Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KYTIČKY: Kde se hnete všechno kvete aneb chvála přírody v Izraeli - VIII. Arum palaestinum (Lumír O.Hanuš)
 
3.8.
Jak přijela Neo domů - část 2. (Olga M.)
2.8.
Jak přijela Neo domů - část 1. (Olga M.)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Jak přijela Neo domů - část 2.

...pro jistotu si to obsadím a nehnu se! (23 kB)

Povídání paní Olgy o jejich kočkách má počátek v jejim červencovém vyprávění s názvem
Začalo to (až) před třemi lety, včera vyšla první část příběhu Jak přijela Neo domů, který dnes dokončíme. Další povídání (snad) budou následovat :-)

Neonka na svém prvním, doma dělaném odpočívadle (18 kB) Takže: Na zemi ležela krabička a v ní spalo kotě...

Po chvíli se začala Neonka vrtět, otevřela kukadla a zírala na mě, na věci okolo. Ty její veliké oči na ní byly (a zůstaly) nejnápadnější. Vylezla z krabičky, soustředěně se protáhla a začala všechno kolem sebe pomalu a pečlivě zkoumat a očichávat :-).
Byla velice opatrná, ale taky hodně zvědavá a vyloženě vyděšená se mi nezdála, ani moje přítomnost jí nijak výrazně nevadila. Ono ve srovnání s tím, že zmizel celý dosud známý svět, byl zřejmě nějaký dvojnožec nedůležitý.
Na patře se krásně spinká (17 kB)
A teď tedy přišla chvíle, na kterou jsem se připravovala. Samozřejmě jsme dopředu pořídili všechny potřebné propriety a známých, zkušených "kočkařů", jsem se ptala, kterak že naučiti koťátko chodit na záchůdek. Poučili mě, že: "Kočka vykoná potřebu tam, kde může hrabat, takže stačí, když jí to v tom písku ukážeš." Jala jsem se tedy ukazovat :-).
Milou Neonečku jsem vprostřed prozkoumávání popadla, přenesla ji na záchod, tam ji posadila do písku a rukou před ní v tom písku zahrabala. Koukala na mě jako zjara, pak vylezla a šupajdila pryč :-/.
Tak to tedy ne! Přece se jí musí po těch kdoví kolika hodinách chtít a když to něudělá tady, udělá to jinde. Takže znovu - Neonečku jsem popadla, posadila ji do písku, rukou před ní v tom písku zahrabala... Seděla tam jako hříbek v mechu, znovu se na mě zamyšleně podívala, potom dolů na ten písek, znovu na mě a pak do toho zkusmo pacičkou šťouchla :-).
Nyny se rozvaluje a je vidět, že se cítí bezpečně (16 kB)
A hele, ono se v tom dá hrabat :-). Oběma tlapkama vyhloubila důlek, nasměrovala se a se soustředěným výrazem (ten má v těchto chvílích pořád), očima mě hlídajíc, se vyčurala. Pak to zahrabala a odkráčela zpět na průzkum.
Bylo vyhráno.
Od té chvíle záchůdek bezchybně používá, měla jen dvě "nehody". Jednu v noci, když někdo v úzké předsíni nezavřel dveře od skříně naproti záchodu, ty dvoje dveře se vzepřely proti sobě a vytvořily kočičce neprůchodnou bariéru. Beruška Nyny ani nezamňoukala (nebo tak tiše, že jsem ji neslyšela, ač mám lehké spaní) a nad ránem mě probudilo vlhko v posteli :-(.
Chudáček se asi, když už to nemohla vydržet, uchýlila tam, kde se cítila v bezpečí, a počurala mi celou peřinu...
Pořádně po sobě uklidit uměla Neonka od prvního dne (10 kB)
Nebo se mýlím a byl to možná protest za to, co jsme jí "provedli". Pravdou ale je, že na suchém kousku v rohu mokré peřiny seděla zkroušená kočka, výraz tak zahanbený, jak jsem ji nikdy jindy neviděla. Vůbec jsem se na ni nezlobila, protože za to ani trochu nemohla, naopak jsem se jí za nás moc omluvila a ujišťovala jsem ji, že už si na to dáme všichni pozor a víckrát se to nestane.
Zadumaně mě při tom proslovu pozorovala :-), trochu se možná ještě sama styděla, a tak nám to nakonec odpustila ;-).
Na průzkumu při návštěvě u rodičů (10 kB)
Za to druhé neštěstí taky nemohla, stalo se to v autě, většinou se před cestou pokusím, aby se aspoň vyčurala (párkrát se nám to dokonce povedlo systémem "první den" - posadila jsem ji, zahrabala rukou, Nyny tlapkou a bylo to, už to šlo). Tenkrát jsem to myslím neudělala a navíc jsme kdesi přes hodinu neplánovaně stáli, prostě už to nemohla vydržet :-(.
Měla jsem ji na klíně, když začala neklidně šmjdit a popolézat sem a tam, jenže mně to nedošlo, myslela jsem, že se jen bojí a chce se schovat. Ale stejně nevím, jak bych to vyřešila, ani noviny jsem tam tuším neměla. Pak zalezla hluboko do nohou pod přístrojovou desku "do rohu" a tam v koutě a ve tmě to udělala. Taky jsem se na ni vůbec nemohla zlobit...
Malá Neo se natahuje po vitaminovém bonbónku (19 kB)
Nějak se mi z toho ale začíná stávat spíš "čurací" než "příjezdové" povídání :-).
Takže o tom, jak tyhle věci proběhly v souvislosti s narkózou, napíšu až zas někdy jindy, protože to si určitě zaslouží samostatné povídání. Mám totiž zážitek zcela zvláštní a ojedinělý, byť původně neplánovaný, jaký tu aspoň zatím ještě určitě nikdo nepopsal, tak až vyšetřím čas a hlavně najdu chvíli toho pravého soustředění na psaní, tak se těšte :-).
Jinak už další zabydlování koťátka probíhalo dobře, nikdy s ní nebyl žádný problém a dává nám spoustu radosti :-). U nás v rodině se ustálilo toto okřídlené rčení: "Chtěl bych být naše kočka! Nic nemusí, jen spí a jí, běhá a zlobí, a přece ji mají všichni nejraději."
Jo, a taky prý ji ROZMAZLUJU. Ale to vůbec není pravda! No... možná trochu ano, ale když... ona je přece moje miminko!!! :-)

