Hračka jako kočičí terapie
V rodině mého manžela měli fenku Jenny, která dokázala přinést přesně tu hračku o kterou byla požádána. To proto, že název každé nové hračky jí byl tak dlouho opakován, až si ho zapamatovala. Hraček měla plný košík a když se jí např. řeklo "přines noviny", odběhla a opravdu přinesla gumovou pískací ruličku potištěnou jako noviny.
Ze všech svých hraček ale měla nejraději starou prstovou rukavici a menší míček. Když žadonila o "spolupráci při hře", vždycky jednu z těhle dvou přinesla a nadějně ji cpala někomu do ruky. U psů to možná není nic zvláštního, že mají svoje oblíbené hračky a umí si je vybrat mezi všemi ostatními.
Ale že by kočka silně a na dlouho přilnula k jedné hračce myslím už tak běžné není. Smoky byla jednu dobu přímo posedlá hračkou "mašlovačkou" - svazečkem pírek na provázku. Tahle hračka stále drží pohromadě a když s ní Smoky provokuji, poslušně po ní skáče a chvilku jí hra opravdu baví.
Ale je vidět, že už jí mašlovačka přeci jen zevšedněla... Sice stále visí přivázaná na opěradle židle, ale Smoky jí často mine bez povšimnutí, nebo do ní jen několikrát plácne a běží dál.
Téměř před rokem jsem kočkám koupila novou hračku, která mně zaujala svým nezvyklým tvarem. Říkala jsem si, že jestli si s ní kočky vůbec budou hrát, bude to spíše Smoky, která je přeci jen ta hravější. Látková hračka je asi 15 velká dutá ryba, která má v hlavě zašitou rolničku a v jedné ploutvi malou kapsičku na sušenou šantu.
Obě kočky hračku se zájmem očichaly, několikerým plácnutím rozcinkaly rolničku, ale jinak je ryba neuchvátila a ani čerstvá šanta v kapsičce nezabrala. Tak jsem si řekla, že jsem zase jednou zbytečně vyhodila peníze a hračka ležela na koberci nepovšimnutá...
Ovšem jen asi týden.
Pak jsme jednou s manželem večeřeli, když jsme zaslechli vzdálené cinkání rolničky.Potichu jsem se šla podívat, odkud se nese a zahlédla jsem Dixie, jak na koberci dává rybě co proto - předními packami si jí přidržovala a těmi zadními do ryby kopala jako divá. Když mně Dixie zahlédla, okamžitě přestala a skoro zahanbeně utekla z pokoje.
Od toho dne se ale tahle ryba stala její nejmilejší hračkou. Ať jsem jí přenesla kamkoli, Dixie si jí našla, což nám ohlašovalo cinkání rolničky. Nakonec jsem hračku nechala ležet v obývacím pokoji před krbem, kde kočky mají i svůj tunýlek a kam si ve dnech, kdy se v krbu topí chodí rády lehnout.
A Dixie si tam ke své hračce nejméně dvakrát denně zaskočí "na krátkou terapii". Tichounce jakoby nic projde do obývacího pokoje, chvilku je ticho, ale pak se rozcinká rolnička. Mám pocit, že Dixie si na té hračce vybíjí svůj stress nebo nějaký pocit křivdy. Představuji si, že ta ryba pro ní symbolizuje Smoky a ona jí takhle chodí s velkou chutí nabančit.
Ale kdykoli Dixie zjistí, že byla přistižena při činu, jakoby se za to svoje rváčské chování zastyděla, rázem přestane a většinou i uteče z místa činu. Ale někdy se mi přeci jen podaří jí z dálky pozorovat.
Dixie leží na koberci, chvilku do ryby kope co má síly, pak se ale o ní začne otírat, válet se po ní, přede a vůbec dělá dojem náramně spokojené kočky. Dokonce si často po zápase dá vedle chudáka "pokopané ryby" krátkého šlofíka.
Prostě jako člověk, který si na něčem (nebo na někom) vylil svůj vztek a hned je mu lépe. Můžeme být kdekoli v domě, ale když najednou z obývacího pokoje zaslechneme cinkání hned víme, co to znamená. S manželem se tomu usmíváme a říkáme, že "Dixie je zase u psychiatra".
Tuhle rybu už máme doma pomalu rok, ale Dixie zatím ani trochu neomrzela. Sice v rybí kapsičce občas vyměním šantu, ale myslím, že toho ani není třeba - Dixie by s rybou zápasila i bez ní.
Je zajímavé, že Smoky si téhle hračky nevšímá a ani to cinkání rolničky ji nepřivolá, přestože je to jinak kočka velice zvědavá a žádný zvuk od ní nezůstane přeslechnut. Kočky mají v domě pohozenou jednu nebo dvě hračky, které střídám, aby měly stále "při pacce" něco na hraní.
Dixie tyhle hračky většinou míjí, Smoky si s některou občas pohraje, když se jí už vysloveně připlete do cesty, ale samotnou jí to dlouho nebaví. Chování Dixie k rybě je ale zcela jiné. Kolikrát kolem hračky na koberci projde bez zájmu, jakoby ji ani neviděla. Jindy někde sedí a jen tak lelkuje, pak se najednou zvedne, namíří si to k rybě a začne do ní bušit.
Možná je to také určitý způsob hraní na které právě dostala chuť, ale je to hraní promyšlené a cílevědomé, protože Dixie jde k rybě na jisto a jen ona sama ví proč.
Marie Crossette, USA