Šintojka - Šiníšek - Šinedka - Šintó (srpen 2004)
(Moje kočičí rodina)
část 3.
Tak nám přivezli Šintó - v budoucnu můj mazlík, který se ale zprvu tak netvářil. Když se mi ji podařilo vytáhnout z díry kam se schovala, pádila na okno a tam trůnila celé dny. Můra dokonce první den po zjištění, že je zde nový vetřelec, nepřišla spát na noc domů - tak se urazila :-/.
Dadule zírala, co zas blbnu a já zírala na okno, kde bylo stočené malé klubíčko a vzpomínala, jestli jsem neměla nehodu a narkozu. Dveře na terasu otevřené, kotě neslezlo ze svého místa a tak šel den za dnem...
Teda 3 dny - chodila se akorát najíst a na záchod, ale to dělala potichu a honem zalezla. Pak nastal zlom a Šinka si řekla, že slušný chování jsme již viděly :-) a předvedla své šplhařské umění - bravurně dodnes leze po závěsech, záclonách, konzolích...
Po bytě lítala jako turbule a my s Darenkou akorát otáčely hlavou jako na tenise, abychom stihly aspoň něco :-). Na Darunku to malý mrně syčelo (to byl pro ní šok). Můra se vrátila domů a mručela (vůbec se jí to nezamnlouvalo), chovala se nepřátelsky a nakonec se rozhodla dělat, že tu ta šedá kulička není.
Veškeré snahy od Šintó na seznámení končily zfackováním od Můry a tak to vzdala a začala blbnout s Darenkou a staly se z nich kamarádky. Mě začalo být jasné, že Muríšek nikoho nepřijme. A Šinto ožívala čím dál tím víc - jedla jako za dva (asi proto mi ji dali, normální čtyřčlenná rodina by ji neuživila) a začala se zajímat o dveře na terasu.
Uplynul týden a Šintík stála vždy v koupelně (aby i nedoslýchaví sousedi slyšeli) a mňoukala jako v Národním, že chce za námi na zahradu. Nastalo dilema - kočky aspoň měsíc doma, pak pozvolna ven - to vím, jsem již sečtělá, nejsem blbá :-/. Ale když tak žalostně mňoukalo..., vzala jsem ho na prohlídku v náručí - budu holt měsíc ji nosit ven.
Ne, je tak sladká, že ji nemůžu nic odolat - po 14 dnech jsem zkusila ji nechat projít po trávníku. Šintojka pomaličku vykročila - rána - Šiník mazala domů. A tím vlastně vyhrála!
Zjistila jsem, že při nějakém hluku okamžitě maže domů. Tak jsem ji nechala chodit ven s námi. Když se zabrala a nevšimla si, že jsme trochu dál, začala žalostně mňoukat a na zavolání opatrně šla za námi a nebo mazala na terasu a odtud nás volala, dokud nevyhrála.
Teď je z ní krásná dáma, která chodí ven, ale drží se pořád poblíž, miluje spánek v křesílku na terase (když je teplo), chodí se mazlit, spinká se mnou na polštáři, pořád si hraje s Darunkou.
Stačí ji sedět na terase na zábradlí a pozorovat dění. Když je venku, stačí zavolat Šintó a okamžitě přiletí, na zahradě se motá vždycky s námi - no není k sežrání? :-).
JE!
Je to moje zlatuška a mrška ví to moc dobře. Chodí mě ráno vyprovázet ke dveřím, abych měla hezký den. Když nejde - lítám po bytě, abych ji mňoukající našla ve skříni :-).
Akorát návštěvy nemá ráda :-/, to zaleze a vyleze až když za ní bouchnou dveře - to se jde hned pomazlit, ustele si na mě, otře se čumáčkem, zavrká, slastně natáhne tlapky a usne. Aby mě lidi nepodezírali, že jsem praštila s vegetariánstvím a žeru kočky :-), tak jim ji občas přinesu ukázat, ale to je málo kdy, nechávám na ní, ať se rozhodne sama.
Za to Madalí, ta se chodí předvádět - ale to je zase další dáma, další vtipný kousek od osudu, který si s námi tak hezky zahrává - další kapitola sama o sobě :-).
Kamila
P.S.: Dumka už taky uveřejnila tři části mého povídání - 0. Moje zvířecí (kočičí) rodina, 1. Můra a 2. První kočka si tě najde - druhou si pořídíš sám.