| |
O našich kocourcích
VÝSTAVA PRO KOČKU
skončila úspěchem
VÝSTAVA PRO KOČKU, podzimní umísťovací výstava opuštěných koček, která se konala v neděli 14. listopadu 2004 v prostorách Chvalské tvrze v Horních Počernicích, byla velmi úspěšná. Ze 164 vystavovaných koček našlo nový domov 125. Na výstavu se přišlo podívat 1517 lidí, kteří svou vstupenkou, konzervou krmení pro kočky, zajistili, že kočky v útulcích mají zase na
čas do baštit. Podrobnosti najdete zde. Zuzana S.Fenclova
|
Už jsem vám jednou psala o našem kocourkovi Tadeášovi, jak jeho vzniklo jméno.
Na začátku srpna se nám Tadeášek přiotrávil, jen zvracel, apaticky. Tohle trvalo týden a nevěděli jsme z čeho to má. Dnes si myslím, že to asi byl postřik na mšice. Ten jsem aplikovala čtrnáct dní předtím, asi spadlo postříkané rajčátko a ten náš trouba si s ním hrál a při tom se přiotrávil :-(. Buďte opatrnější než já! Po týdnu denního chození k veterináři, injekcích a našem velkém strachu o něj, se uzdravil.
Po uzdravení Tadeáška jsme se s konečnou platností rozhodli, že nemůže být sám, protože na nás čeká jako pes v předsíni na rohožce :-). Po dobu naší nepřítomnosti nejí, snad ani nepije a nechodí ani na bedýnku na záchod (drží to a spěchá hned po našem příchodu třeba třikrát za sebou).
Protože byl velice čistotný a dvakrát by na bedýnku bez vyčištění nešel, koupili jsme ještě druhý záchod a dali ho na balkon. Ani to nepomohlo, bylo to zase jako dřív, čekal až vyčistíme jednu bedýnku a ještě než jsme jí dali na původní místo už se na ní dral.
Pak jsme šli vyčistit druhý záchod a on po použití prvního běžel za námi, někdy použil druhý, někdy jen kontroloval co děláme. A pak si počkal až vyčistíme první a použil ho zas…..
Tak jsme mu pořídili kamaráda - sibiřského kocourka Williama. Ten je malý uličník a úžasný mazel. Od první chvíle se ničeho nebál, okamžitě si prohlédl celý byt, ihned ochutnal z Tayovy misky i když jsem mu hned dala druhou misku pod nos. A hned se k nám měl a strkal nám hlavičku do dlaně, abychom ho hladili a chtěl se chovat.
První večer se ho Tadeášek bál - brečel až vyl. Druhý den už malému jenom uhýbal, a to i od misky s krmením a jen za Williamem chodil a ve výrazu se jasně zračil údiv: "CO TO TEN MRŇOUS DĚLÁ?".
Třetí den už měl všeho asi dost a konečně si uvědomil, že je Willi prcek. Poprvé dal najevo, že si nenechá úplně všechno líbit. "Vem si všechny hračky, ale NA BRKO Z BAŽANTA MI SAHAT NEBUDEŠ! Nažer se, ale KAPUCCINO JE PRO MNE!" (Tadeášek je "drogově závislý", miluje kapuccino, tak dostává lžičku nebo dvě ochutnat.)
Po týdnu se spolu kočičáci začali honit a hrát si, dnes už je to dvojka k pohledání. William naučil Tadeáška všemožným lumpárnám. Takže: Tay ví, že se nesmí na stůl, ale leze-li tam Willi, tak on musí taky.
Nebo se mu při honičce schovává - vyskočí na stůl, přitiskne se na něj a kotě běží dál až na balkon a nevšimne si ho. To pak Tay radostně seskočí, mňoukne a běží zpět do dětského pokoje. Willi má zase schovávačku v malé předsínce a na pomalejšího Tadeáška skoro vždycky vybafne :-). Ten se lekne, dá mu pár pohlavků, pak se chvilku kočkují a opět začne honička :-).
Tay zase na oplátku učí Williho "prát se". A chce mít stále přehled kde je Willi. Jinak ho hledá - chodí po bytě a mňouká úplně zřetelně "KDE JE?". Odpoledne si vždy zdřímnou a pak jsou večer plní sil a řádí až do deseti, někdy i déle.
A ještě jedna legrace je s nima: Tadeášek "žaluje" na Williho, když leze na akvárium podívat se na křečka Béďu. Upřeným pohledem se na Williama dívá a když si toho nevšimneme, zamňouká jako když ho něco bolí. To hned zbystříme, co se děje - a pak už si toho hypnotizujícího pohledu musíme všimnout :-).
Willi se už také naučil, že k papouškovi Vlastíčkovi nesmí - to dodržuje. Ale když jsme doma a Vlastíček si vyletí z klece a sedne na dveře, oba kocourci se svorně natahují do výšky a dělají, že ho chtějí chytit. A při tom se oba na nás dívají, jestli jsme si toho všimli.
Velice často sedí svorně před akváriem a sledují rybičky. Pozorovat ty dva je prostě úžasně zábavné a pro mne mockrát lepší než televize :-).
Když češu Tayho, chce mi kartáč Willi vzít, asi si myslí, že Taymu ubližuji, nebo co. A Williho zatím nedokážu česat bez boje o kartáč. Problém je i se čtením a psaním, okamžitě si chtějí oba lehnout přesně do knihy či časopisu v místě kde čtu nebo píšu a hned kradou tužky.
Oba chtějí pomáhat s každou prací, nejlepší je, když sedí na ruce nebo těsně pod ní při šití, při žehlení se motají pod nohama a snaží se strhnou kabel. Při práci v kuchyni zase oba leží těsně za mnou, Willi se ještě někdy pokouší vylézt na linku, aby lépe viděl, to už ale Tadeášek nedělá.
Manžel vyrobil kocourkům "vyhlídkový botník" na menší - pracovní - balkon. Na druhý balkon - naši "zimní zahradu" jsme dali "kočičí strom", který jsme měli v pokoji a do pokoje koupili větší. Takže teď kocourci mohou šplhat (a také šplhají!) všude do výšky, vyhlížet na svět za okny a vyspávat, kde je napadne.
Stejně ale spí nejčastěji na křesle nebo na židli. A v noci s námi v posteli, Tay nejraději v nohách a Willi zatím ještě na mém rameni, tak jak to v jeho věku dělal Tay.
Zuzana
P.S.: Fotku Tadeáška jsem už jednu poslala, teď posílám i Williamka.
|
|
