Kočky a já
Jak se vybral Píďa, kamarád pro Kačenku
(6. část)
V prvním dílu jste se mohli dočíst, jak si Šišinka podmanila tatínka a jak byla na kastraci; ve druhém dílu jsme poznali novou hlavu rodiny :-), pastvu na chatě a začali léčit epilepsii; třetí díl byl o příchodu Oskárka k nám; čtvrtý díl popisoval ztracení a nalezení Oskárka na chatě a příchod Kačenky, v pátém dílu nás Kačka seznámila se sousedy.
Možná to mám v genech :-), nicméně když si Kačenka u nás trochu zvykla (dalšími výlety jsme ji už netrápili), začala jsem si u manžela připravovat půdu pro další přírůstek - Jindro, podívej se, Kačenka je tu celý den sama, nemá si s kým hrát, je jí tu smutno, je na nás moc fixovaná, potřebovala by přítele nebo přítelkyni!
Překvapeně jsem zjistila, že si Kachna manžela omotala pevně okolo prstu, pardon drápku, pro Kačenku všechno :-), že ano:-), a tak manžel bez problémů souhlasil.
Kam jinam pro druhou kočičku, než k panu doktorovi gynekologovi. Tentokrát jsme ho zastihli doma, v domečku se to jen hemžilo chlupatými miláčky. Byli všude, pod peřinou, na sporáku, za komínem, v oknech, pod nohama i nad hlavama. Manžel si vymínil, že když jsem si Kachnu vybrala já, teď je to na něm...
Dopadlo to ale úplně jinak :-).
Vybíral, vybíral a najednou na něj takovej malej mourovatej kocourek hupsnul. Byla to legrace:-))), protože manžel je chlap jako hora a kocour musel zdolat převýšení skoro dva metry. Objal ho okolo krku a začal mu olizovat bradu (ze své zkušenosti vím, že to není nic příjemného, protože se manžel holí jen jednou týdně).
Tím bylo v podstatě vyhráno.
Od pana doktora jsme se dověděli, že se jmenuje Fíďa, ale byl to natolik "píďalkovitý" tvoreček, že jsme mu to trochu změnili na Píďu :-).
Píďa byl roční kocourek, s moc milou povahou, asi také díky tomu, že vyrůstal v početném stádu koček, stále obklopen lidmi a neměl za sebou žádnou špatnou zkušenost, nejenže hned nezaplul za gauč, ale chudák se chtěl okamžitě kamarádit s Kachnou :-). Se zlou se však potázal :-(.
Kačka syčela, utíkala před ním, jen se jí kejtky míhaly a vůbec neprokazovala žádnou vděčnost za nového kamaráda. Ovšem Píďa byl jak čtvrtodenní zimnice :-), takže nakonec rezignovala a postupem času se z nich stali opravdoví kámoši.
Na spaní se také domluvili, takže Kačenka mi zatěžkávala nohy a Píďalka si rezervoval půlku mého polštáře :-). Když měl splín nebo trpěl nedostatkem pohlazení, omotal se mi okolo krku jako šála :-) a spokojeně usnul.
Byl to také první kocourek, kterého jsem viděla hrát si s vodou. Ne že by si lehal do umyvadla, ale do konývky na zalévání květin s oblibou strkal packu a tu si pak olizoval. Byl moc slaďoučký, jak tam tak soustředěně pracoval, pod sebou nerezovou misku s vodou, která ho naprosto nezajímala.
Píďa ovšem prokázal také jistou obratnost, která se mi vůbec nelíbila :-/. Stal se z něj popelář. Ne že by lezl do popelnic, kdepak! Ven se žádná naše kočka nijak nehrne, takže zůstávají doma, jako doplněk gaučů, okenních parapetů a postelí. Píďu ovšem nepřestával zajímat náš odpadkový koš a stále nemohl pochopit, proč jeho páníci vyhazují tak dobré věci k jídlu nebo takové, s kterými se užije hrozná legrace :-)!
Například taková skořápka od vajíčka, to je v podstatě obojí! Nejdřív pořádně vylízat zbytky bílku a pak roztahat a roztahat a roztahat po jednom, druhém i třetím pokoji. Ona se samozřejmě zápalem boje brzy rozpadne, ale to nevadí! V koši je jen málokdy skořápka pouze z jednoho vejce!
Takže po příchodu z práce jsme měli občas obal z vepřové kýty zachumlaný v posteli :-/, po koberci se válely nadrobené skořápky spolu s vatovými tampóny a slupkami z jablek a od salámů :-(. Píďa nám to vždy s hrdostí předvedl a vyžadoval pochvalu :-). Nepomohlo kázání ani menší štulec, takže jsem vyzkoušela poslední věc, která mě napadla - nasypala jsem nahoru na odpadky trochu pepře.
Fungovalo to a Píďa nám tam přestal lézt. Ovšem musela jsem každý čerstvý odpadek opepřit, protože Píďalka byl chytrý kocourek a přesně věděl, co je poznamenané a co ne :-/.
S příchodem Pídi se nám tedy o něco zvýšila spotřeba pepře :-).
Markéta Matějková
P.S.: Vzhledem k okolnostem, které jsem popsala v předmuvě, bych ráda toto povídání věnovala své mamince, která mě (možná netušeně) uvrhla do víru kočičích událostí.
P.P.S.: Protože mourovatí jsou: Kačenka, Oskárek, Čenda, Kryštof a Ťapinka a rozeznáme je jenom my, budou popisky fotek se do zítřka potvrzeny či změněny :-).
Pokračování za 14 dní.