| |
25.3.
Tygřík aneb Vánoce v trysku (Eva Štěpánková)
24.3.
Jim (Petra)
POŘÁD se HLEDÁ ztracený kocourek (Blanka)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
Tygřík aneb Vánoce v trysku
Jako další přispěvatel chci zmínit Pražský spolek ochránců zvířat (tel. (02)6922588, (02)536605) se sídlem na Radlické (Adresa je: Útulek pro zvířata v krajní nouzi, Radlická 108, Praha 5, návštěvy pouze po telefonické dohodě na tel. 0603/225948), kam jsme i my zavítali, když bylo najednou doma prázdno a smutno po Mikeškovi.
Ještě celí naměkko jsme vstoupili do místností plných kočičích bytostí, bohužel hodně z nich bylo černých, které nám ho moc připomínaly a my jsme chtěli právě pravý opak.
Tehdy jsem zažila první šok, když mi mourovato-pruhovaté kotě zvící lidské dlaně skočilo do ruky, vyšplhalo se mi za krk a téměř boxerskými údery mi svou hlavičkou trkalo jako kůzle neustále do hlavy, začalo se drápky do svetru a už se mě prostě nepustilo - tak si mě vybral náš Tygřík. Musím dodat, že jeho temperament ho neopustil a že nám předvádí to, co jsme u Mikeše vůbec neznali.
Chtěla jsem původně nazvat tento příspěvek "Vánoce v trysku", neboť tento nový člen naší domácnosti způsobil, že nechci věřit tomu, že jsem musela opět po vánocích vytáhnout džíny obezitky, protože do původních se nevejdu. Mám totiž pocit, že jsem byla v neustálém pohybu a běhu a neměla jsem z čeho ztloustnout.
Například jen ta honička při každém odchodu z bytu, jak dostihnout a zavřít do kuchyně - která ovšem musela být předtím uspořádána, aby byla "Tygiproof" - naši vynalézavou šelmu kočkovitou!
Nejenom, že při jeho neskutečné žravosti před ním neobstojí mimo česneku a cibule snad žádné jídlo, to znamená, že vánoční cukroví nemohlo být zanecháno bez dozoru také (nejvíce si oblíbil perníčky).
Už při strojení stromečku došlo k šoku, který jsme neznali (máme umělý) - se náš malý tygr vyšplhal doprostřed dvoumetrového stromu, usadil se pěkně u kmene a odmítal slézt. A což teprve, když se objevily ozdoby, řetězy, svíčky a další přitažlivé hračky, které byly bezpečně na stromek zavěšeny pro kočičí hrátky! A ta pohodička při žvýkání elektrických kabelů od svíček, kterých bylo tolik na výběr! Nefungoval ani zvýšený hlas, který obvykle zabírá, jakmile Tygřík zjistil, že se musím věnovat jiné činnosti, např. že jsem upoutána na telefonním drátě, už začaly hrátky. Připadalo mi, že jsem se vrátila do doby, kdy byly děti malé a začaly nejvíce zlobit přesně v momentě, kdy jsem začala telefonovat.
Ke jejich cti budiž řečeno, že tolik ozdob, kolik se podařilo zničit Tygimu, ony nerozbily za 20 let.
A víte, že mi to ani nevadí, stejně tak jako rozdrásaná sedací souprava? Zjistila jsem asi ne novou pravdu, že zvířata nás učí mimo jiné také rozlišovat, co je opravdu podstatné a životně důležité a co je prkotina. Vidím sama sebe před 20 lety, jak bych asi vyváděla - dnes mám spíš před očima Tygříka omotaného stříbrným řetězem, který zběsila lítá po bytě nejdříve plný euforie a pak už trochu s obavou, jak se ho zbavit, slyším jeho neustálé kočičí řeči a uvítací proslovy po ránu, kdy se musí pochovat a pak teprve za mé přítomnosti najíst, i kdyby umíral hlady a tak dále a tak dále, vždyť to znáte.
P.S. Detail z dnešního rána - protože Tygřík zvracel a má trochu průjem, dostal od pana doktora včera večer injekce a dietu - ovšem stačila chvilka nepozornosti a miska speciální vlákniny s jogurtem, která je určena pro mě k účelu úplně opačnému, zmizela v jeho útrobách do posledního "lizu", já odešla bez snídaně a tak trochu se obávám příchodu domů.
P.P.S.
Překvapilo mě, že mě už dvakrát ze spolu kontaktovali a ptali se na kocourka, je vidět, že jim osud zvířat není lhostejný a starost pro ně nekončí tím, že ho někomu předají.
Když jsem ještě měla auto, podpořila jsem je alespoň tím, že jsem si koupila na poště krásnou samolepku od Adolfa Borna.
| |
