Moje rodina a moje kočky
3. část
V první části povídání jste si mohli přečíst o vystěhování koček (z důvodů reknstrukce) k mamince a o příchodu fenky Daisy a především kocoura Kadlíka do částečně zrekonstruované chalupy. Druhá část přidala ke Kadlíkovi nejdříve dva bratry z útulku (Miky a Riky) a nakonec manžel přinesl dvě ve škarpě pohozená koťata.
Nováčkům byly maximálně dva měsíce, možná ani to ne. Papat uměli, s mlaďochama taky neměli problém, jen na Kadlíka už to asi bylo moc :-/, takže celková resocializace trvala poněkud déle než v prvním případě. Oba stále potřebovali kontakt, chyběla jim maminka a tak pořád dolézali za ostatními a chtěli se mazlit, olizovat a spinkat ve společnosti ostatních.
Černý kocourek dostal jméno Arnoštek a želvovinovou kočičku jsem pojmenovala Madlenka. Madlenka byla okamžitě velmi mazlivá, adoptovala mě za svou matku a já proti tomu vlivem zvýšených hormonů v těhotenství neprotestovala, naopak jsem to podporovala, takže naše želvička za mnou stále chodila, všechno komentovala, hlasitě se dožadovala mazlení a u všeho musela být a kontrolovat.
Vlivem velmi brzkého odejmutí od matky jí i Arnoštovi dodnes zůstal mléčný krok, kterým pravidelně dostáváme své porce masáže a akupunktury a Madlenka se ještě naučila olizovat a oždibovat mi nos. Asi se jí zdá na její vkus moc dlouhý :-).
Arnoštek byl z celého stádečka nejplašší. Ne že by se bál, ale měl rád svou volnost. Dodnes si přijde pro pohlazení, šmajchluje se jako blázen, zatarasí dveře, abychom nesměli odejít, ale do náruče se dá vzít jen velmi výjimečně.
Jako čerstvý přivandrovalec otravoval Arnošt ostatní kocoury tím, že zkoušel sát jejich mléko, které oni samozřejmě neměli a tak ho stále odstrkovali a znechuceně před ním utíkali, protože pokud je překvapil ve spánku, odcházeli s notně promasírovanými bříšky, ocumlanými cecíky :-) a s notně pošramocenou hrdostí…
Nicméně i Arnoštek vyspěl ve vytáhlého pubescenta "samá ruka samá noha" dlouhé nic, žížala, stejně jako Madlenka, takže situace se poznenáhlu uklidnila a naše domácnost se ustálila na čtyřech kocourech, jedné kočce, jedné fence, jednom manželovi a jedné vzducholodi.
Vzducholodí myslím sebe, protože během tohoto času mi pupek pořádně narostl (čekala jsem dvojčata) a já proplouvala světem pomocí máchání rukou a příznivého větru do zad :-).
Mikýskovi a Rykýskovi byl skoro rok a tak jsme se s oběma vydali k veterináři na kastraci, která u obou proběhla úspěšně, bez problémů a pouze s žádanými následky :-).
Pronikavý pach jejich moči zmizel a Miky se stal ještě mazlivější a přítulnější. Oba krásně zmohutněli a stali se z nich krasavci z pohledání, ba přímo na vdávání :-).
Oba mazliví závisláci s drkacími hlavičkami, kteří museli být u všeho, co se kde šustlo - Miky připraven aktivně pomáhat a Riky skromně sledující opodál :-).
Markéta Matějková
Dokončení povídání, které začíná cestou do porodnice si přečtete zítra.
