Povídání o dvou bílých kočičkách z Brna,
které přežily svoji smrt
V polovině května uviděl můj muž na konečné zastávce tramvaje děsně vyhublou kočku, jak zoufale prosí o kousek jídla. Chtěl ji vzít domů, ale ona se mu vysmekla a skryla se v dutině blízkého stromu. Když se ji snažil odtud vytáhnout, zjistil, že tam má ukrytá koťata...
Donesli jsme jí tam jídlo a vymýšleli strategii, jak je všechny vylovit. Druhý den jsme vybaveni vším možným vyrazili a podařilo se. Kočičku vylákala vůně syrového masa, bez protestů se nechala zavřít do přepravky a z dutiny jsme vytáhli dvě asi 3týdenní koťata - jedno už bohužel mrtvé :-(.
Úplně jsme se ale zhrozili: zvířátka byla tak strašně vyhublá, že stála doslova na pokraji smrti. Doma jsme je uložili na elektrickou peřinku a snažili se je napojit a nakrmit. Koťátko se nám ale zachránit nepodařilo, po dvou hodinách definitivně dodýchalo a celý následující den jsme se báli i o jeho maminu.
Ležela téměř bez hnutí na boku a její zlomená dušička viditelně už boj o svůj osud vzdávala. Snědla jen to, co jsem jí dala přímo k tlamičce, ani při tom nezvedla hlavu. Krmila jsem ji po hodině skoro celou noc a nejkrásnější chvilka pro mne byla, když jsem nad ránem zaslechla nádherný zvuk - Bony začala vrnět.
Ještě celý druhý den vypadal kriticky, ale potom se už kočička začala rychle vracet do života. Byla to jen kostřička potažená kůží, asi rok stará kočka vážila jen 1,80 kg, jak by mohla mít mléko pro svá koťátka?
Bony se až neuvěřitelně rychle zotavovala.
Už jsme si byli jistí, že je vyhráno, když přesně po týdnu 19.5. nadešlo další jednání kočičího dramatu: večer volala pí. Zemanová, že plachá venkovní kočka z našeho sousedství, kterou se jí nepodařilo včas odchytit, porodila dvě koťata a jedno z nich opustila.
Vzala jsem malinké k nám - bylo samotné už nejméně 8 hodin, podchlazené a sotva se hýbalo. Uložila jsem ho do tepla, nakapala mu do tlamičky trochu vlažné tatry a vymýšleli jsme, jak dál.
Zkusili jsme ho ukázat Bony - ta ho okamžitě začala opečovávat a celá ožila. Nechtělo se mi svěřovat jednodenní kotě kočce, která o svoje mláďata přišla nedostatkem mléka a sotva se sama dostávala z nejhoršího. Bylo mi jasné, že budeme muset krmit vedne vnoci a to s výsledkem dost nejistým.
Ale jiné řešení jsme nenašli.
Takže jsme se pustili do boje o život dalšího tvorečka. My lidi jsme krmili, kočenka kotě masírovala a nechávala ho cucat prázdné cecíky. Prcek se měl čile ksvětu, až asi po 6ti dnech se mi zdálo, že nějak špatně pije.
A představte si - Bony se spustilo mléko!
Po tomto zjištění jsme už přikrmovali jen 2x denně a malinká Sisi i přes to prospívala a rostla před očima do krásy.
Jsou ještě pořád s Bony spolu a užívají si rodinné pohody, nikdo by na nich nepoznal, že život obou kočiček visel na tak teninkém vlásku.
Ale teď už nastal čas na jejich umístění do trvalého domova. Nechybí vám kočička nebo kotě, obě bílé s několika mouratými znaky?
Bony - moc pěkná statná kočička se zvláštní kratinkou a velice hustou srstí. Umí se chovat v bytě, je přátelská, mazlivá a čistotná. Je dost sebevědomá a když se jí něco nelíbí, dá vám to najevo. Ostatní kočky moc nemusí, ale ke svému člověku se ráda přitulí. Těžko říct, co šíleného si musela prožít, ale zůstal jí panický strach z deště - děsí ji i čvachtání vody pod koly aut. Za bouřky se mi schoulila do náruče a tiše naříkala. A při zametání jsem zjistila, že se bojí i smetáku a klacků vůbec.
Proto by pro ni byl vhodný klidný domov.
Sisi - je z ní temperamentní, hravá a přítulná 3 měsíční slečna s trochu delší srstí, které velice sluší její "znaménko" krásy na nosíku. Má svoji zvláštnost - je téměř vegetariánka. Jí granule, ale konzervy a maso ani náhodou. Zato lipánek a měkký sýr považuje za to "pravé ořechové".
Kontakt na tyto dvě kočičky je na: Hana Zemanová, Brno, tel.: 608 749 694, případně na MAILu Dumky.
A aby byl příběh úplný, musím přidat ještě dvě krátké kapitoly:
Pravá maminka Sisi i její bratříček byli odchyceni.
Krásná drobná tříbarevná kočenka je ale opravdu natolik plachá, že byla po kastraci vypuštěna zpět na svoji zahradu, kde se o ni stará hodný pán.
A její rezavý kocourek s bílým bříškem Viktorek zůstal u mne, brzy bude patřičně rozmazlený a připravený k adopci.
Kontakt: Eva Bartoňková, tel.: 737 901 863, případně na MAILu Dumky.
Eva Bartoňková
