| |
8.2.
Jak to všechno začalo - kočičí povídání 2 (Mirka Červenková)
Minule bylo:
5.2.
Kočka Pusinka (Petr V.)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Jak to všechno začalo
(kočičí povídání 2)
Nikdy jsme neměli jednu kočku ani šest ani sedm koček. Nejdřív totiž byly tři, pak dvě, pak zase tři, pak čtyři, pět, osm, devět, deset a jedenáct. Nechtěli jsme ale žádkou kočku ani psa ani žádné jiné zvíře, a to ne proto, že bychom zvířata nemilovali. Přesně naopak. Nechtěli jsme žádné zvíře věznit, zavírat doma samotné, když jdeme do práce, a poctivě řečeno jsme se chtěli ušetřit toho smutku, když nás po nějaké době opustí. No, nevyšlo nám to. Kočky si nás omotaly kolem drápků dokonale. A všechno začalo zcela nenápadně.
Ani si už nevzpomínám, jak je to dlouho, když se poprvé objevila před naším domem na sídlišti kočka se třemi koťaty. Vím jen, že to bylo pozdě na podzim a brzy nato napadl sníh. Přišla jsem tenkrát z práce domů a říkám to synovi docela radostně a on mi na to odsekl: to není pro ně moc dobré, že budou na zimu venku. Synovi bylo tenkrát 16, 17, a přece mu to všechno došlo daleko dřív než mně. Měla jsem tehdy radost, že na tom neosobním sídlišti vidím něco živého.
Od té doby jsem těm kočičkám sem tam dávala nějaké zbytky jídla pod keř. Brzy tam už chodila ta koťata jen dvě a na jaře se tam už jen málokdy ukázala, spíš tam pravidelně chodila už jen jejich máma. Ta si pak začala vodit nějakého kocourka, pak zase vodila další koťata, pak se zase všichni na pár týdnů ztratili a zase se někteří objevili. Moc jsme tenkrát nesledovali jestli je to pořád ta stejná kočka, a která koťata jsou její, prostě když byla venku nějaká kočka a vypadala hladově, něco jsem jí donesla, což dělalo ještě pár dalších lidí z domu. Taky si pamatuji, že se jich jednou před domem sešlo devět, a to jsme z toho dostali vítr, aby jich příští rok nebylo třeba třicet. Ale nebylo. Pár jsme jich viděli přejetých na silnici, a kam se ztratily další kočky, jsme nezjistili. Do dalšího jara tu zůstaly jen dvě.
Mirka Červenková
| |
