Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  ŽELVY: Setkání s kajmankou dravou (Marie Crossette)
 
11.8.
Kočičí dospívání - část 1. (Marie Crossette)
10.8.
Po delší době o mých kočkách (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Kočičí dospívání
(část 1.)

Dixie kraluje na židli (18 kB)

Tak zase jednou musím veřejně poděkovat Dumce ! Její internetová stránka mi totiž umožnila vést si o našich dvou kočkách velice podrobnou kroniku. Vybavuji si momentky ze života Dixie či Smoky, snažím se je popsat v naději, že čtenáře budou zajímat a vlastně si tak sama dělám záznamy o kočičím dospívání.

Dumka mně navíc "přinutila" zalovit v paměti a dát na papír také vzpomínky na naší milovanou kočku Kotě a ostatní kočky, které jsem v životě měla. Jsem tomu velice ráda, protože zapomínat je lidské, ale já si teď mohu tyhle vzpomínky kdykoli přečíst.
Smoky má ráda drbání čumáčku (18 kB)
Čas utíká a nám ze dvou malých koťat až příliš rychle vyrostly dospělé kočky. Proto mně napadlo zamyslet se na tím, kolik jim toho ještě zůstalo z "dětství" a z čeho již vyrostly. Zjistila jsem, že se zase tak moc nezměnily :-).
Z Dixie je teď krásná kočka (alespoň v naších očích) s lesklým kožíškem jakosti nejjemnějšího sametu. Nesmírně ráda se mazlí a nechala by se proto zmuchlat do kuličky, jen aby zůstala v lidské náruči. Působí dojmem křehoučké princezničky, kterou je třeba rozmazlovat, zacházet s ní v jemných rukavičkách a "chudince vystresované" promíjet i její občasnou nevraživost vůči Smoky.
Ta je naopak taková "festovní číča", z jejíhož chování srší odhodlání porvat se se životem, kdyby toho bylo třeba. Má pořádnou sílu a když něco chce, nedá se jen tak snadno odradit či odstrčit. O chování v náručí nestojí, bříško si dá pohladit jen když je opravdu rozespalá, ale nadevše miluje drbání špičky nosu a vůbec celé hlavy. Dokáže nehybně držet tak dlouho, jak dlouho je lidská ruka ochotná jí tento požitek poskytnout :-).
Drbání pod bradou je také příjemné (16 kB)
Když má pocit, že jí člověk přestal drbat moc brzy, čumáčkem zajede pod ruku a nadzvedne jí jako pes, který žebrá o pohlazení :-).
Oběma kočkám zůstala chuť na hraní, ale pochopitelně to už dávno není to nadšení malého koťátka, kterému je hračkou všechno, co se jen trochu hýbe.
Když se Smoky stala členem naší domácnosti, Dixie byla novou vetřelkyní tak vystresovaná, že si téměř přestala hrát, dělalo mi to starost a všemožně jsem se snažila ji ke hře nutit. Její apatie trvala dost dlouho, ale nakonec Dixie přestala trucovat a teď je z ní skoro stejně hravá číča, jako bývala v mládí. Do hravosti Smoky má ale daleko.
Smoky je ke hře ochotná kdykoli, nejraději by se "kočkovala" s Dixie, ale když ta o to nestojí, vyprovokuje ke hře mne :-). No a když já zrovna nemám čas, Smoky lítá sama zběsile po domě, až se úplně vyčerpá, padne na podlahu a oddychuje.
Dixie blaženě přede v manželově náručí (14 kB)
Dixie už dokáže být pěkně lenivá a klidně by prospala převážnou část dne. Když ale dostane na hraní náladu a rozdovádí se, pak také neví, kdy přestat.
Pro obě kočky je naše postel stále tím nejlepším hřištěm a vědí jak mně nalákat, abych si tam šla s nimi hrát. Dixie začne pobíhat po domě, povrkává a mrská ocasem. Když svým chováním připoutá mojí pozornost, vyrazí do ložnice, vyskočí na postel, kde se přikrčí, oči jako makové koláče a číhá, až tam přijdu a začneme si hrát.
Hrajeme vlastně její starou oblíbenou hru "kartáček", jen s tím rozdílem, že místo starého zubního kartáčku ji teď z pod přikrývky vystrkuji vařečku a ona se jí snaží chytit. Smoky má tuhle hru také moc ráda, nejraději před naším večerním odchodem na kutě. Nevím, jak vždycky bezpečně pozná tu správnou dobu, ale pak se řítí do ložnice přede mnou a plete se mi pod nohy, že o ní často téměř zakopnu :-/.
Kočky ráno venku na sluníčku (24 kB)
Z neznámého důvodu se vařečky bojí, možná je to nějaká zlá vzpomínka z raného dětství. Zato s velkou vervou chytá a demoluje brka racků, kterých mám naštěstí nevyčerpatelnou zásobu, protože si je sbírám při zimních procházkách po pláži.
Důkaz s jakou chutí obě kočky hru hrají jsou naše prostěradla. Skoro všechna jsou na několika místech natrhnutá od kočičích drápků a já je musím spravovat malými kousky nažehlovacích záplat.
Obě kočky při téhle hře občas vydávají přesně stejný zvuk, který by se dal popsat jako něco mezi prsknutím, mlasknutím a plivnutím. Tenhle legrační zvuk se ozve vždycky, když se kočce po několikerém pokusu nepodaří vařečku nebo brko chytit a mně to přijde jako takové dožrané kočičí zasakrování :-).
Možná kočky některých čtenářů tenhle zvuk také vydávají a tak přesně vědí, co mám na mysli.

