Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Mnohopsín aneb jak se v útulku pro kočky obměnila psí smečka (Bára Kohlmanová)
 
26.10.
Všichni tam musíme - část 2. (Olga M.)
20.10.
Všichni tam musíme - část 1. (Olga M.)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005

Všichni tam musíme - část 2.

Marodi můžou třeba koukat na televizi (12 kB) Povídání paní Olgy o jejich kočkách má počátek v jejim červencovém vyprávění s názvem Začalo to (až) před třemi lety, v sprnu vyšla první část příběhu Jak přijela Neo domů, jakož i jeho dokončení. Další povídání se jmenuje Všichni tam musíme a dnes si přečtete jeho dokončení.

Minule jsme skončili před čekárnou veterináře, kde všude čekalo plno "pacientů" a kde Nyny skákala na strom.

Tak jsme skok na strom a sundání z něho opakovali několikrát, až jsem se raději přesunula o kus vedle, kde stromy nebyly :-). Vláčnými pohyby vylezla Neo z krabičky a HUPS, začala podivuhodně rychle šplhat po zděném sloupku od plotu :-/.
Tak tohle už je docela statná kočka (9 kB)

Nechápala jsem, čeho se drží, nicméně lezla po cihlách kolmo vzhůru. Takže zase sundat, případně nechat s oporou procházet nahoře po plotě, pak zas chvíli lézt pod keře, že jen vodítko koukalo, a tam čmuchat, občas nás polekal nějaký přiblíživší se pejsek, no fronta nefronta, vůbec jsme se nenudili a čekání celkem rychle uběhlo :-).
V ordinaci pan doktor Nyny prohlédl, jak už jsem napsala, podivil se kolik jí je, že prý je hrozně maličká (teď už je spíše STATNÁ), a píchl jí "včeličku". Skoro si toho ani nevšimla, jen otočila hlavičku, co že se to tam vzadu děje.
Nyny je malá, KROTKÁ, vystrašená kočička (18 kB)
Dostala pastu na odčervení, mezi lopatky roztok proti blechám a podobné havěti, no a nakonec jí byl ještě slavnostně vystaven průkaz, aby vzrostla její důležitost ;-).
Prohlídka očička (o tom jsem už taky psala) nevyzněla optimisticky, sice jsme dostali nějaká antibiotika, ale bylo už pozdě na to, aby se dal zánět odléčit.
Ještě jsme zkonzultovali, jak a kdy to udělat s kastrací, trochu pokecali (pan doktor byl opravdu fajn) a mohli jsme domů. Nyjonka byla zasvěcena :-).
Pokud jde o další návštěvy "tam", nemá je v oblibě, stejně jako nemá v oblibě cesty nikam, cestuje totiž hrozně nerada, ale specifický problém s tím nemá. Samozřejmě že na místě je z ní úplně "placatá kočka", určitě moc dobře ví, že je zase "tam"...
Snáší to ale relativně v pohodě a jak je vystrašená, tak bývá i hodná (dokonce se nechá chovat - občas si říkám, že s ní půjdu posedět do čekárny, abych si užila Neonku na klíně :-D ).
Nikam nepojedu, radši se schovám! (13 kB)
Jenom jednou jsme zažili veliké vzrůšo, ale to jsem asi způsobila já :-). V čekárně (už v Praze) bylo prázdno a pomyslela jsem si (vím, blbej nápad), že jí to zpestřím, když mi tak strkala hlavičku pod ruku, a pustila jsem ji na průzkum po podlaze...
Což o to, šmejdila sem i tam, ale možná ji tak rozrušily ty pachy tam, nevím, ale už když jsme vstupovali do ordinace, zdálo se prý paní doktorce, že Neo je nějaká "rozčilená".
Protestovala pak proti všemu a když ji měli píchnout, rozhodla se, že NE a změnila se v lítou šelmu. Syčela, prskala, drželi jsme ji čtyři a měli jsme co dělat, dokonce i paní doktorka měla evidentně strach na ni sáhnout :-/.
Až budu nemocná, necháš mě spát s medvídkem? (24 kB)
Poprvé v životě mě Nyny pokousala, ale opravdu pokousala, i když dodnes nechápu, jak tam dovedla tu hlavu otočit, když jsem ji držela těsně za krkem. No ale nakonec jsme byli přece jen silnější, taky jsme byli v převaze...
Podařilo se dát jí injekci a v momentě, kdy jsme ji pustili, byla to zas hodná kočička, nechala si dát pusinku na usmířenou :-), sama si vlezla zpět do přepravky a mohlo se jít domů.

Olga M.          

Náš unikátní zážitek z kastrace popíšu zase někdy příště.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v předminulém roce (2002). Loňský jediný příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 13.ledna 2004, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci