Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: ŽELVY: Setkání s kajmankou dravou (Marie Crossette)

23.8.
Jak jsem si je přinesla (Romana)

11.8.
Kočičí dospívání - část 1. (Marie Crossette)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Jak jsem si je přinesla

Koho? No kočičky přeci. Přesněji jednu kočičku a jednoho kocourka.

To bylo tak.

Před dvěma lety v srpnu jsme přišli o tříletého kocourka Julíška :-( a na podzim o kotěcí miminko jménem Šíša :-(((. Protože Šíša umřel na FIP, nemohli jsme nejméně dva měsíce mít doma žádnou kočičku. Myslela jsem si, že to nevadí, protože jsem se rozhodla, že si další zvířátko pořídíme až na jaře. Hodně naivní a bláhové rozhodnutí :-/.

Budiž mi ale omluvou, že zážitky s nemocí Šíšy byly tak moc smutné, že jsem neměla odvahu. Ale kdo jednou měl doma sametové tlapičky, tak už je prostě musí mít pořád. Najednou, zdaleka to nebyly ještě dva měsíce, bylo doma nějak prázdno, nějak klidno, mističky žádné, záchůdek žádný.

Prý na jaře!!

Nesmysl! I dva měsíce jsou moc dlouho.

Ale respekt před radami veterinářů a opravdový strach z toho hnusného viru byly silnější, takže jsme vytrvali. Ale jenom prakticky. Teoreticky jsem zase začala hledat, pátrat. Protože byl listopad, podzimních koťat všude v útulcích fůra, nebyl žádný problém nějakému u nás nabídnout pelíšek, mističky, rozmazlováníčko, bydleníčko...

Problém byl v tom, že jsem si TO KOTĚ nemohla vzít hned. Nejdřív to ještě nebyly úplně dva měsíce. Když už dva měsíce uplynuly, tak jsem zrovna v práci i bydlela a nemohla bych být s mrnětem doma, což, jak víte, je blbost...

Útulky koťata nezamlouvají, chceš chlupáčka, tak neváhej a dej mu domov hned! Je to velmi pochopitelná, v praxi osvědčená taktika. Nějaké váhání, zamlouvání a nakonec zůstane mrně na ocet! Ale Nejvyšší Kočka rozhodl, že někdy lze udělat výjimku. Nejvyšší Kočka a jedna útulková teta... Taková náhodička - bydlí o dva domy dál, má plné depozitum tříměsíčních mrńat i s maminkou, klidně se přijďte podívat..., vyberete si KOŤÁTKO...

Doma jsem dostala plnou důvěru, že to nechají na mě, stejně vím nejlíp, co a jak… Přeci jim nebudu říkat, že vůbec nevím, jak na to, jak si mám vybrat JEDNO kotě, když je jich šest, že jsem je už všechny viděla na internetu na fotkách, že až takové zkušenosti nemám, že pořád vzpomínám na naše dva předchozí kocourky.

Nic takového, a tak jsem hrdě vyrazila.

Fakt jich bylo šest, fakt byli s maminkou Princeznou - dělala svému jménu čest: krásná kočička, žádná nafrněná šlechtična - vzorná kočičí mamina starající se o svou dovádějící drobotinu.

Tak a vybírej! Šest prcků a každý chce pohladit, pochovat, protože jsou od tety zvyklí, že dvojnožci jenom chovají, mazlí, drbou a nosí plné mističky.

Mám slabost pro mourečky a náhodou ten největší divoch, který už mi šplhá po kalhotách nahoru je taky mourek. Sedím mezi drobotinou na zemi a mám ho za krkem, čmuchá a vrní mi do obličeje. To ale jenom chvilku, v mžiku je zas u bráchy, kouše mu ocásek a tetiny kalhoty jsou taky úža - bezva šplhačky.

Tak tenhle neposeda, to je náš Rarášek. Nemůže mít prostě jiné jméno :-). Dnes už ano - Rarach rachovitej, bláznivej, ale ta mrňavá neřízená střela je už náš Rarášek.

Tak mám vybráno, vlastně Rarášek má vybráno - paničku i jméno. "Nechcete ještě jedno?" Chytrému napověz, hloupého trkni. Je ta paní normální? Více koček? To jako jak?... Ťuťuňuňu s Raráškem, nahoře na kleci v klidu sedí bílá kočička. Stranou od ostatních, po svém kouká na hemžení pod sebou a nic. Jen si tak sedí a sedí a kouká...

