Za Černouškem Černoušek - moje nejmazlivější kočička mne opustila na konci letošního ledna. Chudinka - čekala až se vrátím z hor a přišla do domečku a já ji tam pak ráno našla :-(((. Ale myslím, že umřela bezbolestně. Bylo jí jen 7,5 roku, což na venkovní kočku je sice dost, ale vzhledem k péči, kterou mají a i k tomu vyhřívanému domečku, jsem si myslela, že by tady mohla ještě dlouho být. Blanka K.

 

V roce 2003 v dubnu, jsem jela do Zlenic na chatu se sestřenicí, která mě předem upozornila - "Jsou tam kočky !"

"Jaké kočky ?" podivila jsem se.

No dozvěděla jsem se to zakrátko.

Nejen že tam byly, ale některé byly i březí.

A bylo jich požehnaně.

Tříbarevné dvě, černobílá, dvě mourobílé (Týna a Líza) a k nim černý kocourek - celkem šest.

Ze svého rozhodnutí se nastěhovaly v létě 2002 - jak se postupem doby ukázalo, k pí Kroupové, která je pak s manželem jezdila v zimě pravidelně krmit (sníh nesníh) a teď jí čekalo toto nadělení.

Nechala jsem jí tam prostřednictvím dalších sousedů telefonní číslo a když mi zavolala, tak to začalo.

Zapojila jsem do této dobrodružné hry svojí kolegyni Milenu Z. (ta pak poskytla kočkám azyl po kastraci).

Společně jsme kočky po dvojicích vzaly vykastrovat, ale obě trojbarevné - Micka a Šmoula, stihly mít nejdříve koťatka (každá 3) a tak celkem jich náhle bylo o šest víc.

Když jsme naivně myslely, že z nejhoršího jsme venku, tak kočky informovaly jednu svojí - zřejmě vzdálenější příbuznou - mouro-bílou Cilku, že je tady skvělá porodnice s veškerým zaopatřením a během tří dnů jsme měli ještě další tři koťata.

Výběr to byl úžasný - 7 dospělých a 9 koťat ! CELKEM 16 KOČEK.

Dva krásní dokonale rezaví kocourci, dva veselí rezavo-bílí, jeden mouro-bílý, jeden mourovatý, dvě kočičky mourovaté se zlatým přelivem a jedna bílo-mourovatá, velmi rozomile vypadající (pojmenována Bublinka).

Ale najděte místa pro tolik koťat.

To bylo složitější než co jiného. Očkování jsme zvládli snadněji. Pak i kastraci Cilky (ta byla nejhodnější, asi byla nejvíc vděčná za to, že se jí pí Kroupová ujala).

Postupem doby se podařilo umístit rezavo-bílé kocourky, neb ti byli dobře ochočeni, zatímco rezaví byli bohužel velmi plaší, takže nebylo možno je někam dát, ačkoliv se každému velmi líbili.

Rezavo-bílí kocourci se přestěhovali do Louňovic u Prahy. Ten, který je na obrázku se stal věrným průvodcem svého majitele, chodil s ním jako pejsek i na nákup. Bohužel byl moc podnikavý, což se mu pak stalo osudným. Zřejmě na nějaké noční výpravě ho nějaké auto odhodilo a doufejme, že na místě usmrtilo. Majitel nejprve myslel, že kocoura někdo ukradl, tak byl krásný.

Dále jsme umístili všechny malé slečny, což bylo důležité, aby tam zase nezaložily další rod.

Dvě z nich (Kity a Bublinka) jsou teď až u Poběžovic a vede se jim dobře. Občas tam jezdívám a tak se s nimi vídám. Jsou taky na venkově, což se jim velmi líbí. Původně tam měla odjet jen Bublina, ale podařilo se mi přesvědčit majitele, že si vzali kočičky dvě. Krásně spolu kamarádí a co je zajímavé - mazlivá je Kitinka, která jakoby se chtěla odměnit za to, že si jí taky vzali.

Ovšem její sestřička Amálka udělala úžasnou kariéru. Bydlí v Praze a přes chodbu má dva kamarády - modré britské kocoury, kteří ji ohromně milují. Ona si z nich dělá legraci, ale je ráda, že si taky má s kým hrát. Vzhledem k tomu, že všechny kočičky už jsou vykastrované, nedozvíme se jak by zlenicko-britské vypadaly.

I zbývající kocourci našli své místečko a tak zůstali jen ti zrzounci a dospělí.

Dospělá, ale drobná Týna (mourobílá) mezitím přišla o ocásek, asi jí ho ukousl nějaký pes.

Koncem prázdnin se bohužel z nějaké dobrodružné výpravy nevrátila tříbarevná Šmoula a tak se počet ještě snížil.

Devět jich zimu pak přečkalo celkem dobře - mají tam kůlničky a v nich polystyrénové boudičky, staré kočárky s dekama apod. Jídlo jim v týdnu vozili Kroupovi a já jsem získala hodné kamarádky, kterým dodávám konzervy a jejich procházka vede v sobotu ke kočkám, které pak mají hostinu. Někdy tam taky zajedu a uvařím jim hejka nebo nakrájím hovězí srdce. To pak je opravdu podívaná. Venkovní kočky totiž nikdy nevědí, kdy příště jídlo dostanou a tak se vždy najedí do rezervy - což znamená maximálně a rychle.

Na začátku léta 2004 se bohužel ztratili oba zrzaví kocourci (už pěkní dospělí chlapíci), asi je vyhodil ten černý Čertík, který ve svém teritoriu jiné kocoury nechce. Micka se odstěhovala na letní byt a během léta zmizela i Týnička. Asi jí chudince chyběl ocásek při nějakém útěku. Tak to vypadalo, že zima bude v menším počtu.

Ale bylo to to jinak...

Přidal se nový zrzavo-bílý kocour (Čertíka se nebojí), který zřejmě neodjel s majiteli do Prahy, dále kde se vzali tu se vzali - černá kočička, mouro-bílé kotě, mouro-bílý kocour (asi tatínek) a Micka se k naší radosti vrátila z letního bytu. Tak jich bylo zase devět.

Tříbarevná Micka, černo-bílá Šmudla, mouro-bílé Líza a Cilka, Čertík a čtyři nově příchozí.

Už teď se třesu kolik koťat se nám chystá (třeba by mezi vámi byl nějaký zájemce ?). A to ještě neznáte kočičí příběh z Bělé pod Bezdězem.

Ale to zas, milé děti, někdy příště.

Blanka K.          

P.S.: K NAŠÍ RADOSTI - OBJEVILA SE TÝNA...

Ale je to opravdu tak jak říká pan Doležal, u venkovních koček člověk vždy trne, kolik jich bude a kolik se ztratí do příštího krmení (ať je to zítra nebo za týden, když je více krmičů).

Dále bych ještě chtěla ocenit laskavost Kroupových, kteří i ve velkých mrazech nelitují námahy a cesty a rozdělí se o svůj důchod s chlupáčema - řekla bych - téměř rovným dílem.
 

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

18. umísťovací výstava opuštěných koček PSOZ V neděli 15. května pořádá Pražský spolek ochránců zvířat již 18. umísťovací výstavu opuštěných koček. Místem konání je tentokrát Národní dům KDŽ (Náměstí Míru, Praha 2). Přijít si pro mňoukajícího kamaráda můžete mezi 10 a 17 hodinou. Vstupné je tradiční - konzerva krmení pro kočky. Podrobnější informace.