| |
Kočky a já
Nález a vyléčení Prcka
(12. část)
V prvním dílu jste se mohli dočíst, jak si Šišinka podmanila tatínka a jak byla na kastraci; ve druhém dílu jsme poznali novou hlavu rodiny :-), pastvu na chatě a začali léčit epilepsii; třetí díl byl o příchodu Oskárka k nám; čtvrtý díl popisoval ztracení a nalezení Oskárka na chatě a příchod Kačenky, v pátém dílu nás Kačka seznámila se sousedy, v šestém dílu si nás vybral Píďa, kamarád pro Kačenku, v sedmém dílu odešel Píďa a manžel objevil v letenském tunelu kotě, v osmém dílu se popisovalo, jak Kryštof terorizoval ostatní kočky, v devatém dílu se popisovaly Kryštofovi lumpárny, v desátém dílu se odchytila a domestikovala Ťapinka, v jedenáctém jsme udělali z Čendy - kočky venkovní - kočku domácí.
Zatím (naprosto záměrně použité slovíčko) je posledním a myslím, že i nejúžasnějším počinem mé mamky tvoreček, který dlouho neměl jméno, protože u něj byly důležitější jiné věci, jako například zachránit mu život. Pracovně se mu nejdřív začalo říkat Černoprd, když bal na tom lépe Černochod a teď je to Prcek. Je to jediný kočičák v našem stádě, který není mourovatý. Je to černoch v tunelu :-).
Nicméně, abych se dostala k tomu, co se vlastně stalo. Jednou šla mamča na oběd a jedna z nemocničních koček (lépe řečeno malinké kotě) před ní neutekla. Mamče to bylo divné, protože jelikož v nemocnici pracují i cizinci z Ukrajiny, tak kočky moc dobře vědí, že jsou pouhý článek v potravním řetězci, a mizí :-(((.
Tahle zůstala sedět, ani se nehnula.
Mámě to nedal, podívala se blíž a viděla, že kotě má místo očí boule, je celé vyhublé a nepohyblivé. Takže oběd vzal za své a milé kotě putovalo do skříňky v kanceláři, kde má mamča přechodné ubytování pro jakoukoli kočku z našeho stádečka, když se jede k panu doktorovi.
Černoprd se do ordinace dostal velmi brzo, hned jak pan doktor Naxera nastoupil směnu. Tam zjistil, že očíčka má zaplombovaný hnisem, protože v nich má infekci, a že má pro kočky smrtelnou kočičí chřipku. Navíc bylo v takovym stavu, že usoudil, že ještě jeden den venku a umřelo by...
Následovaly injekce, mast s antibiotikama na oči a další den znova a ten další také. Máma málem upadla, když jí pan doktor řekl, že žádné peníze nechce...
Problém byl, co s drobečkem, když má takovouhle nemoc, mamča ho nemohla vzít domů, aby se naše nenakazily, takže se to vyřešilo tak, že přespával ve skřínce v kanceláři a na víkendy ho máma podle rozpisů přidělovala kolegyním, které měly tu smůlu a nebyly majitelkami něčeho přítulného :-).
Celé patro ho chodilo opečovávat a když Černoprd otevřel jedno očíčko, všichni se div nezjančili. Jak je rozlepil obě, otok trochu ustoupil a bylo vidět, že se přes obě dvě očíčka táhnou šedivé blány, jak je infekce poškodila. Pan doktor ale řekl, že když bude mít štěstí, bude vidět.
Černochod se měl čile k světu, bylo vidět, že se mu ulevilo a nemoc ustupuje, z čehož měly radost všechny máminy kolegyně. Na druhou stranu, nastala trošku potíž, protože začal mít Prcek roupy a už nebral tak důvěřivě a oddaně všechny sirupy a léky, které mu mamina nabízela.
A bylo to horší a horší.
Čím víc, se Prckovi zlepšovalo zdraví, tím větší boj nastával při aplikaci léků. Ze šedivých blán na očích se staly jen takové šedivé tečky uprostřed a Prcek i reagoval na prst a otáčel se za ním, takže to bylo v pořádku.
Nastal čas, kdy mu kancelář začínala být malá, takže se máma rozhodla pro risk a nasadila sestře do bytu třetí kočku. Vlastně kocoura. Ne - kocouří kotě. Obě ho alespoň mechanicky izolovaly od Tlapany a Čendy, ale kdo neviděl dvě zvědavé kočky z jedné strany zástěny a jedno zvědavé černé kotě z druhé strany, jak po nich tlapkou hrabe skrz škvíru, nepochopí.
Prostě pokud kočky chtějí být spolu, dokážou to i přes tůhý lidský odpor, takže po necelých čtrnácti dnech se Prcek naučil metr vysokou zástěnu přelézt. Usoudily jsme, že pokud mu tohle nedělá problémy, tak už je zdravý a se souhlasem pana doktora jsme mu jen pravidelně vykapávaly očka.
Dneska je to kočičák větší než Ťapka a miluje vodu :-). Myslím, že měl býti vydrou a v poslední chvíli si to pánbůh rozmyslel. Se sestrou se koupe ve vaně a dohromady s Ťapinou a Čendískem tvoří nerozlučnou trojku.
Markéta Matějková
P.S.: Vzhledem k okolnostem, které jsem popsala v předmluvě, bych ráda toto povídání věnovala své mamince, která mě (možná netušeně) uvrhla do víru kočičích událostí.
P.P.S.: Protože mourovatí jsou: Kačenka, Oskárek, Čenda, Kryštof a Ťapinka a rozeznáme je jenom my, budou popisky fotek se do zítřka potvrzeny či změněny :-).
Pokračování někdy příště, přesněji řečeno: až pokračování napíšu (tohle jsem měla v šuplíku :-)).
|
|
