Na sklonku loňského roku jsme s Dumkou navštívili vetrinu, abychom ji nechali očkovat. Dumka byla po tomto prvním očkování unavená a v útlumu. Aby bylo očkování účinné, museli jsme po měsíci navštívit veterinu znovu a Dumku nechat přeočkovat.

Na veterině na Zlíchově nebyl v čekárně nikdo, takže jsme s Dumkou hned pronikli do ordinace. V ordinaci nebyla tentokrát paní doktorka, ale pan doktor. Dumka - stejně jako při naší první návštěvě zachovávala odstup a nechtěla zase vylézt ze svého proutěného přepravního koše - ostatně se o tom můžete přesvědčit na fotce (13 kB). Už nevím, jestli já nebo pan doktor pobídl Dumku, aby vyšla z koše na stůl. Faktem je, že se nám ji podařilo povytáhnout z koše tak, že to skoro vypadá, že vychází z koše o vlastní vůli. To ale samozřejmě není pravda - do této polohy (a také pak z koše) musela být vytažena.

Pan doktor chtěl dát Dumce zase prášek na odčervení, ale ten jsem odmítl, protože po minulém prášku jsme ve Dumčině stolici žádné vyhnané červy neobjevili. Připadalo mi zbytečné Dumku ještě víc trápit, když to není nutné - ven stejně nechodí, syrové maso nejí a tak snad červy nemá kde chytit.