Jelikož kočka Kiki podlehla dlouhé těžké nemoci, rozhodla se její panička, že si opatří náhradu. Tak dlouho čekala na bílozrzavou kočičku, až si nakonec odnesla z útulku v Porubě černobílého kocourka! Teprve doma zjistila, že obdržela vadné zboží a že na pozdější reklamace nebude brán zřetel :-)

Stejně jako Kiki, ani kocourek Miki si nemůže omotat ocásek okolo předních tlapek. U kočky Kiki to ovšem bylo způsobeno tím, že vzhledem k délce ocasu byla, no řekněme, hodně plnoštíhlá :-). Na druhé straně - uměla zapráskat ocasem o podlahu tak, že to bylo pořádně slyšet...

Kocourek Miki má v této době 7 měsíců a nadměrná váha mu zatím nehrozí (míry a váhu neuvádím, protože ještě samozřejmě roste), ale s ocáskem je to horší.

Ve skutečnosti je ocásek normálně dlouhý, ale svinutý - přesněji řečeno, ve dvou místech zalomený o 180° a těsně poskládaný. Na snímku 3 to není vidět moc jasně, ale jistě chápete, že kocour nemá rád, když mu někdo sahá na ocas, možná ho to i bolí...

Neví se, jestli je to deformace od narození nebo následek nějakého úrazu. Konec ocásku je ale živý, takže snad nehrozí, že by byla nutná pozdější amputace. O něčem takovém jsem nedávno četl, ale tam šlo o malé kotě. Miki s tím žije evidentně už dlouho, ne-li od narození.

A ještě jedna věc mě překvapila: Miki je přísně vedený a nesmí na stůl. K jeho umravnění slouží kočičí strašidlo - plechovka, ve které jsou nasypány hřebíky. Té se opravdu bojí. Stačí zachrastit a kocour zajede pod postel.

Dnes mě při pohledu na obrázek plemene Japonský bobtail napadlo, jestli Miki nebude kříženec bobtaila? Anebo "nepodařené" kotě, které chovatel zavrhl? Protože jeho ocásek je samozřejmě na čistokrevnou kočku tohoto plemene příliš dlouhý. Ale podobnost, alespoň z laického pohledu, tady je.

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

VÝSTAVA PRO KOČKU V neděli 3. dubna 2005 se koná v prostorách Chvalské tvrze (Praha 9, Horní Počernice)  VÝSTAVA PRO KOČKU - jarní umísťovací výstava opuštěných koček. Vybrat si mňoukajícího spolubydlícího, nebo jenom přispět opuštěným číčám pohlazením či něčím dobrým na zub budete moci od 10 do 17 hodin. Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet koček a shromáždit krmení pro ta zvířata (hlavně nechtěná koťata), která se na jaře do péče útulků, ochranářských organizací i soukromých pečovatelů dostanou. Proto je také vstupenkou na výstavu konzerva krmení pro kočky. Podrobné informace o výstavě najdete na Kočky-online.cz.