Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
15.3.
Kočičí touhy (Kateřina)

12.3.
Baruška se stěhuje - kočičí povídání 6 (Mirka Červenková)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998

Kočičí touhy

Josie (9 kB) Take bych rada prispela do vasi rubriky ohledne kocicich pudu. Nasi kocicku Josie jsme byli nuceni dat vykastrovat v lednu. Kocici touhy totiz maji pravidelny cyklus a to jednou za 14 dnu, obvykle jeden nebo dva dny.

Nase kocka, jako spousta jinych kocek, nam bohuzel take jednou jako kote vypadla z okna a jelikoz bydlime na jedne z nejfrekventovanejsich ulic v centru Prahy, tak ma z toho trauma nejspis naporad, neni schopna byt venku, je nestastna, krci se... takze ji mame jenom doma. Bohuzel jeji kocici touhy u ni vysli vzdy na vikend jednou za 14 dni (travime je v Praze) tzn., ze jsme tyto "problemy" snaseli s ni a byli svedky kazdeho jejiho nastavovani, mnoukani, vrkani atd.. tak jsme se rozhodli ji dat antikoncepcni injekci, ktera ji jeji problemy zklidnila, ale veterinar nas upozonil, ze to neni to nejlepsi a hlavne definitivni, protoze kocky, ktere jsou venku stejne mohou i pres tuto injekci mit kotata, kterych je potom maly pocet a jsou natolik velke, ze ohrozuji zivot kocky-matky. Navic kocky jsou skoro jedine ze zvirat, ktere maji sexualni pud natolik vyvinuty, ze uz tri dny po porodu se nechaji kryt kocourem. A potreba kocky mit potomky neni tak silna jako naprikal u psu. Ani socialni problem u techto zvirat nehrozi spise naopak, utulky jsou preplnene, na ulicich vidame opustene kocky. Proto jsme se po rozhovoru s lekarem rozhodli pro kastraci, ac strasne neradi.
Josie (8 kB)
Ja jsem z toho zakroku mela hruzu a ptala jsem se sama sebe, jestli muzu vubec zasahovat do zivota nasi mici az takovymhle zpusobem, a zase na druhou starnu jsem si rikala tim, ze ona se trapi, ja ji necham doma zavrenou zaroven nevim, jak ji pomoc atd... to me taky samotnou stvalo. Nakonec jsme se s pritelem dohodli, ze ji dame vykastrovat definitivne. Uz jsme meli termin, cekani bylo hrozne. Vzali jsme Josie, nalozili do auta a jeli za nasim panem doktorem. Ten se nas zeptal jestli chceme byt pri chirurg. zakroku a ja jsem samozrejme pritakala, protoze kdo jiny ma byt s ni, nez ja?! Tak jsem ji drzela v naruci, kdyz byla uspana a pan doktor vsechno vysvetloval. Nejhorsi bylo, kdyz se Josie dostavala z narkozy, motala se, pak se i pozvracela, na to nas lekar upozornoval. To bylo nejneprijemnejsi pro obe strany. Dneska je to neco pres 2 mesice a nase kocicka je hrava, myslim, ze jeste vic jak drive, lita jako pominuta, ciha na nas, porad me fackuje, no asi to mam za to, ale videt nadsene zvire, ktere ma neskutecnou radost ze zivota, to je pak skvely pocit.

Kateřina