Olga M.          

Pokračování najdete v říjnu.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Matýsek hledá adopci
Hledám nový "pelíšek" pro rok a půl starého výrazně pruhovaného kastrovaného kocoura Matýska. Jeho majitelka, téměř 90-ti letá paní se ho ujala jako toulavého kotěte, které našla u vchodových dveří. Nechala ho prohlédnout, vykastrovat a odčervit. Nyní jde na operaci a už se o kocourka nebude moci starat. Její dcera má 13ti letého jezevčíka, který se Matesem nesnáší, takže od včerejška bydlí Mates u nás, respektive v naší komoře za pračkou.
Zatím jsou naše kočky (Piškvorka, Wilda a nový přírůstek Žabža alias Mněhně) na dovolené na chatě, ale brzy je chceme evakuaovat opět domů. S touto trojicí si užíváme své - kocouři spolu vedou pře, které občas vyvrcholí soubojem a další do party je už nemyslitelný. Už jsme obtelefonovali všechny známé, kteří by se hodili jako adoptivní rodiče, ale všude je plno. Proto se obracím na Dumku, zda by se našel někdo v Ostravě a okolí, kdo by byl ochoten si Matýska vzít.
Je zvyklý žít v bytě, je čistotný, mírně introvertní kocour s nádherně měkkým pruhovaným kožichem a kratším, ale tlutým a huňatým ocasem. Pokud by si ho mohl někdo vzít až po dovolené nebo prázdninách, tak pár týdnů ho ještě nějak zaobstaráme. Dodáme i se základní výbavou - záchod, přepravka, misky, hračky, polštářky.
Zájemci ozvěte prosím se na tel 605 833 652 nebo na MAIL milatova@sendme.cz. Děkuji Dagmar Milatová
Koťata z Pardubic hledají nový domov
Černý Toníček a rozkošná mourinka Tonička se narodili opuštěné kočce, vyrostli ale v bytě, jsou miloučcí, mazliví, naučení na kočičí WC. Hledají nový domov u laskavých lidí, spolu či zvlášť, nejlépe v bytě, kde už nějaká kočka bydlí (není podmínkou). Jsou 3-měsíční, vakcinovaní a celkově úžasní :). Po domluvě možnost dovozu i mimo Pardubice. Kontakt - pí. Klicperová, tel. 776 76 75 70, eMAIL: Klicperova@smp-pce.cz. Informace Toníček a informace Tonička.
 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci