Povídání paní Olgy o jejich kočkách má počátek v jejim červencovém vyprávění s názvem Začalo to (až) před třemi lety, v sprnu vyšla první část příběhu Jak přijela Neo domů, jakož i jeho dokončení. Další povídání následuje dnes :-).

Slovem "tam" zde ovšem není míněno záhrobí nebo tak něco, ale lékařské zařízení, v daném případě ordinace veterinárního lékaře. Všem, kdo máme kočičky doma a záleží nám na jejich zdraví, nastane totiž jednou den této návštěvy, minimálně kvůli očkování. Proto říkám, že "tam" musíme všichni :-).

Také Nyjonka trochu povyrostla a jelikož jsem "matka" svědomitá :-), z příslušné odborné literatury jsem věděla, že koťátko nutno očkovati. Nikoho jsme neznali, ani nebyl kdo by nám poradil, tak jsem holt listovala ve Zlatých stránkách. Pohybovali jsme tehdy se mezi Prahou a ne-Prahou a nakonec jsme se usnesli, že v dané vesnici to bude jednodušší, rychlejší, snad i levnější, i když o to tu nešlo. Navíc místní veterinář měl (vlastně předpokládám, že stále má) výbornou pověst, jezdili k němu lidé z širokého okolí.

Nevlastnili jsme v té době ještě žádnou přepravku, veterinář byl sice skoro za rohem, ale i tak vyvstala otázka, jak k němu Neo dopravit. Zkoušeli jsme ji tenkrát trochu přivyknout na kšíry a vodítko, ale moc se jí to nelíbilo. Když je měla nasazené poprvé, opakovaně se svalila na bok a dělala, že ten postrojek váží aspoň tunu ;-) a ubohá kočička ho neunese :-)).

Z bytu se dalo vylézt na střechu garáže a zvědavost byla silnější než cokoli jiného, takže tam na střeše se Nyny občas docela ráda procházela i s vodítkem, ale ven jsme ji (navečer, když už nebylo moc lidí ani aut) vzali jen jednou - sice bystře čichala okolo, ale když se měla hnout, lehla si a raději by se snad nechala táhnout po zemi. Takže toto nešlo :-/.

Vyndala jsem ji z krabičky a HUPS, kotě skočilo na strom a svižně se drápalo vzhůru (mám dojem, že dnes už by to snad ani nesvedla, ale tenkrát měla ještě nenarušené venkovní zvyky). Když už mizelo ve větvích - byl to ovšem poměrně nízký stromek - sundala jsem ho a... HUPS.

Olga M.          

Jak očkování Nyny dopadlo se dozvíte příští týden.

 

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

"Kočičí sobota" 22. října Tuto sobotu se konají hned dvě kočičí akce, a to 3. umisťovací výstava opuštěných koček v Plzni a soutěž kočičí krásy Miss Kočka 2005. Umísťovací výstava v Plzni proběhne v KZ JAS v Jablonského ulici (podrobnosti), a domov na ní budou hledat opuštěné kočky z Plzně a okolí. Miss Kočka 2005 se koná v KC Zahrada (Praha 4-Chodov), a i z této akce - která je primárně soutěží všech kočičích krasavic bez ohledu na jejich původ - si budete moci přinést mňoukajícího kamaráda z účastnících se útulků (podrobnosti o akci). Zuzana S. Fenclova