| |
3.2.
Lety našeho "Kotě" (Marie Crossette, USA)
Minule bylo:
2.2.
S Dumkou poprvé na veterině (Ferda)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Lety našeho "Kotě"
Prispevek "Pocta Mikesovi" ve mne vyvolal vzpominku na nasi kocku.
Behem naseho mnohaleteho manzelstvi jsme se jiz 14x stehovali, alespon
polovinu z toho zamorsky. Prevaznou cast techto presunu s nami absolvovala nase tehdejsi kocka.
Kdyz jsme se s ni stehovali poprve, obavali jsme se, jak to zvladne a zda nam neutece. Asi pul roku pred tim jsme ji nasli hladovou a polozmrzlou v 35' mrazu mezi krabicemi za restauraci. Tvrzeni, ze kocka se drzi domu a pes pana se ukazalo byt mylne. Ta nase se rozhodla s nami zustat za kazdou cenu.
Kdyz prisli stehovaci a zacali nasi domacnost ukladat do krabic a nabytek balit do bublinkovych papiru, kocka sice pred nimi prchla ven, zustala ale cely den sedet blizko dveri a kdyz stehovaci odjeli, rychle se vratila dovnitr, jakoby se bala, ze na ni zapomeneme. Tam ji sice cekala miska se zradlem, jinak ale jen prazdne mistnosti. Chodila udivene z jedne do druhe a my jsme ji nemohli pripravit na to, co na ni jeste cekalo - a sice let.
Byl to jeji prvni (a take posledni) let v zavazadlovem prostoru letadla.
Uspavaci prasek, ktery jsem pro ni od doktora dostala a pokusila ji rano pred letem dat vyzvracela. Ja jsem se pak pri letu samotnem radeji nesnazila myslet na to, jak ji tam dole v brise letadla je. Nebyla tam ale zdaleka sama, kdyz jsme si ji pak vyzvedavali, byla tam tech kleci s pejsky a kocickami cela rada.
Pak po priletu do Nemecka se po dva dny schovavala pod posteli, nezrala, vylezla jen pro nutnou potrebu - a sup zase zpet.
Postupem casu se z ni za 18 let jejiho zivota stala otrla cestovatelka, ktera dokonce mela od zverolekare svuj vlastni mezinarodni pas. Cesty v aute a do cizich mist vzdy zvladla na vybornou, ani neumim spocitat mista, kde si musela, treba jen kratkodobe, zapamatovat, kde ma svuj zachod. Ani jednou ale nesla jinam.
Vzdy, kdyz se blizilo dalsi stehovani, zavirali jsme ji po tu dobu do koupelny, kam stehovaci nemeli pristup. Zamorske lety jsme ji alespon castecne ulehcili tim, ze letala primo s nami v letadle na mem kline. Musi se to ovsem u letecke spolecnosti vcas zamluvit a zaplatit, protoze pro kazde oddeleni letadla je povoleno jen jedno male zvire. Pri jednom letu, nez jsme se vsichni v letadle usadili a vzletli, mi kocka pod sedadlem utekla a ja jsem najednou videla, jak ji nekdo asi 5 rad pred nami zveda do vzduchu a pta se, ci je. Diky ji jsem si ale dlouhe cekani na letistich kratila povidanim se spoustou milych lidi, kteri neodolali (asi jako ja neodolam) kocce v kleci, pripadne na reminku.
Kdyz jsme se jednou stehovali z Frankfurtu zpet do Ameriky, manzel sel zaridit letenky, tedy i tu pro kocku. Bylo mu ale receno, ze bohuzel pro kocku uz neni v oddeleni misto. Manzel tehdy zcela vazne te slecne rekl: "Podivejte se, ja do USA musim, ale nepoletim bez sve zeny a ta zase nepoleti bez sve kocky. Tak s tim holt musite neco udelat". No a udelali, leteli jsme tenkrat vsichni tri a manzel to ma navzdy u mne k dobru.
Pred 2 lety jsme se do Ameriky vraceli uz jen sami dva, nase kocka zustala v Nemecku, pochovana pod brizou na zahrade.
P.S. Tahle kocka se jmenovala Kote. Kdyz jsme ji nasli, manzel se ptal, jak se rekne cesky "kitten" a slovo kote se mu zalibilo. Tak jsme ji tak pojmenovali, trebaze z "kotete" brzy vyrostla 7 kilova kocka.
V Anglictine s jejim jmenem nebyl zadny problem, protoze oni jmena
nesklonuji, po predlozkach jako at, with, about - je to stale jen Kote. Ovsem rikat a psat cesky... Kote sla, mnoukala atd, to uz uchu nelahodi. Ale i na to si clovek casem zvykne.
Marie Crossette, USA
| |
