I venkovní kočičky jsou v pohodě. Moje milovaná Panenka loni v srpnu povila další koťata a ta tentokrát přežila. Tekže mám černou Dadulku, s bílým flíčkem pod krkem a bílými chloupky v uších, nádherně puntíkatou Čilinku, která (nebo který, pořád si nejsem jistá, jestli je to holka nebo kluk) je krásná(ý) po mámě, s bílými prstíčky na předních tlapkách, bílou ponožkou na jedné a podkolenkou na druhé zadní tlapce a bílou náprsenkou a bříškem...
Jsou to krásná a zdravá koťata, jen Čilinka měla v prosinci ošklivý úraz. Přišla a chyběly jí prstíky na zadní pravé tlapce. Vypadalo to hrozně, jenže nebylo možné ji odchytit. Přesto jsem jí pacinku ošetřovala. Dnes už je pacinka v pořádku i prstíky narostly, takže po zranění není ani památky.
Chodím za nimi každý den a vždycky se na ně moc těším. Dadulka je drobounká a divous, na chování a hlazení není, ale jídlo z ruky, to je jiná :-). Čilinka se už naučila, že pohlazení nebo pochování je móóóc fajn a motorek pouští jako přádelna :-).
Panenka si po nakrmení vyskočí na zídku a já si k ní musím stoupnout, aby se mohla mazlit. Chytí mě kolem krku, a otírá se mi o bradu, případně mi dloube tlamičkou do oka :-) a vrní a vrní.
Musím říct, že mám ze svých kočiček obrovskou radost. Občas se zastaví i pan otec, krásný černý kocour, ani ten se mě nebojí a tak vypadají jako spořádaná rodinka.
Není to tak dlouho, Panenka s Čilinkou se někde opozdily a tak přišla jen Dadulka, za chvíli se dostavil pan otec, a pak i dva - asi strejdové - také černí a společně seděli u prostřeného stolu. Prostě smečka černých koček, mezi nimi malinká Dadulka, která se ale rozhodně nedala odbýt a kocouři se o to ani nepokusili.
Ivana Jirková
P.S.: Na fotkách se představuje mazlivka Bětka... Začla se mrouskat, tak jsme chtěli alespoň jednou koťátka, že pak dáme naši číču na kastraci, jenže naše Bětka statného čičoura málem spapala :-))). Prskala a tak podobně, takže kocour to nakonec vzdal a šel raději spát... :-/ Janinka
Už jsem dlouho nepsala o svých kočičích miláčcích, tak to musím lehce napravit.