Povídáme s tetou, Rarášek mi spí na klíně - už můžu, když jsem přeci tvůj - a na kleci sedí bílá kočička a kouká. Bílá kočička je naše Betynka. Najednou jsem se rozhodla, že půjde domů s námi. Půjde s bráchou, ve dvou se to lépe táhne :-), bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.
Zleva Betynka, Rarášek a Rézinka (9 kB)

A nebáli se. Ani vlka, ani ničeho jiného, zčistajasna jsme měli doma dva draky domácí. Ve dvou se to fakt lépe táhne, lumpačí, baští a spinká.

Ale nebylo to hned. Teta měla pochopení, že musí počkat ještě týden, než s nimi budu moci být doma déle...

Když jsem se vrátila domů, byla jsem jak u výslechu: "Tak jaký to bylo?"

"Fajn."

"Je to kocourek?"

"Nóó, taky" (divné pohledy poprvé).

"Jak taky? Je mourovatý?"

"Nóó, taky" (divné pohledy podruhé).

Trochu se náš rozhovor přiblížil debatě dvou frekventantů pomocné školy :-). "Prostě je mourovatý a bílá."

"Asi myslíš, že to není úplný mourek a má něco jako bílé fleky."

"Nemyslím, je mourovatý a bílá."

Někomu se, zdá se, rozsvítilo: "Chceš říct, že jsou dva?"

"Jo, to přesně vám sděluji už delší dobu. Pokud jeden mourovatý kocourek a jedna bílá kočička jsou dohromady dva chlupáči, tak jste právě správně pochopili, že budeme mít DVĚ KOČKY!"

Tak k nám přišel Rarášek s Betynkou.

Nezískala jsem jenom tyhle dva výše zmíněné draky domácí, ale taky fajn kamarádku, nejen kočičí. Když je třeba a čas mi dovolí, pomůžu v depozitu se starostmi o další následovníky mých kočulí.

A že tam pořád nějací jsou, na to vemte jed. A když nám oběma čas dovolí, tak u sklenice něčeho dobrého probereme dvojnožce i čtyřnožce.

Móóc hezky to ten Nejvyšší Kočka zařídil.

Dík!

Romana

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Matýsek hledá adopci Hledám nový "pelíšek" pro rok a půl starého výrazně pruhovaného kastrovaného kocoura Matýska. Jeho majitelka, téměř 90-ti letá paní se ho ujala jako toulavého kotěte, které našla u vchodových dveří. Nechala ho prohlédnout, vykastrovat a odčervit. Nyní jde na operaci a už se o kocourka nebude moci starat. Její dcera má 13ti letého jezevčíka, který se Matesem nesnáší, takže od včerejška bydlí Mates u nás, respektive v naší komoře za pračkou.
Zatím jsou naše kočky (Piškvorka, Wilda a nový přírůstek Žabža alias Mněhně) na dovolené na chatě, ale brzy je chceme evakuaovat opět domů. S touto trojicí si užíváme své - kocouři spolu vedou pře, které občas vyvrcholí soubojem a další do party je už nemyslitelný. Už jsme obtelefonovali všechny známé, kteří by se hodili jako adoptivní rodiče, ale všude je plno. Proto se obracím na Dumku, zda by se našel někdo v Ostravě a okolí, kdo by byl ochoten si Matýska vzít.
Je zvyklý žít v bytě, je čistotný, mírně introvertní kocour s nádherně měkkým pruhovaným kožichem a kratším, ale tlutým a huňatým ocasem. Pokud by si ho mohl někdo vzít až po dovolené nebo prázdninách, tak pár týdnů ho ještě nějak zaobstaráme. Dodáme i se základní výbavou - záchod, přepravka, misky, hračky, polštářky.
Zájemci ozvěte prosím se na tel 605 833 652 nebo na MAIL milatova@sendme.cz. Děkuji Dagmar Milatová

Koťata z Pardubic hledají nový domov Černý Toníček a rozkošná mourinka Tonička se narodili opuštěné kočce, vyrostli ale v bytě, jsou miloučcí, mazliví, naučení na kočičí WC. Hledají nový domov u laskavých lidí, spolu či zvlášť, nejlépe v bytě, kde už nějaká kočka bydlí (není podmínkou). Jsou 3-měsíční, vakcinovaní a celkově úžasní :). Po domluvě možnost dovozu i mimo Pardubice. Kontakt - pí. Klicperová, tel. 776 76 75 70, eMAIL: Klicperova@smp-pce.cz. Informace Toníček a informace Tonička.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky