| |
29.4.
O blechách a tak - Filip 2.díl (Tomáš Hölbling)
28.4.
Naše Žofinka má ráda čerstvé okurky (Linda BX)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
O blechách a tak
Filip 2.díl
Minule jsem končil zklamaným povzdechem mé ženy, když zaslechla našeho kocoura. Její vztah k němu se nezlepšil ani když ho uviděla - spíš naopak. Ještě, že děti byly kocourkem nadšeny a hned uspořádaly referendum, jak se bude náš mazlíček jmenovat. Po několika návrzích jsem diskusi ukončil: „Bude se jmenovat Filip a basta", a to jméno už mu zůstalo. Ovšem, když se někdo jmenuje Filip, už to není tak snadné vyhodit ho na ulici, a tak se manželka nechala obměkčit.
Měla ale záludnou otázku: „A nemá ten kocour blechy?" - „Má, ale to jsou blechy kočičí, ty na člověka nejdou." Tak tenhle pokus o vtip moc nevyšel - „Jestli ho těch blech nezbavíš, půjde z domu." To přece nemůže být nic těžkého, zamáčknout nějakých sto blech. To jsem si dal! Po prvních pěti stech blechách jsem je přestal počítat, po dalších asi pěti stovkách jsem musel sebekriticky uznat, že kocour má blech pořád stejně. A tak nezbylo, než jet ke zvěrolékaři. Pan zvěrolékař Filipovi cosi kápnul za uši, a ráno jsme doma uspořádali tryznu za několik tisíc vysušených blech.
Filipovi se viditelně ulehčilo, že se už nemusí pořád drbat, já jsem ale měl ještě jednu starost: Kam bude chodit na záchod? Tedy, jak ho naučit chodit do bedničky? Cestou domů v autě si vyprázdnil močový měchýř dokonale, takže vydržel až do rána. Ráno však zanechal na koberci loužičku, a zase jsem věděl, že je zle. Se stále menší trpělivostí jsem Filipa strkal do bedničky, a on se stále větším elánem z bedničky vyskakoval. Nakonec jsem s ním v bedničce nějakým záhadným způsobem smýknul a on zareagoval stylem: Proč jsi mi neřek’ hned, že se v tom dá tak skvěle hrabat! Okamžitě se proměnil v horníka a začal si v písku vyhrabávat důl. Když byl se svým dílem spokojen, zaujal postoj dřepícího myslitele. No, a od té doby chodí na záchod do bedničky.
Na závěr kontrolní otázka: Jdou kočičí blechy i na člověka? Samozřejmě že ne, tvrdil jsem ženě, když ráno objevila, že naše děti mají několik čerstvých, červených pupínků.
Tomáš Hölbling
| |
