Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: KYTIČKY: Orchis galilaea ve fialovém - orchideje 15 (Lumír O.Hanuš)

9.3.
Jaká byla/jsou jména mých koček (Ivana Jirková)

8.3.
Jména našich kočiček a ještě něco málo k tomu (Gabriela)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Jaká byla/jsou jména mých koček

Fešák Čiko (13 kB) Není to tak dlouho, co paní Crosette provokovala nás kočkomily, abychom napsali, podle čeho naši broučínkové dostali svoje jméno. A tak jsem se dala do vzpomínání. Už mi životem prošlo hodně kočiček a kocourků, takže je na co.

Náš první kocourek byl černý Onyx. U něho se to jméno nabízelo samo. Když ho maminka přinesla, bylo to takové černé nic, ale už tehdy měl kožíšek lesklý a uhlazený, ne nepodobný tomu kameni a k tomu zářící jasně žluté oči, neuvěřitelně šikmé. Prostě kočičí vznešenost sama, takové zvířátko se přece nemůže jmenovat nějak obyčejně.

Další na řadě byla (vlastně byl) Julinka. Říká se, že všechny kočky jsou krásné. No, to se o Julince opravdu říct nedalo. Děti z ulice nám přinesly velkou, neobyčejně špinavou kočku - šedobílou a březí, jak jsme se domnívaly. Když se nám jakžtakž podařilo Julinku očistit (za cenu slušné dávky naší krve), zjistily jsme, že je to starý, tlustý kocour :-), opravdu strašně ošklivý a zlý, který odmítal dodržovat i jen základní hygienu :-/. Moje maminka mu dala, ještě v době, kdy jsme si myslely, že je to kočička, jméno Julinka, když je tak ošklivá, ať má alespoň hezké jméno.

Pak přišla další kočička, Astarte, neboli Ištar. To byl opět dar od dětí, které to kotě chytily s rodiči někde u lesa, ale kotě bylo strašně divoké, tak šup s ním k nám. Bylo to takové světle mouraté mrně, útočné a kousavé, divoké jako ďábel. Vyrostla z něho nádherná černá kočka s hnědým mourováním, krásná, přítulná a hodná. Ale velmi svérázná. Jméno dostala podle kočičí bohyně - maminka v té době četla historický román.
Máša sedí v proutěném koši (12 kB)

Z Astinčina prvního vrhu nám zůstala stříbrná mourinka, o které můj strýc z Pardubic prohlásil, že je podobná jeho sousedovi, kterému říkali Papunda, tak dostala tohle jméno po něm :-).

Z druhého vrhu zůstalo strakaté kotě - dnes se tomu říká želvovinové - také kočička, Zuzanka. Byl to takový roztomilý drobek a jméno se k ní hodilo.

Pak bylo delší dobu kočkoprázdno, až po několika letech přišel další černý kocourek.

Přijeli jsme s dětmi na chalupu, a ještě než jsme vůbec stačili dorazit k nám, viděli jsme u sousedů na zahradě kočku s koťaty. Moje děti nedaly pokoj, dokud ze sousedky nevymámily černé kotě. Malinké, nebylo mu víc, než tak šest týdnů, rozčepýřené černé klubíčko. Sousedka byla ráda, že jsme si ho vzali, i když to komentovala, že stejně zajde. Ani ho to nenapadlo, vyrostl z něj krásný, a strašně hodný kocourek. Podle toho, jak tehdy vypadal rozježeně, každý chlup jiný, dostal jméno Čertík. Na rozdíl od toho jména, to byl ale moc hodný kocourek s povahou spíš andělskou.

Po Čertíkovi přišla Micinka. Tu sebral můj prostřední syn nějakým dětem, které jí trápily. Takové šedobílé a strašně chlupaté kotě, které se později změnilo v krásnou černobílou dlouhosrstou čičku. A kluci rozhodli, že to bude Suzanne, což ovšem ona odmítla, a naprosto na to neslyšela. Takže se Suzanne změnila na Zuzanku, ale ani to se jí nelíbilo.
Miky pozoruje (8 kB)

Jednou jsem prohlásila, že je to taková micinka. A na to slyšela, takže, přes tuhý odpor kluků, zůstala přes třináct let Micinkou...

Ještě za Micinčina života, po smrti mojí maminky, jsme jí pořídili kamaráda. Vybrali jsme si ho na jedné z prvních umisťovacích výstav, je to stříbrný mourek a jmenoval se Honzík. To ale odmítl náš Petr, protože Honza je můj nejstarší syn a Petr prohlásil, že se ten kocourek nebude jmenovat jako jeho brácha, takže mám Šimona.

Pak přišla malá černobílá slečna, která už měla jméno Markétka, které se nám líbilo, takže jí zůstalo.

Několik dní po příchodu Markétky umřela Micinka :-(, a doma zůstaly dvě kočky.

V té době se ke mně přistěhovali na čas Petr se svou přítelkyní Irenou, a jejich kočičkou, také z umisťovací výstavy, krásnou, velmi štíhlou mourinkou. Jmenovala se Twiggi, ale už domů šla jako Mášenka.

A, aby nebylo koček málo, přinesla si Irena z další výstavy malého černého Pepíčka.

Když se pak mladí se svými kočičkami odstěhovali, zdál se mi byt strašně prázdný. A tak, když jednoho dne vylezl zpod auta malý černý kocourek, a tvářil se, že by se mnou šel domů, nebránila jsem se. Takže mám Filípka.

A je nás víc :-).

Tak, to by byly moje kočičky domácí.

Ještě je dlouhá řada kočiček pouličních.
Kočička Kitty (6 kB)

Těm jsem dávala jména podle nápadu, nebo nějaké zvláštnosti, například Pajdulka s chromou pacinkou, skvrnitá.

Puňta nebo Cvrček, kterého jsem jednou tak oslovila, jemu se to zalíbilo a hned na to slyšel. Nebo Čumák, kterého tak pojmenovali původní majitelé, kterým utekl.

Poslední moje pouliční kočička je Panenka. To je krásná a drobounká kočička, která dělá dojem plyšové hračky :-). Jinak to byli Princezna, Mourinka, Mourek, Kuba, Lízinka, Sašenka, Šmudla, Špunt a další, tak, jak se mi na ulici objevovali a mizeli. Prostě nepřeberné množství kočiček všech barev a velikostí.

Ivana Jirková

P.S.: Už jsem vyčerpal všechny fotky koček paní Jirkové, takže k jejímu povídání o jménech přikládám pár fotek kočiček Bebitky. Snad o svých jménech taky napíše... Ferda

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

VÝSTAVA PRO KOČKU V neděli 3. dubna 2005 se koná v prostorách Chvalské tvrze (Praha 9, Horní Počernice) VÝSTAVA PRO KOČKU - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího, nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin.
Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířata (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky.
Podrobné informace o výstavě najdete na Kočky-online.cz.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky