| |
5.2.
Kočka Pusinka (Petr V.)
Minule bylo:
4.2.
S Felixem u veterináře (Vladimír Smejkal)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Kočka Pusinka
Máme doma kočku Pusinku. Mamka ji donesla, když se jako malé zatoulané kotě poflakovala okolo rozkopaného staveniště a usilovně na ni domňoukávala, ať si ji vezme, že je maličká a ztracená. Nakonec přes všechny zákazy, že nesmíme mít doma žádné zvíře (až na strašilky, které když umřely, tak to obrečela celá rodina) po dvaceti letech mamka donesla Pusinku domů. Takový malý černý klubko.Dodnes nemůžeme pochopit jakým zázrakem se mamce podařilo Pusku donést domů, protože se z ní vyklubal pořádný "uzurpátor", který nás začal po svém kočičím způsobu vychovávát - rozdává nám "ťafky" - to se někde přikrčí pod židli, číhá a když jde někdo kolem ní a vůbec to nečeká, tak vybafne - vyskočí na nohu, sevře ji a okamžitě se pustí a uteče.
Další - mazlí se s náma pouze když má ona náladu - to pak sedím v křesle, Pusinka přijde, vyskočí do klína a já ji musím hladit, protože kdybych ji nehladila a nedrbala, tak uraženě odkráčí. AAAle, když se chceme mazlit někdo jiný, tak to nééé, to se nesmí. Pusinka škrábne, nebo kousne - a to bolí - a je po ptákách - teda po mé ruce.
Další - Pusinka umí aportovat - no to ona je šikulka, když se jí chce. My ji máme pouze doma a nepouštíme ji ven, tak se snažíme, aby se aspoň trochu hýbala - tak ji hážeme myšičky (to jsou třeba kuličky z alobalu, nebo korálky - čím menší a dál to doletí, tím lepší). Puska za myškami lítá jako posedlá, občas kuličku donese, někdy ne, to pak musím jít, vytáhnout myšku z pod skříně, nebo kam to dolítla a hodit ji Pusce nazpátek. Ale v tom zápalu, jak nejvíc Pusku unavit a uhonit, nakonec zjistím, že Puska leží uprostřed pokoje a čumí na mě, jako na blbce, který se pořád honí sem a tam za nějakou blbou kuličkou.
No a tak, aby nebyla Puska taková malá náfuka (pravda my jsme si ji tak vychovali a rozmazlili), tak jsme se jí po 5ti letech rozhodli, pořídit další kočičku.
Bylo to předloni o vánocích - naši rodinu chytila potřeba konat dobré skutky - tak jsme šli do útulku pro kočičku - pokud možno koťátko.
A donesli jsme si nejhodnějšího kocourka na světě, měl jeden rok a prý prodělal těžký zápal plic. Byl zrzavý a chudinka smrděl tím útulkem a
veterinou a pejskama z útulku a tak... Puska s námi týden nemluvila, na Piškotka vrčela, ale nic škaredého mu naštěstí neprováděla. Piškotek pro začátek zůstal v mým pokoji, zatímco Pusince zůstal alespoň zbytek jejího teritoria - celého bytu. Piškotek se mnou spal v posteli (k tomu by se Pusinka nikdy neponížila), a když jsem si lehla na zemi na záda, tak přišel, lehnul si na moje břicho, složil si pacičky, a začal vrnět. No prostě paráda, to jsme u Pusinky neznali.
No ale taky jsme si ji za to hodně předcházeli, aby neměla pocit, že ji odstraňujeme na druhou kolej.
A teď to nejsmutnější. Po měsíci začalo Pišičkovi růst bříško a přestával baštit. Tak jsme s ním šli k veterináři a zjistilo se, že má v bříšku infekční zánět, který si asi donesl s útulku - asi špatným léčením zápalu plic, nebo oslabením. 14 dní se ho snažil pan doktor léčit - týden jsme ho dokonce neměli ani doma, a když jsme ho dostali domů, tak byl chudinka v ještě horším stavu než předtím. Museli jsme ho nechat utratit - šance na přežití byla 30%. Když se mohl mít Pišiček už konečně dobře a nestrádat v útulku, tak nám odešel do kočičího nebíčka.
A zase jsme brečeli.
No jediný člen, kterému to vůbec nevadí je Pusinka. Sice první den chodila a Piška hledala, ale jinak si s tím svůj malý mozeček netrápí.
Hlavně ať jsou Pusinka a ostatní kočičiky (Dumka, Mája, Sára a další) zdravé.
Petr V.
PS: Budeme muset asi Pusce pořídit další kočičku, nebo kocourka. Už je zase moc oprsklá.
| |
