A tak nám zůstaly jen dvě kočky. To víte, že jsme ještě ten večer volali paní K. co dělá Baruška. Byla to moc milá stará dáma, přesně taková, jakou jsme si představovali, že by měly naše kočky mít paničku. Tedy ještě před několika dny.

Sdělila nám, že Baruška se hned schovala za lednici a nehodlá vylézt. Nevylezla ani celý druhý den, až teprve v noci si šla najít záchodek a zase se vrátila za lednici. Takhle to trvalo asi týden, i když další dny už ke svým vycházkám za potřebou přidala i trochu jídla.
Denně jsme paní K. volali, chtěli jsme vědět, co je s Baruškou nového a hlavně jsme doufali, že by nám mohla Barušku vrátit, když s ní nechce komunikovat. Naše kočky byly taky smutné. Vyhýbaly se nám víc než předtím a očima se nás ptaly, která půjde další. Ale paní K. měla výdrž, naštěstí ne tak Baruška. Už další týden přestala zalézat za lednici, ale ještě další týden trvalo než si na ni paní K. mohla sáhnout.