Jaké jsou naše kočky - Rézinka
No přeci úžasné!! Nejchytřejší, nejkrásnější, nejhodnější, nej..., no ale vážně. Dospívání našich kočiček mně přivedlo k tomu, zamyslet se nad jejich povahou, respektive povahami.
Vy, co máte kočičky vlastní, tak vy opravdu víte, že každá kočička má svoji povahu, že každá je jiná.
Rézinka - našla si nás a smíme tedy s ní bydlet :-) v našem vlastním domečku. To opravdu tak je, hned od začátku je celý náš dům její :-) a můžeme vlastně bejt rádi, že tam my a další dvě kočule smíme s ní ještě bydlet. Suverénní, krásně rezavá, postavou rozhodně nepřehlédnutelná, majitelka realit prochází majetnicky naším domem a zahradou.
Rézinka je prostě naše domovnice :-).
A znáte nějakou neukecanou domovnici? Rézinka taky ne, proto neustále kecá. O všem, kdykoli, kdekoli a patřičně nahlas.
Není včas v mističkách to, co tam má být ? "Hrrmmf, koukejte to napravit!". Jak to, že ještě nejsou otevřená naše VLASTNÍ dvířka na zahradu? "Vrrmmf, vrrá, uáá - sakra, já chci ven!". "Uíí,kvíí, hrmf,vrmf - bacha letím po schodech, řítím se a mám víc jak pět kilo, uhněte mi z cesty!!" Kecá stále, někdy ji podezřívám, že ani ona sama vlastně neví proč.
Taky jí říkáme tetka, nebo tetí.
Mrňatům dělá mamču, chůvu, vychovatelku a u všeho musí být, je to naše tetka starostlivá. Baští za tři, ani moc vybíravá není. Co mrňata nezbaští, naše tetka s chutí dojede. A protože baští hodně, musí taky dlouho trávit :-), tak dlouho spí a pohybuje se s důstojností sobě vlastní.
No, viděli jste někdy, aby se Naše Veličenstvo někam řítilo, když nemusí? Po pravdě, viděli, ale jenom kradmo, po očku, abychom si nezadali. Ona je Rézi totiž komicky nemotorná. Ona by i chtěla lovit míčky a plyšový myšky, i na skříň by ráda vyskočila. Než jí dojde, že je to jí nedůstojné, udělá pár skoků - neskoků, zakopne o vlastní tlapku a přerazí se právě o ten míček :-).
Pak zjistí, že se to pro ni vlastně nehodí, zamrmlá, zabručí a vznešeně odkráčí středem: "Tak mrňata, teď víte jak na to, tak už pokračujte v těch vylomeninách sami, mám důležitější věci na práci."
A fakt má.
Nevím, jak to dělá, ale "v reálu", tedy venku na zahradě, je nejlepší myšilov. Já ji podezřívám, že ona ty myši prostě ukecá :-), jinak to není možný. Vídáme ji, jak sedí a sedí, upřeně zírá na jedno místo a za chvílí hlásí: "zírejte, chvalte mě, padněte úžasem, nesu DALŠÍ myš.!"
A nastává fáze vrcholné diplomacie mezi námi a Rézinkou. Chválíme, zíráme a horečně vymýšlíme, jak milou myš zlikvidovat a Rézi neurazit :-). Ne vždy se nám to povede, střídavě vítězí obě strany, občas najdeme myší zbytky tam, kam rozhodně nepatří.
Nevíme, kde se u nás vzala. Byla určitě zvyklá na lidi, hned se chtěla mazlit, moc se dožadovala naší pozornosti. Zřejmě nepřišla z daleka, tlapičky růžové, ouška čistá, jedna či dvě blešky, nebyl jí ani rok. Někdo ji už prostě nechtěl, nikdo ji nehledal.
Teď je naše, naše paní domácí, naše milovaná tetka kočičí.
Romana
Dokončení - o Betynce a Raráškovi - zítra.
