Neo jde na kastraci
(4. část)
Začátek vyprávění o kastraci Neo jste si mohli přečíst minulý týden, druhé pokračování vyšlo v úterý a třetí díl včera, kde jsme skončili popisem, jak se Neo motala a padala neustále na zdravý bok...
Já se na to teda předem pana doktora ptala a on řekl, že ne, že ji to bolet nebude. No ale buďto myslel přímo pro tu chvíli samotného řezání, tj. v narkóze, a to je snad jasný, že když spí, tak nic necítí; anebo mě chtěl jen uklidnit a prohlašuje to standardně, aby majitelé miláčků nešíleli. Přece mi neřekne - to víte, že bude mít velké bolesti. Chápu to. Rozřezané bříško s ránou i vevnitř ale bolet musí!
Když jsem měla (jen laparoskopicky) díry do břicha já, nemohla jsem se snad týden zasmát nebo dokonce zakašlat...
Nesla to ale statečně, jen párkrát mňoukla, stejně mi jí bylo moooooc líto. Pak ještě druhý den dopoledne, když si vyskočila na okno (byla ještě pořád taková trochu neklidná, jako když hledá místo, kde by ji to nebolelo), tak strašně plakala, že mi to mohlo srdce utrhnout. Potom už to ale v průběhu toho dne přece jen nějak ustoupilo, anebo zvířátka snášejí bolest líp než kolikrát my lidi.
Horší bylo odeznívání narkózy (viz včerejší pokračování). Jak už jsem napsala, Nyny se tomu nechtěla poddat a jak nevěděla, co se to s ní děje, pokoušela se tomu zřejmě někam utéct. Takže se různě potácela, ještě jednou se počurala a vypadala pak příšerně pokořeně. Potom se už trochu zklidnila, začala spíš někam zalézat, ale kupodivu na místa, kde předtím nebývala. Ani tam nespala, jen tak ležela. Taky nechtěla vůbec jíst ani pít, zkoušela jsem jí nabídnout, ale vše odmítala, podařilo se mi jí jen trochu zvlhčovat tlamičku.
Asi to vlastně mělo úplně normální průběh, ale já už začala být k večeru nervózní, chtělo se mi brečet a měla jsem pocit, že nám snad umře :-/. Všichni mě utěšovali a, stydím se, ale Neo byla asi statečnější než já, jen chtěla přečkat, až to pomine. Nějak jsem potom usnula a kolem druhé hodiny v noci mě budili: "Nyny přede!!!" :-)
Bylo to tak! Slaboučké koťátko leželo na koberci přimáčknuté ke zdi a krček se mu hrčivě chvěl.
Snědla hned kousek pribiňáčku, taky se napila a potom už usnula, i když stále v rohu za policí s televizí na zemi - prostě "pod keřem". Druhý den se už pak chovala až na občasné bolestivé reakce a mňouknutí úplně normálně, byla i dost živá, hezky papala a bylo jasné, že vše je v tom nejlepším pořádku. Stehy si jen čistila a ty se jí krásně hojily. Sáhnout si na ně ale nedala, tak jsem se skoro děsila, jak jí je asi budou vyndávat.
No, zase jsem byla vedle. Pan doktor je prostě nastříhl a vyndal, milá Neonečka ani nepípla. Říkám, je to statečná kočička.
Dál se už pak nedělo nic, vyholený bok jí sice pomalu, ale přece jen zarostl a nedalo se vůbec poznat, kde že to byla ta rána. Povahově nemám moc pocit, že by se změnila - myslím tím to, jak se říká, že kočička se zklidní a stane se mazlivější.
Naše Nyny k pomazlení, natož pak k pochování moc není, což mě občas trochu mrzí, ale vlastně na nás (po pravdě řečeno, hlavně na mě) velmi visí. Nehne se od nás, vždy chce být poblíž a "mít nás na očích", ale do náruče velmi nerada a pohladit jen při výjimečných příležitostech a malou chviličku. Má nás moc ráda, akorát že svým svérázným způsobem, a tak to možná má u kočičí osobnosti být.
Pokud jde o zklidnění, dcera tenkrát projevila posmutnělou obavu, že z Nyjonky bude, jak ona to řekla, otupělý kastrát. Nestalo se. Ale vždy si na tu větu vzpomenu, když se náš "otupělý kastrát" řítí za obrovského dupání bytem z jednoho konce na druhý, bez příčiny, aniž by se za něčím (třeba mouchou) hnala - prostě jen tak, z čiré rozvernosti a radosti z pohybu :-).
Akorát se nám poněkud "spravila". Ani vlastně nevím, je-li to tou kastrací, ale obecně se říká, že po tom kočičky trochu přibírají a přestože Neonečka toho na množství moc nesní (možná k jejím jídelním zvyklostem taky jednou něco napíšu), už jsme dokonce pořídili "light" granule... Třeba to lze přičíst právě prodělané operaci. Nebo že by to bylo, jak tvrdí někteří zlí jazykové (rozuměj ostatní členové rodiny), jejímu mlsání??? ;-)
Tuto krvavou záležitost máme tedy za sebou a vše dobře dopadlo, jinak jsme doktora kromě očkování až dosud nikdy nepotřebovali.
Takže co dodat?
HAPPY END :-)
Olga M.
P.S.: Uveřejněné fotky Nyjonky se Zuzankou nejsou opravdické, jsou to - víceméně zdařilé :-D - fotomontáže. A protože zatím udržujeme tajemství, jak to vše dopadlo (pozn. - zatím stále spíš DOPADÁ, dosud totiž nevíme...). Olga M.
P.P.S.: Další týden uveřejnila Dumka reakce čtenářů na tohle vyprávění, které jí došly :-). Ferda