Marie Crossette, USA          

Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
Pokračování si přečtete za
14.dní.
P.S.: Můžete si taky prohlédnout seznam příspěvků paní Crossette v Dumce a některé (či všechny) si (znovu) přečíst. Třeba Vás to bude inspirovat k napsání povídání Dumce - Dumka trpí nedostatkem příspěvků od čtenářů a čtenářek :-(.
P.P.S.: V týdnu od 13 do 20.8.2005 jedeme zase pod tee-pee na Indiánský tábor - můžete se případně podívat na pár fotek z toho loňského. Ferda
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Matýsek hledá adopci
Hledám nový "pelíšek" pro rok a půl starého výrazně pruhovaného kastrovaného kocoura Matýska. Jeho majitelka, téměř 90-ti letá paní se ho ujala jako toulavého kotěte, které našla u vchodových dveří. Nechala ho prohlédnout, vykastrovat a odčervit. Nyní jde na operaci a už se o kocourka nebude moci starat. Její dcera má 13ti letého jezevčíka, který se Matesem nesnáší, takže od včerejška bydlí Mates u nás, respektive v naší komoře za pračkou.
Zatím jsou naše kočky (Piškvorka, Wilda a nový přírůstek Žabža alias Mněhně) na dovolené na chatě, ale brzy je chceme evakuaovat opět domů. S touto trojicí si užíváme své - kocouři spolu vedou pře, které občas vyvrcholí soubojem a další do party je už nemyslitelný. Už jsme obtelefonovali všechny známé, kteří by se hodili jako adoptivní rodiče, ale všude je plno. Proto se obracím na Dumku, zda by se našel někdo v Ostravě a okolí, kdo by byl ochoten si Matýska vzít.
Je zvyklý žít v bytě, je čistotný, mírně introvertní kocour s nádherně měkkým pruhovaným kožichem a kratším, ale tlutým a huňatým ocasem. Pokud by si ho mohl někdo vzít až po dovolené nebo prázdninách, tak pár týdnů ho ještě nějak zaobstaráme. Dodáme i se základní výbavou - záchod, přepravka, misky, hračky, polštářky.
Zájemci ozvěte prosím se na tel 605 833 652 nebo na MAIL milatova@sendme.cz. Děkuji Dagmar Milatová
Koťata z Pardubic hledají nový domov
Černý Toníček a rozkošná mourinka Tonička se narodili opuštěné kočce, vyrostli ale v bytě, jsou miloučcí, mazliví, naučení na kočičí WC. Hledají nový domov u laskavých lidí, spolu či zvlášť, nejlépe v bytě, kde už nějaká kočka bydlí (není podmínkou). Jsou 3-měsíční, vakcinovaní a celkově úžasní :). Po domluvě možnost dovozu i mimo Pardubice. Kontakt - pí. Klicperová, tel. 776 76 75 70, eMAIL: Klicperova@smp-pce.cz. Informace Toníček a informace Tonička.
 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci