Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  BROUCI: Broučínek (Lumír O.Hanuš)
 
27.5.
Jarní práce na záhoně (Marie Crossette)
26.5.
Vitamín B na klíšťata (Marie Crossette) / Jak jsem vstoupil do služby u kočiček (A.Galík)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004

Jarní práce na záhoně

Kočky na záhoně (18 kB) Na zahradě mám zeleninový záhon. Není nijak veliký, pouze obdelník o velikosti asi 4x8 metrů. Přesto na něj namačkám nejméně 40 sazenic velkých bachratých paprik a stejný počet rajčat, kterým se tu vzhledem ke kyselé půdě a vysokým teplotám skvěle daří a protože s manželem oba milujeme lečo :-).
Smoky provokuje Dixie ke hře (15 kB)

Z jarní zeleniny seji pouze kedlubny, řekvičky a kopr, ostatní se nevyplatí (je tu brzy moc horko) a raději si to koupím v obchodě. Tuhle jarní zeleninu mohu sít už koncem ledna a první mrazík se pak dá očekávat asi začátkem listopadu, takže záhon rodí opravdu dlouho...
Dixie připravena vyrazit (18 kB)
Jako každý rok, tak i letos mi při jarní práci na záhoně obě kočky zdatně asistovaly :-). Rytí záhonu je pro ně vždycky velkou zábavou. Obě náramně zajímá, co se skrývá pod rýčem zvednutou hromádkou hlíny a naopak se jim vůbec nelíbí, když jim "zasypu" jejich zvědavé čumáčky :-).
Smoky nasává jarní vzduch (21 kB)
Také sesýpající se hlína má pro ně svoje kouzlo, protože do těch různých hrudek a malých kamínků se dá přeci packou tak krásně "cvrnkat" a honit je. A což teprve když sázím do země koupené sazenice! To mně zase musí těsně u ruky kontrolovat, zda jsem pro ně vyhloubila tu správnou jamku :-).
Když v ní zahlédnou kamínek, musí ho pacičkou vyšťourat ven, nebo mi naopak nějakou tu hrudku do jamky přihrnout. Práce mi při téhle jejich asistence sice nejde moc rychle od ruky, ale zase se při ní hodně nasměji :-))).
S uhrabováním hlíny po lednovém rytí se nijak nezatěžuji, byla by to jen zbytečná práce navíc. Zemina má jen drobné kamínky, je krásně měká, sypká a o zarovnání hrbolatého povrchu a rozmělnění případných větších hroud se postará jeden z našich mohutných lijáků.
Část záhonu pár dnů po zrytí oseji a zbytek odpočívá, dokud asi o měsíc později nekoupím sazenice. A to je doba, kdy se na něm kočky nejvíce vydovádí. Buď se na záhoně jen tak rozvalují, nebo leží s bříšky přitisknutými na hlíně a přešlapují zadníma nohama, aby pak jedna na druhou nečekaně vyrazila.
Smoky se vyvaluje na záhoně (16 kB)
Je známé, že slepice a ptáci vůbec se rádi popelí a že psům dělá velké potěšení vyválet se ve všem možném. Proč se ale popelí také kočky je mi záhadou :-/, ale obě to dělají s takovou rozkoší, že nemám to srdce jim radost kazit.
Chodí pak domů s hlínou doslova vmasírovanou do kožíšků a já je nestačím otírat mokrou žínkou. Jednak nestojím o to, aby takhle špinavé chodily po domě či skákaly na postele a také nechci, aby si hlínu samy slízávaly a pak od toho třeba byly nemocné.
Zabránit jim v téhle špinavé zálibě vlastně ani nejde. Jakmile je pustím na zahradu, během krátké chvilky si to namíří právě na záhon a pak už je na okřiknutí pozdě. Vyvalovat se v hlíně baví obě kočky, ale Smoky to dokáže tak dokonale a s takovou vervou, že se její šedivý kožíšek během několika vteřin přebarví na hnědo :-).
Nikdy jsem neviděla, že by se tu hlínu pak ze sebe snažily nějak vytřepat, nebo v trávě vytřít, zřejmě to ani neumí. Běhají pak po zahradě takhle hnědě vymustrované, dokud se neuráčí přiběhnout dovnitř, kde je co nejrychleji chytnu a hodně mokrou žinkou jim dokonale vytřu kožichy.
Smoky téměř přebarvená do hněda (14 kB)
Čisté ovšem zůstanou pouze tehdy, když už je nepustím ven - v opačném případě, si to zase namíří rovnou na záhon a mně nezbyde než nově napustit dřez vlažnou vodou. Někdy takhle kočky myji pětkrát i víckrát za den.
Ze začátku, když viděly, jak se k nim blížím s něčím mokrým v ruce, snažily se přede mnou utéci :-). Časem ale zjistily, že jednak nemají šanci (a koupel by se jim líbila určitě mnohem méně) a jednak přišly na to, že ono to není zase tak nepříjemné...
Po mokré masáži totiž vždycky následuje krátké česání a to mají obě kočky naopak moc rády :-). Pokaždé z nich vyčešu chomáčky krátkých spodních chlupů, které jsou možná důvodem jejich hliněné masáže, protože je v kožíšku svědí.
Umyté a vykartáčované krasavice pak slupnou nějaké to sousto, chvilku okouní v domě, ale po chvíli už zase šupajdí ven, aby tam... hádejte co!
Smoky natažená mezi sazenicemi (16 kB)
Jakmile jsou sazenice v zemi, musím pak záhon denně po ránu pravidelně zalévat nejen proto, aby vše rostlo, ale hlavně proto, aby zem byla na povrchu vlhká. Jedině tehdy totiž přestane záhon kočky zajímat (vyvalovat se v blátíčku se jim nechce) a sazenice tak mají šanci povyrůst. Přesto ale chodí "kvalitu hlíny" pravidelně kontrolovat a když zjistí, že jsem nestihla zem včas postříkat, jsou hned ve svém živlu :-).
Pak se občas stane, že mi nějakou tu sazenici zlomí, protože konec konců je to moje vina, že jsem jím "zamořila" hřiště nějakým zeleným plevelem:-).
Jakmile se rajčata a papriky rozrostou do keříků, ani suchá hlína už kočky neláká, protože na záhoně není dostatek místa na hraní. Navíc je pak už venku takový žár, že kočky zleniví a místo honění raději prospí den někde v chládku pod keři.
Marie Crossette, USA          

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední loňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Letos k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Přispějte na operaci postřelených koček
V souvislosti se střílením na kočky v Černošicích, kterému zatím padly za obět tři kočky a dvě byly postřelené, prosí První společnost za práva koček hodné lidi o příspěvek na veterinární péči o dvě postřelené kočky, kocoura Zrzínka a kočičky Kačenky. Tyto náklady se už vyšplhaly na 6 690 Kč. Číslo účtu První společnosti za práva koček je 756 098 001/2400 (příspěvek je možné odečíst z daňového základu). Všem dárcům předem děkujeme. Článek o střílení na kočky v Černošicích, vyčíslení vet. nákladů na léčbu Kačenky a Zrzínka.
PSOZ prosí o pomoc (24 kB)

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci