Tedy vlastně: táto, sežeň kočku! Tak tohle jsem si říkal, když jsem procházel v Avízu v rubriku - Daruji do dobrých rukou. Několik dnů předtím probíhala v naší rodině diskuse o tom, že bychom měli dětem (a taky sobě) pořídit nějaké zvíře (do paneláku). Psa jsem okamžitě zavrhnul, s myškami a křečky jsme měli špatnou zkušenost (malá životnost), ale když žena přišla celá nadšená od kamarádky, která má kocoura, nechal jsem se nachytat. Pak už jsme se ženou leželi v učených knihách a zkoumali jsme, která rasa by nám nejlépe vyhovovala - mi se teda nejvíce líbila mainská mývalí, ale britská modrosrstá taky nebyla špatná. Zeptal jsem se na cenu a zalapal po dechu - že bychom prodali auto a koupili si kočku?

Rozhodl jsem se vzít celou věc do svých rukou. Našel jsem vhodný inzerát a po práci jsem se jel na kocourka podívat. Cestou jsem přemýšlel, co asi řeknu ženě - napadaly mě věty jako „Ten náš byl ze všech koťátek nejkrásnější" a podobně. Leč na místě jsem zjistil, že z devíti koťat zbylo majitelům už poslední - naštěstí kocourek. Což o to, mně se líbil (v tu chvíli mi byla sympatická jakákoliv kočka poskytnutá zdarma) a tak jsem nezkoumal, proč zůstal jako poslední a kývnul jsem, že si ho vezmu.