| |
4.2.
S Felixem u veterináře (Vladimír Smejkal)
Minule bylo:
3.2.
Lety našeho "Kotě" (Marie Crossette, USA)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
S Felixem u veterináře
Když jsem měl poprvé navštívit s Felixem veterinární ordinaci, a to byl ještě malý, asi 5-kilový kocourek, pravděpodobně jsem měl nějakou předtuchu a vybral jsem si MVDr. Svobodníka, známého lékaře kočkovitých šelem v ZOO, nyní veterináře v Kobylisích.
Tehdy proběhlo vše rychle a svižně (prohlídka, očkování, odčervení) za jásavého výkřiku pana doktora "To je pěkný kocourek!"
Podruhé jsem tam nejel a poslal jsem svoji přítelkyni, protože jsem nechtěl být účasten na Felixově sterilizaci. O podrobnostech se nešířila a já se opil jako zvíře a kocoura, když se vrávoravě probíral z narkózy prosil v pokleku za odpuštění.
Loni jsme tam jeli již tři: přítelkyně odešla, kočička přibyla. Zuzanka celou cestu zoufale mňoukala v krabici, kocour pozoroval okolí z přenosky a pokoušel se dosáhnout packou na volant.
Přišel jako první na řadu a nutno říci, že se choval důstojně, jak jeho věku a váze odpovídá. Tak důstojně, že doktor prohlásil "Jen ho nechte venku, než udělám kočičku." Felix to pochopil jako výzvu k volnému působení a začal tím, že - stále důstojně - shodil ze stolu všechny papíry, které se tam nacházely.
Když začal přerovnávat pečlivě poskládané instrumenty, aniž by projevoval jakoukoliv známku neklidu, pouze nekonečnou zvědavost, i veterinář znejistěl a pravil, že bych ho přece jen měl dát do přenosky. To nebyl ovšem triviální úkol, protože Felix zjistil, že je vedle ještě jedna místnost, kde se za otevřenými dveřmi skrývají další zajímavosti. Po chvíli, když rachot odtud sílil, byl čtyřručně vyvlečen a nacpán do přepravky. Zatímco jsem platil, doktor pravil "Další!"
Doga, která vyplňovala prostor mezi dveřmi, jej vysloveně potěšila a pravil,
"Konečně nějaké nenáročné zvíře."
Vladimír Smejkal
| |
