Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  VEČERNÍČEK: Madla a Ťap - dopis Radě ČT (Ferda)
 
12.9.
Já to nechápu - Ajdička (M.Šmídová)
11.9.
Útok na TV (kočka Penelopa)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006 a 2007


Hledání v Dumce
 

Já to nechápu - Ajdička

Naší Ajdičce je letos v srpnu již sedm let. S námi doma žije přes tři roky. Za celou tu dlouhou dobu se nám ji nepodařilo úplně ochočit. Je to stále stejný plašan jako nazačátku. Od nikoho jiného než ode mne nenechá na sebe sáhnout.

Můj muž, i když ji také krmí, se na ni nemůže pomalu ani podívat. Mne ale má opravdu ráda. Běhá za mnou, mazlí se se mnou, ráno mne vítá a blahem vrká, když ji pohladím.
Je to moje kočička.
To jsem si myslela do nedávna. Teď jsem ale na pochybách.
Začátkem srpna můj muž doma za oknem zaléval kytky a otrhával zvadlé květy. Chvilka nepozornosti a Ajda skočila na okno.
On se lekl a Ajdička zřejmě také. Než ji stačil zachytit tak mu propadla mezi rukama.
Zřejmě také proto, že je to takový plašan a nikdo na ni nesmí sáhnout. Hrozně jsem se vylekala, protože můj muž vykřikl a já jsem už zahlédla jen Ajdin ocásek. Její pád z okna by nebyla žádná tragedie, protože bydlíme v prvním patře a to by kočka měla zvládnout.
Stejně jsem se ale bála, protože je Ajda dost tlustá a nebyla jsem si jistá jak zvládne skok z takové výšky. Také jsem měla strach co udělá až se ocitne venku. Naštěstí spadla do dvora. Okamžitě jsem seběhla dolů ale Ajdu jsem nikde neviděla. Běhala jsem po dvoře, nakoukla do všech zákoutí a Ajdičku jsem nikde neviděla.
Vyběhla jsem na ulici, Ajdu volala, prošla jsem celé okolí a Ajdička se stále nikde neukázala. Mezitím seběhl ven i můj muž a začal Ajdu také hledat. Za chvíli na mě zavolal, že Ajdičku už nemusím hledat, protože je zalezlá ve sklepě našeho domu.
Dveře od sklepa jsou stále otevřené a vyděšená Ajda tam vběhla a ukryla se v jedné sklepní kóji za různými odloženými a nepotřebnými věcmi. Jen očíčka jí ze tmy svítily. Myslela jsem si, že máme vyhráno, že bude stačit když se k ní přiblížím, promluvím na ni a ona ke mně okamžitě přiběhne.
Ale hrozně jsem se mýlila. Ajda se přede mnou stále schovávala a na moje volání vůbec nereagovala. Bála se mě, jako by mě vůbec neznala. Nedalo se nic dělat, zavřeli jsme sklep a Ajdu v něm nechali do druhého dne. Myslela jsem si, že ráno ke mně přiběhne, že se upamatuje na to kdo je její panička a s kým se tak ráda mazlila.
Bojácná Ajdička vykukuje ze šplhadla (13 kB)
Jen jsem jí do sklepa večer přinesla jídlo. Musela jsem ale jídlo položit na skříňku, za kterou byla Ajda schovaná a odstoupit. Ajda po chvíli opatrně vylezla a jídlo snědla. Já se však nesměla ani pohnout.
Při každém nepatrném pohybu se běžela schovat.
Druhý den ráno to nebylo jiné.
A tak jsme Ajdu zase nakrmili ve sklepě a stejně tak večer, další ráno a další večer. Na jejím chování se nic nezměnilo. Jako kdyby mě vůbec neznala. Vysvětlovala jsem si to utrpěným šokem po pádu z okna. Ale museli jsme něco udělat. Rozhodli jsme se, že vyklidíme kóji, ve které byla Ajda schovaná, zaženeme ji do prázdných prostor a tam se ji pokusíme chytit.
Doma jsme vzali přepravku, muž se převlékl do montérek a šli jsme do sklepa lovit Ajdu. Ta jak když to tuší, se před námi schovávala. Muž začal přerovnávat sklep a já čekala kam Ajda poběží. Měla jsem chuť brečet, nechápala jsem jak může být tak nevděčná a za všechnu lásku a péči jí věnovanou se takto přede mnou schovávat.
Muž přerovnal skoro celý sklep a Ajda stále nikde. Až najednou vyběhla a běžela do prázdné místnosti. A tam se mi najednou ztratila. To už jsem měla opravdu slzy nakrajíčku :-(. Nikde jsem Ajdu neviděla jako kdyby se prapadla do země.
Až mě napadlo se jit podívat k malému okénku, které je poměrně vysoko. Okénko je částečně zakryto zdí a před ním je malý výčnělek. Na tomto výčnělku, ukrytá za zdí, seděla přikrčená Ajda.
Okénko je naštěstí zamřížované, tak nemohla nikam utéci. Když jsem po ní vztáhla ruku, tak na mě začala syčet a chtěla zase utíkat pryč. Nezbylo mi nic jiného než trochu drsným způsobem Ajdu chytit za ocas a táhnout ji dolu.
Vrčela, syčela, kroutila se, vypadala hrozivě.
Měla jsem strach, že se mi vyškubne a zase někam zmizí.
Naštěstí tam byl můj muž a podal mi rychle přepravku, do které jsem zmítající se Ajdu okamžitě strčila. Oba jsme si oddychli a já jsem Ajdu odnesla konečně domů. Byla hodně špinavá a tak jsem ji musela alespoň otřít mokrým hadrem. Ani to se jí příliš nelíbilo.
Několik dní se přede mnou schovávala i doma. Bylo to zase to plaché zvíře jako kdysi.
Trvalo to skoro týden než se přišla se mnou pomazlit. Teď už je to zase moje kočička i když stále dosti plachá. Jiná už asi nebude nikdy.
Stejně ale nechápu proč se ke mně v tom sklepě chovala jak když mě vůbec nezná. Jako by úplně zapomněla na tři roky společného života u nás doma a na předchozí léta, kdy žila u nás na dvoře, kde jsem se o ní také starala.
Její máma kočka mi ji přinesla spolu s Aninkou jako odrostlejší polodivoké kotě a ta divokost v ní zůstala, přes všechnu snahu o ochočení, částečně dodnes.

M.Šmídová          

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v roce 2002. Jediný příspěvek roku 2003 (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v předloňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Loni první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), druhé bylo od paní Evy B. a poslední předloňské (třetí) povídání od paní Renaty - Běžný jídelníček naší Čárlinky. Loni k palskům i stravě koček zabrousila ve svém povídání paní Růža Vaništová.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení (měření zatím není) najdete 5.září 2007, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci