| |
30.4.
O kočičí dietě (O.Schon) / Toulání (Anna)
29.4.
O blechách a tak - Filip 2.díl (Tomáš Hölbling)
Archiv kočičí rubriky
Kočka Dumka 1998
|
O kočičí dietě
Rad bych reagoval na clanecky o kocici diete.
Moje pritelkyne vlastni krasneho bileho koucoura s modrou krvi a plebejskym jmenem Matysek :-). A tento kocourek byl jako kote velmi hravy, v dospelosti se to zmenilo, stal se z neho monarcha. Ale to jsou pouhe detaily. Kazdopadne minuly rok zacal mit problemy s mocovimi kaminky.
Pardon, zapomel jsem zminit, ze kocourek byl v jednom roce kastrovan. Behem nekolika mesicu mel asi petkrat zavedeny katetr a z chlupateho bileho monarchy se stala hromadka nestesti s dlouhymi chlupy slepenymi krvavou moci :-(. V te dobe moje slecna nejlepsi ze vsech zahajila operaci v Praze, i na zaklade informaci z vasi rubriky zjistila prave moznosti diety a seznamila se s mladou veterinarkou, ktera uraduje kousek od karlova namesi, ktera kocourkovi predepsala granulky od firmy Hill. Nerad bych delal reklamu vyrobkum teto firmy, avsak stalo se skutkem, ze kocourek je opet bilou panovacnou kouli, pribra, srst se mu leskne a tuk tuk tuk, problemy zatim nema a my doufame, ze cerna mura, kterou byla predstava "milostrdne injekce" uz zustane minulosti.
Doufame, ze vase rubrika pomuze jeste mnoha a mnoha kocickam, stejne jako Matyskovi nebo Mydlince.
O.Schon
Toulání
O tom, zda pouštět kočky ven či ne, se v naší rodině ustavičně vedou spory. (Zde jsou předchozí články na danné téma: první a druhý.)
Bydlíme v přízemí a máme balkón, takže s návratem to je celkem snadné.
Ale. Pod balkónem jsem často viděla krysu, ulice je sice velmi klidná, ale přece po ní projíždějí auta. A neopomenutelné nebezpečí jsou psi a zlí lidé. Také klíšťat bývá v létě dost. Proto je naše rodina rozdělena na dva tábory, manžel a syn kočky semtam vypustí, já a dcera bychom raději měli pokojové kočičky. Také již vzhledem k hygieně, neboť kajícně musím přiznat, že naše kočičky spí v posteli. Co se návratu týče, spolehlivě se vracejí, jak doma v Praze na Jižním Městě, tak i o dovolené na chalupě.
Pravdou ovšem je, že před několika lety se jeden náš kocourek z jedné své vycházky při letním pobytu na venkově již nikdy nevrátil, přestože chalupu a okolí tam již dávno dobře znal. Nikdy jsme ho nenašli, ani abychom ho mohli pohřbít.
Dokonce se nám tenkrát staly zvláštní příhody.
Byla jsem sama v Praze, manžel byl s dětmi a s kocourem na venkově. Ráno, asi kolem páté hodiny, mě probudilo mňoukání na balkóně. Vyskočila jsem z postele, to byla doba, kdy se kocour vracíval z nočních toulek, ale na balkóně nikdo nebyl. Tu jsem si uvědomila, že kocour je na venkově a že to asi tedy musela být nějaká jiná kočka. Ale potom mi naši telefonovali, že kocourek odešel předešlého večera na toulky a nevrátil se. Celé léto jsme doufali, že se najde, všude jsme hledali, ale marně. Kdykoli jsme jeli do Prahy, nechávali jsme mu ve chlívě vystlanou krabici a jídlo. Pak jsme jednou přijeli na chalupu a v krabici ležel mrtvý, zcela cizí kocourek s prostřelenou hlavičkou.
Anna
Fotky kocoura Cirruse Moguaye, čistokrevného perského vládce
všeho kam kočičí oko dohlédne zaslala do dnešní DUMKY Martina H..
| |
