikeš je bývalým chovancem Azylu pro opuštěné kočky LUCKY (Černiv), v jeho stávajícím domově se bohužel projevila silná alergie majitelky. Paní nechce kocourka stresovat převozem zpátky do útulku, proto se dočasně odstěhovala a usilovně pro něj hledá nový domov. Kocourek se aktuálně nachází v Jihlavě. Pokud byste měli o tohoto fešáka, který lidi miluje, ale další kočky nesnáší, zájem, volejte 607 848 992 nebo 602 410 064. Podrobnější informace o Mikešovi. Perská kočička Činčucha
Virtuální adopce Myslíte si, že čistokrevné kočkly mají jednodušší život, než ty obyčejné? Že když si někdo kočku koupí za několik tisíc, nevyhodí jí na ulici? Opak je pravdou... nedávno jsme měli v útulku siamky, orientálky, balinésky i barmy - s PP a cenou od 6 do 30 000 Kč (víc je o jednotlivých číčách na našich stránkách - www.kocici-utulek.cz).
V tuhle chvíli ale potřebuje pomoci Činčucha. Tu nepřinesli do útulku majitelé - ti jí rovnou vyhodili do zimy :-(. A jak víme, že vyhodili? Nikdo jí nehledá, nikde není vylepený inzerát, nikdo neobvolává útulky... zubožená, kdysi krásná, kočička nikomu nechybí :-(((. Více si o ní přečtete v úterní Dumce. Petra Ondráčková

Zveme Vás na 5.Celostátní umísťovací výstavu opuštěných koček,
která se koná v neděli 2.5.2004 v paláci Lucerna Cílem výstavy je najít nový domov útulků z celé ČR i od soukromých nálezců, kteří jim poskytli dočasnou péči. Výstava je otevřená pro všechny opuštěné kočičky - více na www.kocici-utulek.cz. V tuto chvíli se ještě mohou hlásit ti, kteří by od nás potřebovali touto formou pomoci (účast na výstavě je zdarma) a také dobrovolníci, kteří by nám chtěli s přípravou výstavy pomoci.
Sdrečně Vás zve Petra Ondráčková, jednatel Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi, tel.: 603750487

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky